Jeden den na #MBPFW bez mobilu

Zveřejněno 24. 3. 2017

Běžím. Spíše klopýtám. Byl to hloupý nápad brát si podpatky po tak dlouhý době a doufat, že se v nich hned začnu vznášet. Pokud je to vůbec v těch hloupejch botech možný.

Než vběhnu do hloučku lidí naposled se podívám na telefon a vypnutý ho odkládám na dně kabelky. Jo. Jdu na to. Půjdu na přehlídku a nebudu přitom všechno hodnotit skrze obrazovku telefonu. Hezky si vychutnám atmosféru. Budu rebel mezi jablíčky.

Už na podzimním fashionweeku jsem začala nabývat pocitu, že je to celý jen o tom ukázat ostatním na instagramu, že tu jste. Ostatní jako by bylo pouze vhodnou kulisou. Zajímalo by mne nakolik si tím ničíme pocity z prehlídek? Vždyť je vlastně ani nevnímáme. Jsem rozhodnutá být v daném okamžku naplno. Jako za starejch časů. Vnímat svět očima a nikoliv čočkou fotoaparátu. Jako za starých časů, kdy nebyl instagram.

Nevadí, že kvůli těm hloupejm botám jdu pozdě a tak na mne nezbydou dobrý místa. Nepotřebuju být v první řadě, když nepotebuju super cool fotky. Možná je to snad i osvobozující. Zpomalím. Pomalu se hrnu dovnitř a dávám si pozor, aby nebylo poznat, že už si nevybavuju, jak se na takovejch botách chodí.
Čas přestal být tak ukvapený. Možná se i trochu vlekl. Najdu si místo a čekám. Přehlídka začíná. Modelky a modelové se míjejí na mole a já je vidím. Lukáš Macháček je návrhář, co umí nejlépe vyjádřit mladý lidi z města. Proto je tak oblíbenej. Modelové a modelky mají masky, které přesně reprezentují daný model. Co má vyjadřovat. Chvíli je to fashionista v kůži a pak je to punker v černý džínovině s rohama (?)
Přehlídka končí. Potlesk. přežili jsme to. Byla jsem tu a nemám to na instagramu. Ale stalo se tak. Kdo chce vychází ven, na vzduch. Potkávám ZNÁMOU TVÁŘ a sděluji mu svůj výkon.
„Heleď a nepřijde ti to trochu sobeck?“
„Jak to myslíš?“
„Jsi tu, jen si sedíš, koukáš, jdeš pryč. Takhle jsi mohla naopak ještě se o svůj zážitek podělit s někým, kdo je třeba zrovna v práci nebo ve škole. Mohli by vidět něco zajímavýho. Jakoby byli s tebou.“
„takže chceš říct, že když si nehonim ego na instagramu, tak jsem sobec nakonec?“
„To o tom honění  ega říkáš ty, ne já. Asi záleží, jak to vidíš.“ usměje se.
A sakra. Filosofovi to v intelektální rovině natřel model.
Takže je to tak? Jde o to přenést ten zážitek? Nebo je to přeci jen o předávdění se? Každý si musí nejspíš přeci jen zamést před svým prahem.
Mobily byly a jsou přeci jen nedílnou součástí fashion weeku.
(Ale na konzerty vážně nepatří.)
Tipy na podzimní filmy

Tipy na podzimní filmy

Jak dny krátí své kroky a noci prodlužují svůj stín, přichází chvíle zahalit se do měkké deky vzpomínek a snů. A co může být lepším společníkem pro tyto chvíle než správný film? Připravte si svůj oblíbený nápoj, ať už je to dýňové latté nebo horká čokoláda. Najděte si...

Ed Sheeran, bazén v botách a záhada posledního parkoviště

Ed Sheeran, bazén v botách a záhada posledního parkoviště

Ed Sheeran. Nevím o nikom, kdo by nevěděl, kdo tenhle zrzavý Brit je. Dokonce i můj táta si vzpomene, jakmile zmíním barvu vlasů a kytaru. Tahle ikona se po několika letech vrátila do České republiky a já měla možnost tam být.    Poprvé jsem ho viděla...

   „Jedna, dvě, Misery jde…“

   „Jedna, dvě, Misery jde…“

Nedošla jen mezi světové bestsellery Stephena Kinga, ale také do Studia DVA, kde se její divadelní verze hraje již od roku 2018. Sama jsem měla možnost tuto hru vidět již potřetí a to z toho důvodu, že tentokrát vím, že to bude naposledy, jelikož hra bude pomalu...