Na štěstí!

1. 2. 2021
Petra Jelének

Otvírám si lahev šampusu a raduji se. Už dlouho jsem se netěšila na to, až nějak měsíc zkončí. Nevím, jak u vás, ale mám pocit, že leden trval půl roku. A poslední týden dva měsíce. 

Jak zlatavé bublinky naplňují sklenici, nepřeji si už nic jiného než štěstí. 

Povím vám jednu zajímavost. Od doby, co má StyleBrunch svá témata měsíce, život se mi vůči nim nějakým pra zvláštním způsobem přizpůsobuje. Nevím, zda-li je to síla sugesce nebo nějaká jiná neviditelná síla, ale na konci každého měsíce, když si přehraji vše, co se událo, teprve pochopím, co to téma měsíce vlastně mělo znamenat a znamenalo.”Co jsme si to na sebe zase vymyslely?” 

Po těch pár letech a obzvláště teď po lednu už na to však půjdu od lesa.

Měsíc štěstí. 

Minulý týden byl úplněk. S kamarádkou nám to vyšlo akorát na náš vínový dýchánek a tak jsme si rozhodly vyzkoušet měsíční vodu. Vezmete sklenici s vodou a na kus lístečku napíšete počáteční písmeno toho, co si přejete.  Lísteček položíte na parapet a postavíte na něj sklenici s vodou. Obojí tak necháte “nabít” měsíčními paprsky. Ráno ji vypijete a myslíte na to, co jste si přáli.

Bylo zataženo a ani jedna z nás si na esoterické rituály nepotrpí. Možná to funguje asi tak, jako StyleBrunch a jeho témata měsíce, tak jako tak si stále přeji pouze jednu věc – štěstí. Všichni ho teď potřebujeme. Někdo více a někdo méně. A víte, jak se to říká, není jisté, zda-li nějaká “magie” existuje, ale pokud něčemu opravdu věříte, stane se to. 

A tak připíjím na únor. 

A na štěstí. 

Další

#42: Mýtus nového já aneb proč nás představa restartu tak přitahuje

#42: Mýtus nového já aneb proč nás představa restartu tak přitahuje

Někde v dálce, v té mlhavé zóně za “možná jednou” a “už skoro”, existuje verze mě samotné, která má všechno pod kontrolou. Má byt ve staré Vinohradské vile, kde nikdy není ani snítko prachu, píše na terase kavárny za rohem a nikdy nemá špatný outfit. Její myšlenky...

#42: Hledání smyslu v rozbitém světě

#42: Hledání smyslu v rozbitém světě

Někdy se probouzím a chvíli mi trvá, než si vzpomenu, kde jsem. Ne fyzicky, ale existenciálně. Nacházím se někde mezi přežitím a zhroucením, mezi ambicemi a odpoutáním. Dělám matchu. Odpovídám na e-maily. Existuji ve světě, kde nežiji, jen zabíjím čas. A většinu dní...

#41: Obnova a tradice

#41: Obnova a tradice

V ulici, kde bydlím, jaro co jaro vykvetou všechny stromy růžově. Celá ulice je lemovaná růžovými třešněmi a přivádí tak mnoho influencerů a jiných s touhou udělat si fotku s růžovým jarním pozadím a zakonzervovat tak tento prchavý okamžik. Včera se opět tento magický...