Sedím v rušné kavárně s výhledem na ještě rušnější ulici. Mé okolí je tak perfektním protikladem toho, jak se cítím. Měla bych si zkontrolovat hodinky a ujistit se, že na svou další schůzku nepřijdu pozdě, ale teď mám schůzku sama se sebou a na této chvíli je něco, co...
Rubrika
Editorial
Na křídlech existence
Naučila jsem se vstávat brzy. Nemyslitelné se stalo skutečností. Ačkoliv cesta k rannímu vstávání nebylo zrovna ta, kterou bych si zvolila a ač to bylo těžké, odměnou mi je dnešní pomalé sobotní ráno. Oblékám teplý dlouhý kabát, sluneční brýle a vysoké teplé boty. Na...
#35 Editorial: Transformace
“Většina lidí žije fikci. Ani já nejsem výjimkou. Největší problém ale je, že nevíš s jakým druhem fikce máš co do činění. Neznáš zápletku; styl stále není nastaven. Jediné, co víš, je jméno hlavní postavy. Nicméně tato nová fikce znovuobjevuje, kdo jsi. Dej tomu čas,...
O dlouhé cestě k upřímnosti vůči sobě
Albert Camus, strávil nějaký čas v Čechách. Podle svých slov v samotné Praze poprvé zažil pocit exilu a existenciálního hnusu, který se mu ještě mnohokrát v životě vracel. Praha a Čechy samotné na spoustu lidí, kteří zde nejsou zodolnění, působí jinak. Ovšem Camus zde...
Měsíc probuzení
Vždycky jsem měla trochu problém s vážnou hudbou. Možná na mě byla tak moc vážná, že jsem věděla, že před ní už svoje emoce neschovám, což u mě mnohdy fakt vyvolává problém. Mám ráda své emoce řízené. Vím, jak se chci cítit, vím, jak bych se měla cítit a podle toho si...
Jen tak decentně k zbláznění
Pozoruji slábnoucí srpnové slunce jehož oranžové paprsky se odráží v mé sklenici vína a spolu pak vrhají zář na bílý mramorový stolek. Cítím naprostý klid, který může cítit člověk jen ve chvíli, kdy se prázdninové léto překlopí do té druhé poloviny. Klid, který...