Civím zamračeně na obrazovku a v ruce křečovitě svírám hrníček s kafem. Jsem jak feťák na špatnym tripu. Z obrazovky na mě civí zpátky blog. Cizí blog. Ten víc cool než můj.
‘Můj instaweek 10.-16. 2.’ oznamuje mi článek. Zavřít.
‘Můj únorový wishlist’ další článek na jiném blogu, zavřít.
‘Únorový random’ další blog, zavřít.
‘Tumbl inspirace’ bože, za co trestáš internet? Zavřít.
Jsem špatný čtenář. Už pěknou řádku měsíců čtu pouze ty ‘svoje’ lidi. Ztrácím rozhled.
Když mě nikdy nic neříkaly cizí selfies bez jakéhokoliv nápadu (a teď nemyslím jen ty staré známé zrcadlovky (a teď zase nemyslím ty foťáky))
Taky mě nikdy nezajímalo, za co si kdo přeje utratit peníze svých rodičů.
A když se chci podívat na nějaké ‘tumblr’ obrázky, zapnu tumblr.
Jak říkám. Jsem špatný čtenář.
Teď ale vážně.
Tedy o nic víc vážně než předtím.
Za těch pár let, co jsem si napíchla počítač na internetovej kabel nebo wifi a začala objevovat ten jinej svět, zjistila jsem, že krom toho, že blog v dnešní době může mít každý (Já, ty, on, ona, ty dvě, ty tři,..), tak nejspíš budou i všichni naprosto stejní. Stejně zaškatulkovatelný (- google mi tvrdí, že to není slovo, ale vy určitě víte, co tim myslím, google neni tak chytrej jak se dělá)
Zaměřme se teď prosím pouze na fashion blogy, které (buď se mi to zdá nebo to je fakt) jsou jedny z nejčastějších. Ono i každý ne-fashion blog ze sebe dělá ano-fashion blog.
Typ 1: Můj dnešní outfit.
Typický příklad fashion blogu tak, jak má být. Ano, přesně tak. Kvalitní fotky modelek i nemodelek blogerek, které ví co a jak. Buď se řídí (myslím že to bohužel u nás převládá) trendy, které někde nadiktují páni návrháři a dámy (Anna Wintour) z časopisů nebo (kéž by tomu tak bylo) vytváří vlastní.
Tady nalézá uplatnění naše konzumní společnost.
Typ 2: Chtěla bych vám ukázat můj dnešní outfit.
Ne, toto není zdvořilejší obdoba typu 1. Rozdíl spočívá v pár drobných detailech: věku blogerky (11-15 let převážně), typu fotek blogerky (většinou v poli, na cestě, doma), stylu fotek blogerky (občas dochází dokonce k zaměnění významu slova zrcadlový foťák, který neznamená, že se má používat na fotky proti zrcadlu, ale znamená, že -omlouvám se technikům, nerozumím tomu tak dobře- daný foťák má to zrcadlo už v sobě a díky tomu fotí) a poslední, čím se liší je naprosto neoriginální styl z výlohy obchodu H&M.
Typ 3: Dneska byl zase fajn den
Zde každá blogerka počítá s tím, že každého čtenáře zajímá její outfit (jak směšné pojmenování v tomto případě), její snídaně/oběd/večeře (nehodící škrtněte), co dělala ve škole a v kolik půjde spát. Bez pointy, bez stylu, bez nápadu. A pokud je to možné, prosím o proložení těchto článků i článkem s random fotkama, instaweekem a tumblr inspirací. Díky.
Ať žije kvantita! Kvalito, jdi se vycpat.
Typ 4: Ti ‘moji’
A budou moji, protože je nedám. Příběhy ač možná o jejich životě, psané tak, že mají hlavu a patu a dokonce (!) i spád a pointu. Dají se číst a od některých bych si snad koupila i knížku.
Mají kreativní a originální fotky a to dokonce (světe div se) aniž by jim rodiče koupili zrcadlovky.
Jejich outfitové fotky mají nápad a jejich styl je skutečně JEJICH styl.
Mají svojí osobnost a těžce se škatulkují (proto jsem jim vytvořila škatulku).
Ne vždy s nimi souhlasím, ale jejich názorům tleskám, protože jsou jejich.
A kam se zařadíte vy?
P.S. Jakákoli podobnost mezi postavami v článku a postavami žijícími či zemřelými (popř. vámi nebo vašimi přáteli) je čistě náhodná
atd.
