Válka na Ukrajině zasáhla nás všechny. Bylo to těžké uvědomění, že jen pár stovek kilometrů od nás jsou lidé bombardováni a muži, mladí kluci, vysláni do boje. Něco, co mileniálové nebo generace Z nikdy nezažila. Ve vzduchu visí atomová hrozba a cítíme bezmoc, se kterou se nemůžeme vyrovnat. Co s tím? Můžeme vůbec normálně pokračovat v běžných životech?

Pandemická krize

Již příchod pandemie byl na psychiku mnohých z nás náročný. První měsíce strachu z neznámého a z aktuální hrozby, která ohrožovala na životech i naše blízké. Byli jsme nuceni se izolovat nejen od svého běžného života, ale mnohdy i od našich blízkých a přátel. Každý se s tím vypořádával po svém – někdo od rána sledoval statistiky a jednání vlády, další se rozhodl pracovat na sobě, jiní si z toho dělali legraci a někteří dělali, jako když se nic neděje.

Válka na Ukrajině

Když Evropu ze dne na den zasáhly tanky na Ukrajině otřáslo to s námi zrovna tak. Mnoho z nás má někoho z Ukrajiny mezi svými přáteli, známými, někdo v rodině. Někoho se to týkalo přímo. Jiné děsila představa hrozby, která by mohla dojít i k nám. Nemluvě o výhružkách atomovými zbraněmi. Díky sociálním sítím jsme mohli sledovat útoky v přímém přenosu. Chodit po rozbombardovaných ulicích a vidět ta bezvládná těla padlých. Něco, co otřese i se silnými povahami.

Jak se s tím vyrovnat

Zatímco s covidem jsme věděli, že pokud budeme zodpovědní, můžeme se s klidným srdcem věnovat sami sobě. Naopak bylo potřeba se bavit, abychom na nemoc vyzráli se silným, zdravým duchem jak se říká. Mnohem lepší přístup měly média, která se rozhodla lidi spíše “bavit” než strašit v těchto časech.

V případě války to však bylo naopak. Cítili jsme se nepatřičně. Jen tak si chodit do luxusních podniků a fotit se na instagram, když kousek od nás se odehrává takové neštěstí?

Co můžeme dělat?

Naše generace – jak mileniálové, tak generace Z – si myslíme, že máme svět pod kontrolou. Máme přístup k informacím, mohli jsme se vždy svobodně vyjadřovat a vždy nám všechno nějak vyšlo. Vyrostli jsme s pocitem, že když chceme, můžeme změnit svět. Když chceme, můžeme někoho ukecat,…
Najednou to nešlo. Zdálo se nemístné se bavit a zdálo se nemístné pokračovat v životě, jako by se nic nedělo.

Kritika na sociálních sítí

A tuto zoufalou bezmoc jsme šířili všude kolem. Jakmile se nějaký influencer či celebrita nevyjádřil na téma Ukrajiny a neprojevil soustrast, dočkal se pořádného lynče. Jak může dávat na instagram veselá selfíčka, když se bojuje?! Milánský fashion week, byl tvrdě kritizován za to, že pokračoval, jakoby se nic nedělo. S tím i spousta návrhářů a jeho návštěvníků.

Laciná gesta?

Sociální sítě zaplavily ukrajinské vlaječky. Zpočátku to bylo úžasné. Obrovská míra podpory ze západu je přesně to, co Ukrajině dodává naději v těchto dnech. Západ je s nimi. Značky odchází z Ruského trhu, vyjadřují nesouhlas s válkou. Uznání se dočká ten, kdo válku odsoudí.
Vyvstává otázka, zda-li nejde pouze o laciná gesta a marketingové účely. Protože o značkách i lidech, kteří se otevřeně vyjádří proti se pějí chvalozpěvy. Je toto správná cesta? Nebo jde pouze o prospěchářství daných lidí. Poslat peníze přeci tak nebolí, když jsou. Pošlu dvě stovky a mám klid na duši. Můžu už zase pokračovat a koukat skrz prsty na ty ostatní, co neudělali nic?

Účel světí prostředky

Laciná gesta nejsou nic, co by se mělo chválit, avšak v takovém případě možná skutečně platí staré známé pořekadlo, že účel světí prostředky. I dvě stovky pomohou, pokud je pošle více lidí. I obyčejný post na instagramu pomůže, pokud někoho osloví. Je tu jen veliké ale..

Neměli bychom odsuzovat ty, kteří nic nesdílí.

To, že nevyfotil částku poslanou na Člověka v tísni neznamená, že to neudělal. Nebo, že se nezasadil nějakým jiným způsobem. To, že si někdo nedal na profil ukrajinskou vlaječku neznamená, že se současnou válkou souhlasí. Nehrajme si na soudce. Chovejme se tak, jak si myslíme, že je správné a soustřeďme se na sebe.

A jak se teda zachovat “správně”

Informovat se

Určitě první, co by mělo dávat smysl v každé krizové situaci je informovat se. Informovat se z více zdrojů. Přečíst si odborné knihy, které pojednávají o dané situaci a klidně využít více autorů. Neinformovanost je to nejhorší.

Pomoc

Pomoc tak, jak vám možnosti dovolí a co Vám je příjemné. Buď můžete poslat peníze, darovat věci, nabídnout svou chatu/pokoj v bytě,… A nebo sdílet možnosti, jak pomoci. I malé gesto se ve výsledku počítá.

Stop the hate

Nepodporovat a nešířit nenávist. Stačí, že již mnoho lidí nechápe, jak alarmující situace na Ukrajině je. A chápat to nechtějí. Můžeme nabízet informované argumenty, ale nenadávat, nelynčovat,… Čím menší pozornost podobným lidem dáte, tím lépe.

Nesoudit

Nelynčujte, když Vám přijde, že někdo dělá “málo”. Každý dělá tolik, co stačí. A je na každém z nás, aby si sáhl do svědomí. Možná jim to situace neumožňuje, možná jsou tak paralyzováni strachem, že to nechtějí řešit. Možná mají ze situace úzkosti a je jim to nepříjemné.

Dvacátá léta jak minulého, tak současného století nám dávají zabrat. Kola času se točí a vše se opakuje ve stejných vzorcích. Otázka je, zda-li jsme již jako lidstvo dostatečně moudří na to, abychom se z minulosti dokázali poučit.