Zpátky do sedla

Zpátky do sedla editorial
1. 9. 2020
Petra Jelének

Déšť bubnuje do oken, parapetů a na ulici se tvoří malé potůčky. Je to jeden z těch dní, kdy si na sebe rozhodně nevezmete bílé boty, ale cítíte se tak nějak, svěže. Ale ještě je všechno to v pořádku, protože podzim nezačne dokud si vy sami nerozhodnete objednat horkou kávu a cítit se díky tomu bezvadně.

Se zářím mám spojený ten pocit ze školních let. Pocit, který nezažijete ani na narozeniny. Jako kdybyste za ty dva měsíce léta o rok zestárli, jako kdyby jste po červenci a srpnu najednou byli moudřejší a měli za sebou něco, co nikomu neřeknete, ale budete se potutelně usmívat pokaždé, když někdo uplynulé léto zmíní.

Letošní podzim cítím ale obzvláště plný výzev. Čekají nás změny.

Probouzíme se po létě a stojíme na prahu něčeho nového. Nikdo z nás, netuší, co vlastně, ale něco to bude. Teplé dny skryly všechny výzvy, před kterými jsme jako společnost stála a teď, je pomalu opět odkrýváme, jako staré rány.

Stojíme před něčím velikým a ani já, ani lidé moudřejší než já, nikdo nevíme, co to je. Jediné, co je jisté je, že je to nevyhnutelné. Proto polkněme strach z neznámého, překročme ten pomyslný práh, co před námi leží, osedlejme si imaginárního koně a bojujme statečně. Je na nás každém, aby odhalil své hodnoty, kterým věří a naučili se za ně postavit. Je na nás rozhlédnout se kolem, pospojovat si vše a vybrat si cestu zodpovědnosti – a nebo taky ne. Je. To. Na. Nás. Můžeme během dne změnit celý svůj život, během týdne dobydeme svět.

Když zůstaneme u spojení se školními léty, stojíme teď jako společnost poté, co jsme opustili devátou třídu, před nástupem na střední školu. Už trochu umíme číst, počítat a uvědomujeme si věci v širším měřítku, učíme se být zodpovědní za naše činy. Střední škola může být buď to nejlepší, co vás v životě potká nebo nejhorší. A to všechno je na nás všech.

silné ženy černobílé
Vogue z roku 1951

Bude nám všem v redakci ctí být u vašeho nasednutí na koně. Začneme pozvolna, ale slavnostně vám zde slibuji, že na konci tohoto bláznivého roku a přelomu desetiletí, budeme všichni silnější, moudřejší a oslavíme to společným přípitkem!

Další

#41: Obnova a tradice

#41: Obnova a tradice

V ulici, kde bydlím, jaro co jaro vykvetou všechny stromy růžově. Celá ulice je lemovaná růžovými třešněmi a přivádí tak mnoho influencerů a jiných s touhou udělat si fotku s růžovým jarním pozadím a zakonzervovat tak tento prchavý okamžik. Včera se opět tento magický...

#40 Editorial: Probuzení

#40 Editorial: Probuzení

Když zimní dny ustupují a první jarní paprsky pronikají skrz chladnou půdu, přichází onen magický okamžik probouzení toho, co spalo celou zimu. V tomto přechodném období mezi zimou a jarem se odehrává jeden z nejpozoruhodnějších přírodních procesů – tiché a přesto...

#39 Editorial: Romance a revoluce

#39 Editorial: Romance a revoluce

Únor v Praze má svou specifickou poezii. Kroky na dlažebních kostkách znějí jinak, když je tlumí sníh, a světla kaváren vytvářejí ve tmě intimní ostrůvky, kam se uchylujeme před zimou - a někdy i sami před sebou. Nedávno jsem znovu otevřela svůj zápisník, kde už roky...