Když projíždím náhodné příspěvky na instagramu a tiktoku a koukám na holky 10 – 15 let, říkám si, jestli je možný, že tohle bude první generace teenagerů, kteří si neprochází příšernými pubertálními experimenty? Přinejmenším jejich móda je zcela normální a podobná módě nám ve dvaceti. Nezaručuju, že se nebudeme jednou smát tomu, co teď nosíme, ale už tu není tak silně cítit generační rozdíl, jako za nás. Emo, scene, barbie, rasta, punk,.. všichni jsme se snažili někam zapadnout.
Dekáda 2000 – 2010 byla plná módních i beauty trendů, které by se již neměly vracet. Ale neubráním se vzpomínkám na ty svoje. Možná to je tím, že nám chyběly sociální sítě? A nebo to byla prostě divná doba?
1. Ta doba, kdy jsem chtěla světle růžové rty.
Přestože mám přirozeně tmavě červené rty a přestože světle růžová rtěnka téměř nikomu nesluší.
2. Když jsem objevila modrý stíny.
Zdravím módu roku 2000 – 2010.
3. Jak jsem si myslela, že růžový melíry jsou cool.
Jo, melíry. Moje puberta probíhala fakt v krušných časech.
4. Když jsem si nechávala narůst ofinu a přidala se nechtěně k EMO kultu.
Od malička jsem měla ofinu, ale ta v době mého dospívání nebyla cool, tak jsem si ji nechávala narůst, abych jí už neměla. Ale trvalo to fakt hodně dlouho. A rozhodně nešlo o takovou tu dnešní francouzskou dlouhou ofinu. Většina fotek z mé puberty je s patkou přes oko.
5. Když jsem nebyla EMO, ale SCENE.
Emo mě děsilo, nechtěla jsem se řezat. Ale Scene znělo jako menší zlo. Barevný oblečení a natupírovaný vlasy forever.
6. Když jsem si myslela, že jeden culík na straně je roztomilý.
To jsem si myslela, jak jsem děsně kreativní a hlavně jsem pod ním skrývala to jedno ucho, které mám odstátý. Ale bylo to prostě jen hrozný.
7. Ta doba, kdy jsem věřila, že nikdo nepozná, že nosím mnohem tmavší makeup.
To, že to nikdo neřekl, neznamená, že to nepoznal.
8. Stejně tak, jako jsem věřila, že nebude poznat, že nosím samoopalovák.
Opět. To, že to nikdo neřekl, neznamená, že to nepoznal. Kromě rodičů, ale ty byli přece úplně mimo, žejo.
9. Tehdy, jak jsem si myslela, že si můžu obarvit vlasy na šedivo.
Šedivý vlasy jsou super. Ale nemožný. Měla jsem je šedivý týden, což byl podle mé kadeřnice celkem rekord. Zbytek času jsem měla jen žluto-bílý vlasy a následně taky děsně zdevastovaný.
10. Když jsem byla přesvědčená o tom, že mi jde “nail art”
Nechtějte vidět ty výtvory. Nejlíp snad dopadl jen Pikachu.
11. Jak jsem dostala k Vánocům krepovačku na vlasy.
Nakrepovaný vlasy byly hit! Ale pak jsem jí půjčila spolužačce a už jí nikdy neviděla. Možná díky bohu.
12. Ale jak jsem přesto chtěla rovný vlasy.
To jsem chtěla hodně, ale nikdy jsem neměla pořádnou žehličku na vlasy. A když pak jo, tak jsem zase neměla trpělivost.
13. Jak jsem souhlasila s tím, že půjdu na kluka a gelovala si vlasy.
Tehdy mě bolelo ucho a řekla jsem v bolestech mámě, že jakmile mě to přestane bolet, tak si nechám ostříhat vlasy. Jakmile ucho přestalo bolet, začala jsem toho litovat, ale už se nedalo vycouvat. Tak jsem měla vlasy jako tehdy měla Lucka Vondráčková. A gelovala jsem si “rozcuch”.
14. Jak jsem objevila bronzer a nevěděla, jak ho použít.
Ne, fakt se to s ním nemá přehánět.
15. Jak jsem si myslela, že makeup vyřeší mojí pubertu.
Spoiler alert: Nevyřešil.
Kdo se našel v tomto seznamu? A jaké byly vaše přešlapy?
