Na pražském Výstavišti se rozsvítila světla a v prostoru Nové Spirály se sešli lidé, kteří věří, že design není o trendech, ale o odvaze. O té, která nutí tvořit, i když cesta k výsledku není pohodlná. Letošní 27. ročník Designbloku ocenil právě tuhle odvahu. Schopnost jít vlastní cestou, hledat nové tvary i významy a tvořit s přesvědčením, že krása má smysl jen tehdy, když nese příběh.
Pod vedením prezidentky poroty Yoko Choy, kurátorky a šéfredaktorky čínské edice magazínu Wallpaper, vybrali mezinárodní odborníci projekty, které nesází na efektní prvoplánovost, ale na autenticitu. „Hledali jsme tvorbu, která vzniká z vnitřního přesvědčení, ne z potřeby zaujmout,“ zaznělo během večera. A přesně takový duch letos prostupoval celým festivalem. Tiše, ale s jistotou, že dobrý design má především sloužit lidem.
Keramická instalace Orrery
Grand Prix letošního ročníku získalo duo Tereza Sluková a Milan Pekař za svou keramickou instalaci Orrery. Série organicky tvarovaných objektů vznikla jako pocta Letohrádku královny Anny, který kdysi sloužil jako astronomická observatoř. V jejich díle se potkává vesmír s hlínou, pohyb hvězd s lidským dotekem. Každý kus působí jako záznam pohybu planety, pomíjivý a přitom věčný. Keramika, která dokáže vyprávět příběh prostoru, v němž vznikla, i rukou, které ji tvořily.
Mimořádný přínos světovému designu
Cenu za mimořádný přínos světovému designu převzala španělská designérka a architektka Patricia Urquiola. Do Prahy přijela představit kolekci pohovek Insula pro značku Kettal, která nese její typický rukopis – měkké linie, střídmost a přirozenou ženskost. Urquiola dlouhodobě dokazuje, že design může být něžný i silný zároveň, a že i v době, kdy vše míří k dokonalosti, má lidskost stále svou hodnotu.)
Tradice a technologie
Porota ocenila i projekty, které hledají nové způsoby, jak propojovat tradici a technologii. Polský designér Wontek Stanisław Stupkiewicz využívá 3D tisk k procesu, který připomíná tkaní, a vytváří tak objekty s překvapivou hmatatelností. Rony Plesl zase navrhl pro obnovenou sklárnu Izaak Reich kolekci sklenic Linden, která propojuje příběh zapomenutého řemesla s precizním současným designem.
Mezi oceněnými nechyběli ani studenti z Ústí nad Labem, kteří ve své keramické instalaci MONUMENT zkoumali, co si zaslouží zůstat v paměti. Každý jejich objekt byl tichým svědectvím o hodnotách, které si neseme. Stejně působivá byla i kolekce dřevěných figurek Tititi od Terezy Talichové, vyprávějící příběhy ženských osobností, které měnily svět.
Cena za impakt
V kategorii Cena za impakt uspěla fotografická publikace 1318 minut v Kutné Hoře. Kniha, vzniklá ve spolupráci s BoysPlayNice a Milana Nedvěda, zachycuje jeden den a noc města očima jeho obyvatel a návštěvníků. Ukazuje, že design nemusí být jen estetickým zážitkem, ale i nástrojem k pochopení místa, v němž žijeme.
Designblok tak i letos potvrdil, že český i evropský design stojí na pevných hodnotách. Na poctivém řemesle, odvaze a empatii. Vítězné projekty spojuje schopnost vytvářet krásu, která má přesah. Krásu, která přináší otázky, ne jen odpovědi.
Slavnostní večer
Slavnostní večer, který se konal 9. října v kulturním prostoru Nové Spirály na Výstavišti, se nesl v duchu lehké elegance i upřímné radosti. Scénografie Marka Cpina a režie Adély Laštovkové Stodolové vytvořily prostředí, kde se potkávaly různé světy – umělecký, řemeslný i ten čistě lidský. Právě v tom je síla Designbloku. Není to jen festival krásných objektů, ale prostor pro setkání hodnot, pohledů a příběhů, které by se jinak možná nikdy nepotkaly.
Porota letos záměrně hledala díla, která odolávají trendům a krátkodobým módním vlnám. Design, který má v sobě odvahu být osobní, někdy až nekomerční. Ten, který přináší myšlenku a neztrácí přitom smysl pro funkci. „Dobrý design má zůstat užitečný,“ připomněla Yoko Choy, prezidentka poroty. „Nemá se stát jen sběratelským objektem, ale má přinášet skutečný přínos lidem.“
Tento přístup se odráží i v celkovém tónu letošního ročníku. Vystavovatelé i návštěvníci se shodují, že téma odvahy a autenticity prostupuje nejen oceněnými instalacemi, ale i atmosférou celého festivalu. Designblok není přehlídkou povrchní krásy, ale laboratoří myšlenek o tom, jak může být design citlivý, lidský a vědomý.
Výstavy hlavního programu zůstávají otevřeny až do začátku listopadu a nabízejí pohled do světa, kde se design stává jazykem emocí i nástrojem změny. A možná právě proto letošní ročník působí tak silně, protože nám připomíná, že skutečná krása není otázkou formy, ale odvahy zůstat pravdivý.
