Věděla jsem, že těch devět měsíců, kdy bude Vetřelec pobývat uvnitř nebude moc akčních. Že asi nebudu moct moc cestovat, chodit na vínko, sportovat jak bych ráda apod. Ale pořád jsem mohla zajít ven, po krámech, na obědy, kávičky nebo večeře. Taky jsem si mohla jít protáhnout tělo do fitka nebo do bazénu či se jít zkrášlit na kosmetiku, na řasy nebo nehty. Takže to vlastně až tak špatný nebylo že jo… a pak BUM! Přijde korona a všechno je jinak. A ne, nejsem ten typ, co s radostí bude šít roušky a nadšeně je rozdávat a cítit se u toho jako Matka Tereza. Za prvé šít neumím a za druhý, mě to tak s… , že si nechci ještě šitím připomínat, jak debilní to je.
Samozřejmě nastávající matky strhly všude debaty na téma „Otec u porodu“. Podle mě teď skoro ničím jiným nežijí než tím, že spolu na diskuzních fórech řeší, jak to teda bude a že přeci nemohou tohle zakázat a že prostě nebudou bez partnera rodit atd…No, myslím, že s tím tlupa ufňukaných matek nic nenadělá, ale ok. Možná by bylo lepší, se smířit s tím, jak to je. Já osobně budu ráda, když můj přítel uvidí Vetřelce hned po narození, ale že by nutně musel vidět to vše, co tomu bude předcházet, si nemyslím, že je zas tak nutný…
Do toho poslední měsíc, mě Vetřelec začal dost aktivně kopat, bodat, mlátit…Což není moc příjemné třeba ve chvílích, kdy se snažím s napůl otevřeným okem si nalepit řasy na místa, kde už bohužel vypelichaly. Mám po takovém zásahu vždy pocit, že mám nalomené žebro, lepidlem vypálené oko a chuť odstěhovat se okamžitě na jinou planetu, kde bude Corona maximálně tak akorát v lahvi.
Ale podle mě to Vetřelec už vše dost vnímá. Vnímá můj vztek z toho, jak jsme omezení, vnímá hlasy, takže dnes a denně poslouchá Bureše, jak to zvládneme atd. A myslím, že ho to taky dost štve, takže to chce dát najevo tímto způsobem. Říkala jsem mu, že se sice narodí do zvláštní doby, ale že aspoň může být rád, že nemusí být dva metry ode mě, když jdeme na procházku spolu s mým přítelem nebo se dusit v roušce.
Jinak teda vypadá, že je dost v pohodě. O mě se to tolik říct nedá no. Taky mě přepadla nákupní horečka, neboť jsem dostala pocit, že když se má narodit za dva měsíce a krámy jsou zavřený, tak nestihnu nic nakoupit. Takže jsem si napsala několik seznamů a vrhla se na to. V podstatě asi každý den něco objednávám. Myslím, že tolik balíčků, jako za poslední týdny, mi nepřišlo asi za celý život. Jo, ty věcičky jsou roztomilý, o tom žádná…Jen když si pak vždy sečtu vše dohromady a představím si, že by se za tu cenu na mě mohla usmívat nová kabelka od Diora, tak je mi trochu špatně… Ale co už, ještě chvilku a Vetřelec se mnou bude brázdit Pařížskou a vybírat mi bolestné…
Co se týče péče o sebe samu v těhotenství, tak každý asi poznal, že nejsem typ, co by vyhledával předporodní kurzy, divné paní, kterým se říká duly nebo objednával batikované šátky na nošení dětí.
Jediné co, tak jsem vděčná oleji proti striím od Welledy, díky kterému mám zatím snad ještě lepší kůži na břiše než jsem měla dřív. No a taky a hlavně mému příteli, který dnes a denně poslouchá, že mě bolí žaludek, záda, hlava, že nemůžu na řasy, na nehty, že jsem bílá, protože nemůžu do solárka a proto, že jsem bílá, teď i vypadá, že jsem tlustá, i když nejsem… Nebo jsem?! Co myslíš??…
Takže už se těším, až bude po karanténě, až bude Vetřelec venku a my si sedneme na zahradě, dáme si sklenku vychlazeného Prosecca a připijem si na to, že jsme vše zdárně zvládli!
