Někde v dálce, v té mlhavé zóně za “možná jednou” a “už skoro”, existuje verze mě samotné, která má všechno pod kontrolou. Má byt ve staré Vinohradské vile, kde nikdy není ani snítko prachu, píše na terase kavárny za rohem a nikdy nemá špatný outfit. Její myšlenky...
Rubrika
Editorial
#42: Hledání smyslu v rozbitém světě
Někdy se probouzím a chvíli mi trvá, než si vzpomenu, kde jsem. Ne fyzicky, ale existenciálně. Nacházím se někde mezi přežitím a zhroucením, mezi ambicemi a odpoutáním. Dělám matchu. Odpovídám na e-maily. Existuji ve světě, kde nežiji, jen zabíjím čas. A většinu dní...
#41: Obnova a tradice
V ulici, kde bydlím, jaro co jaro vykvetou všechny stromy růžově. Celá ulice je lemovaná růžovými třešněmi a přivádí tak mnoho influencerů a jiných s touhou udělat si fotku s růžovým jarním pozadím a zakonzervovat tak tento prchavý okamžik. Včera se opět tento magický...
#40 Editorial: Probuzení
Když zimní dny ustupují a první jarní paprsky pronikají skrz chladnou půdu, přichází onen magický okamžik probouzení toho, co spalo celou zimu. V tomto přechodném období mezi zimou a jarem se odehrává jeden z nejpozoruhodnějších přírodních procesů – tiché a přesto...
#39 Editorial: Romance a revoluce
Únor v Praze má svou specifickou poezii. Kroky na dlažebních kostkách znějí jinak, když je tlumí sníh, a světla kaváren vytvářejí ve tmě intimní ostrůvky, kam se uchylujeme před zimou - a někdy i sami před sebou. Nedávno jsem znovu otevřela svůj zápisník, kde už roky...
#38 Editorial: Pro nejdelší noc
Blíží se ticho dlouhých lednových nocí. Myšlenky získávají ostřejší kontury, po veselí a spěchu prosincových dní nám najednou nezbývá nic než být nazí sami před sebou. To všechno činí z ledna zdánlivě nejdelší měsíc v roce. Mnohdy až nesnesitelně, právě kvůli jeho...