V předvečer Halloweenu se vrátíme v čase a dekódujeme kultovní muzikál ze 70. let, kde vládne punk, performance a diy móda.
Jen málo filmů vzbuzuje tak oddané fanoušky jako muzikál ze sedmdesátých let The Rocky Horror Picture Show. Je to nejdéle uváděný film v historii (v kinech se promítá od roku 1976) a inspiroval karaoke party, klubové večery, srazy a dokonce i epizodu seriálu Glee. Přestože byl film natočen za pouhých šest týdnů v poměrně chátrajícím prostředí a s herci, na které scénárista Richard O’Brien vzpomíná jako na „něco exotického“, jeho odkaz je trvalý.
Film posloužil jako sexuální probuzení pro mnoho dospívajících, vymezil pohlaví, sex a sexualitu dávno předtím, než se Judith Butler vůbec objevila v tisku, a v tomto svátečním období nabízí nekonečnou inspiraci v oblékání. Jeho glam-rockový soundtrack v rytmu rockabilly stačí k tomu, aby k tomuto žánru přivedl i ty nejodolnější z nás, a ať už toužíte po mučivě sladké Janet, neuvěřitelně hezkém Rockym nebo naprosto báječném Timu Currym, každý si tu najde to své. Na počest Halloweenu zde zkoumáme, jaké ponaučení si můžeme vzít z jeho osvobozujícím způsobem geniálních postav…
1. Rudá rtěnka je nutností
Film začíná surrealistickou pusou hospodyně Magenty s červenými rty, která celé čtyři minuty lascivně zpívá úvodní číslo – a vyslovuje jména mnoha béčkových filmových hvězd. Toto úvodní seznámení s dramatickou estetikou kosmetiky, bujné sexuality a přehnaného přednesu nás připraví na zbytek filmu, kde více znamená více a kde vládne drama. A navíc slouží k tomu, aby divákům připomněl důležitost rudé rtěnky.
2. Ať se děje, co se děje, zachovejte klid a nechte to plynout
Hned poté, co se přesladký pár Brad a Janet zasnoubí a přistoupí na heterosexuální a monogamní manželství, opustí rodný Denton (film se původně jmenoval „They Came from Denton High“) a porouchá se jim auto, narazí na nejpodivnější zámek, jaký byl kdy vymyšlen, a jejich svět se obrátí vzhůru nohama. Jakmile překonají počáteční nechuť a spoustu mdlob – „Buď sakra chlap, Brade!“ -, se vydají na cestu. – Janet svlékne svůj pastelový kostýmek, Brad objeví novou stránku své sexuality a všichni se pustí do orgií plných písní, tance a báječných kostýmů.
3. Pohlaví je konstrukt
Zatímco hlavní představitelka Susan Sarandon je krásná jako princezna, titul královny musí převzít Tim Curry. Jeho postava Dr. Franka N. Furtera – „sladkého transvestity z transsexuální z Transylvánie“ – podvracela genderové normy v době, kdy slova jako binárnost a performativita byla daleko za hranicí mainstreamového povědomí; jak napsal Alwyn W. Turner v knize Glam Rock: Bowie nosil šaty, ale pohled na Tima Curryho v korzetu, podvazcích a punčochách byl ještě transgresivnější“.
4. Stejně tak sex
Nejen pohlaví se však v Rocky Horroru ukazuje jako konstrukt. „Za pouhých sedm dní z tebe můžu udělat muže,“ zpívá Furter svému Frankensteinovu monstru Rockymu – a později, když Rocky a Janet prožijí svou chvíli, je to v místnosti plné (doslova) sošných řeckých bohů; ztělesnění stvořeného mužství. V roce 2009 řekl Richard O’Brien (scénárista filmu a herec) pro Pink News, že „mezi mužem a ženou existuje kontinuum. Někteří jsou pevně zakotveni tak či onak, já jsem mezi nimi.“ A právě toto queeringové pojetí často předpokládané vrozené povahy pohlaví, ba dokonce odmítnutí smířit se s binárním pojetím, se ve filmu skvěle rozehrálo.
5. DIY móda vládne!
V komentáři na DVD k 25. výročí filmu Patricia Quinn (představitelka Magenty) hrdě prohlásila: „Sue Blane (kostymérka filmu) vynalezla punk a tento film vynalezl punk. A o kus dál byla Vivienne Westwood se svým obchodem Sex. A ta si myslí, že začala s punkem, ale jen nás okopírovala.“ A možná má pravdu – protože nejvýraznějším prvkem filmu je jeho geniálně punková, diy móda. „Má to chyby, o tom není pochyb,“ řekl Guardianu spisovatel Richard O’Brien. „Ale myslím, že je mu dovoleno být trochu kýčovitý, a nedostatky jsou součástí této kvality. Je spíš legrační, když někde zahlédneme stín mikrofonu.“
Film byl natočen za pouhých šest týdnů a Susan Sarandon byla jedinou osobou, která měla s natáčením zkušenosti. Lehce osekané kostýmy a neohrabané úhly kamery jen podtrhují jeho béčkovou estetiku. Díky soundtracku garážové kapely (doprovodná skladba byla nahrána za čtyři dny, vokály za týden – ačkoli se na ní podíleli dva členové skupiny Procol Harum) to tak trochu vypadá, že byste si to s přáteli mohli celé zopakovat tento víkend – což je prvek, který nesporně patří k jeho kouzlu. Ve skutečnosti si tým najal Bowieho maskéra Pierra Laroche, aby navrhl líčení – ale na place mu to trvalo příliš dlouho, takže to nakonec udělal Tim sám. Naprosto přístupné, naprosto poutavé: dokonalá halloweenská inspirace.
