Když zazvoní telefon, je to děsivé. Co když je to Miranda Priestly? Co když je to ten chlápek z Vřískotu a na lince má Patricka z American psycho? Když mi bylo dvacet, zazvonil-li telefon v mé první práci, vyběhla jsem z kanceláře na chodbu, abych ho nemusela zvedat. Dnes si telefonování občas celkem užívám – jen to „občas“ je rozhodující.
Raději volám, pokud nevím, že mi někdo zavolá, ale nesmím vědět, že mi někdo zavolá, příliš dopředu, jinak se toho začnu bát. Nejlepší druhy telefonátů jsou ty s rodinou a přáteli, které uskutečním, když jsem na procházce nebo když dělám domácí práce.
Existují samozřejmě mnohem lepší způsoby komunikace s blízkými, jako například zprávy. Zasláním například meme říkáte: „Mám tě ráda, myslím na tebe, a i když tvou zprávu skutečně ignoruji, ignoruji ji jen proto, že jsem ve stavu všeobecného vyhýbání se zodpovědnosti, ne proto, že jsem na tebe naštvaná.“
Poštovní holubi jsou super, pokud jste analogový typ.
Telepatie je také pěkná možnost.
Miluji FaceTiming s přáteli. Řekla bych, že s FaceTime je to vždycky GoodTime, což bych dělala, kdybych byl členem marketingového týmu společnosti Apple. (Cha-ching.)
Obzvlášť mě baví FaceTimovat s přáteli během pro ně nevhodných oken na odpověď. Obyčejná, jinak nudná konverzace pak působí tajně. Je to také snadný způsob, jak získat rychlé odpovědi od lidí, kteří se jinak svévolně vyhýbají psaní textových zpráv, jako jsem například já.
Je to také zábavný způsob, jak naštvat přátele, se kterými máte sourozenecký vztah. A i když bych nedoporučoval opakovaně FaceTimovat svým přátelům v jejich nejrušnějších hodinách pouze za účelem testování jejich loajality, tak přátelé, kteří odpovídají na FaceTimy z hloubi veřejného prostředí a/nebo uprostřed něčeho důležitého – všichni šeptají a hrbí se, jako byste byli pes v batohu, kterého propašovali do restaurace -, jsou skuteční.
Gify jsou v pořádku, pokud mi nezpůsobují zbytečný stres při hledání dokonalého způsobu sebevyjádření.
Velmi se mi líbí myšlenka – i když ne nutně provedení – pohlednic, pohledů a ručně psaných dopisů. (Nikdy nemám známky, a když už je mám, bojím se je jen tak vypotřebovat).
Hlasovky jsou málo zastoupenou (i když ne podceňovanou) kategorií komunikace. Jsou sice ošemetné. Byla by to administrativní noční můra, kdyby všichni přešli z textových zpráv na hlasové poznámky: ztratili byste adresy, doporučení restaurací, časy schůzek, data narození přátel, na jejichž narozeniny vždycky zapomenete, takže se každý rok ptáte společného kamaráda, který si pamatuje narozeniny všech. Nemluvě o tom: představte si ten stres, když musíte poslouchat více než 10 hlasových zpráv.
Kde se hlasové zprávy hodí, je při solidním přednesu vtipných point, když jdete, ale odmítáte používat Siri, protože máte podezření, že vám krade identitu (a vaše vtipy).
Všimněte si, že ne každý přítel je přítelem hlasových zpráv, ale stojí za to jich pár vyzkoušet.
E-maily. Vlastně docela ráda píšu e-maily svým přátelům, i když byste to při pohledu do mé složky odeslaných zpráv nepoznali. Většina mých e-mailů přátelům je odsouzena k tomu, aby navždy zůstala nedokončená v Konceptech, odsouzena k věčnému očistci jen proto, že jsem se nechala rozptýlit, než jsem je dokončila. Stejně jako v případě ručně psaného dopisu i e-maily od přátel dostávám ráda – pokud se netýkají plánování/logistiky a pokud po mně nevyžadují, abych někomu posílala peníze na účet. Problém je v tom, že zatímco napsání e-mailu zabere pouhých šest minut soustředění, já mám méně prostoru na soustředění než na známky.
Ze všech mých oblíbených forem (neosobní) komunikace mě esemeskování baví nejméně. Bylo by nudné vysvětlovat proč, ale týká se to karpálního tunelu. A třeba psát si s přáteli ve stejné místnosti, protože potřebujete mluvit o někom jiném ve stejné místnosti, je nebezpečné. Víte, co není nudné ani nebezpečné? Posílání textovek s konfetami.
Posílání textovek s konfetami je ten lepší způsob konverzace. Díky němu se vaše „dobře“ změní z „v pořádku“ na „extrémně šťastný, že jsem tady“. Konečně posíláte SMS s přáním k opožděným narozeninám kamarádovi, jehož narozeniny jste nemohli najít, protože byly uloženy v hlasové poznámce? Konfety! Vše je odpuštěno. Chcete vyjádřit ironii, ale zábavným způsobem? Konfety. Pro odesílatele i příjemce je to uspokojivý haptický „pop“, což je z 80 % důvod, proč je používám. Ve skutečnosti nemusíte říkat nic, pokud to řeknete konfetami. A to nejlepší na tom všem? Není třeba nic uklízet.
I když zametání konfet je výborná příležitost na zavolání.
