10 Příběhů na jednu větu

7. 9. 2015
Petra Jelének

Nikdy nebyla cool. Měla špatnej smysl pro humor a vždycky se smála jenom svejm vtipům. – PJ
Mimochodem níže uvedené příběhy jsou pravda a nic než pravda.

Chce se projít na cígo a doteď se o tom zpívá. Smoke on the water.

Šéf netušil, že přími naproti jeho podniku je whiskey bar. Aby se přesvědčil, vydal se ho hledat. Vrátil se o dvě hodiny později.

Vždycky si přál mýt okna. Tak si založhil kavárnu a každej den tam meje okna.

V přecpaném metru se uvolnilo jedno místo. Lidi se na něj sesypali jako dravá zvěř lačnící po kusu masa.

V přecpaném metru je jedno prázdné místo. Každý dělá, že ho nevidí a stojí výmluvně vedle něj.

Právě jí sundali rovnátka. Smála se od ucha k uchu naprosto každýmu. Nejvíc těm s rovnátkama.

Šli sbalit nějaký kočky, ale místní útulek měl jen psi. Tak se šli ze zoufalství opít do baru.

Byla to velká mezinárodní korporace plná kravaťáků. Vlastnili krásnou obrovskou budovu v centru města a aby si lidi přestali stěžovat, že pracují od nevidim do nevidim, nechali jim tam prosklít zdi.

Jeho paní byla ras. Tak on na starý kolena chodil ven pokaždé, když byla bouřka, s kovovým rozbitým deštníkem vyhazovat smetí. Doma si potrpěli na čistotu.

Byl to Ital co miloval mlíko. A vždycky když si ho v Čechách objednal a řekl, že chce latte, pokaždý mu do toho přilili i trochu kafe. Vážil si České štědrosti, ale říkal si, že přeci jen všeho moc škodí.

Vždycky to byl pijan a feťák, ale od dob, co si pořídil drahý zápisník a začal do něj psát nesmyslné příběhy, byl to umělec.

Dáme Brunch? 

Podpořte nezávislou tvorbu, kvalitní texty. Pozvěte nás na kávu. (1 EUR = cca 25 Kč)

Další

Ženská touha: Mezi posvátným a všedním

Ženská touha: Mezi posvátným a všedním

V jemném světle ranního slunce nás touha učí něco o nás samotných. O našich rituálech. O tom, jak tenká je hranice mezi zbožněním a zničením.¨ Jsou rána, kdy se probudíte s podivným hladem. Ne tím, který vyřeší snídaně. Je to hlad, který sídlí někde hlouběji, v místě,...

Proč slavíme nový rok?

Sedíme v lednu u stolu zavalených zbytky cukroví, s hlavou ještě těžkou od silvestrovského šampaňského, a s podivnou vážností vyhlašujeme: Letos to bude jinak. Letos přestanu jíst sladkosti. Letos začnu cvičit. Letos budu lepší verzí sebe sama. Říkáme to uprostřed...

Možná jste se neztratili. Možná jste se konečně našli.

Možná jste se neztratili. Možná jste se konečně našli.

Jsou chvíle, kdy se život tiše rozpadá.Bez nějakého výrazného výbuchu, bez dramatu. Jen se jednoho dne probudíte a všechno kolem vypadá stejně, ale cosi se změnilo. Káva chutná stejně, tramvaj jede opět ve stejný čas, lidé kolem říkají stejné věty, a přesto to působí,...