#příroda  #výlety 

Bože, to už se blíží další víkend!?! Teda, ne že bych si stěžovala, víkendy jsou super. Ale upřímně, teď, když byly ty svátky, tak jsem se ani nestihla vzpamatovat. Navíc, už měsíc jedu pracovní režim s dvěma dny na HO (rozuměj, home office) a třemi dny v officu v roušce. Takže mi připadá, že ten čas letí nějak rychleji. Ani nevím, co je dneska za den, ale cítím ve vzduchu, že se to blíží. Žádná kontrola mailů, čumění do mobilu a žádný dupání a vztekání se, že tu je na prd signál. Jen nádech, výdech a nazdar, přírodo. To je pro mě top víkend. 

Víkendy a volný čas v kombinaci s couráním se po Praze, mimo Prahu, mimo tu naši krásnou Českou republiku (dobře, to teď bohužel ne, ale snad brzy zase…), to je pro mě ten největší relax. A i když mám někdy nohy samej puchejř, poškrábaný od křoví (to je ta moje jistota, že tahle cesta mě určitě dovede tam, kam potřebuju…) a celý špinavý od prachu, tak jsem ten nejšťastnější člověk na světě.

A tak jsem strávila i letošní velikonoční „svátky“. A vy je můžete podobně vyzkoušet jakýkoliv slunný víkend, nebo klidně i neslunný.

Tak tedy, na Velký pátek, v neděli a o Velikonočním pondělí jsme se rozhodli vyjet za Prahu.

Únětice

V rámci pátečního tripu jsme se hned ráno vydali do Únětic. Mí spolujezdci s výbavou na lezení, já s knížkou v batohu a nabitou baterkou v mobilu, jednak na fotky a jednak na občasnou kontrolu mailu. Svátek nesvátek, dělám s trochu náročnějšími zahraničními klienty, kteří na nějaký svátky prděj. Nicméně, všehovšudy jsem se na mail koukla asi třikrát, maximálně pětkrát, a rozhodně jsem se nehodlala stresovat (a taky nestresovala, juchů).

Cíl zněl jasně, vyšplhat na nejvyšší možné místo, mít všechno jako na dlani a sem tam čumět doblba, nebo do dáli, prostě na tu všechnu krásu kolem.  No a teda nespadnout a nerozbít si hubu. A hlavně, dočíst tu knížku od Olgy Tokarczukové – Běguni, dalo by se přeložit něco jako nomádi. Tahle knížka mi nejprve dala zabrat, což se mi nestává. Ne a ne se dostat přes strany 50 – 60. Ale tady na čerstvém vzduchu to šlo nějak samo, Takže všechny 3 cíle splněny. Musím podotknout, že ta knížka se nakonec četla skvěle a doporučuji všem z vás, kteří máte rádi cestování, filozofii, humor, krátké příběhy místy přerušované autorčinými poznatky o pitvách, muzijních exponátech či konzervovaných preparátech. Že to nedává smysl? Mně taky ne, ale celkem jsem se bavila a taky na mnoha místech zamyslela.

kam za přírodou z prahy - únětice
zdroj: archiv autorky

Holý vrch

Takže, jsem si vylezla na Holý vrch a čuměla dolů.  Pozorovala jsem, jak ostatní lezou, ale neměla jsem brejle na dálku, takže jsem stejně viděla prd a vrátila se ke knize. No a pak přišla zasloužená pauza na pivo. I lezci musí někdy odpočívat a pít. A protože Únětický pivovar frčel i přes koronu, tak jsem si hezky s dvoumetrovými odstupy vystáli frontu na petku s únětickou desítkou a dvanáctkou, mňam. Po cestě zpět na místo jsme potkali ještě super domácí stánek s božími koláči, sladkými i slanými, a sedli si k rybníku na pohodovej piknik. S plnými břichy jsme se vydali do kopce na odpoledně-večerní část lezení a čtení. Už mi zbývalo jen pár stran, takže ve zbylé chvíli jsem mohla pozorovat, jak to jde kámošům.

Velký sýrový langoš a zelené pivo je mezi lidmi velmi oblíbená kombinace pokrmu a tekutiny.
zdroj: archiv autorky

Ale aby si na své přišli i ti, co radši lezou, než se kochají přírodou, tak jsem si nechala hezky poloodborně sepsat 😊

Lezení v Úněticích

V Úněticích se nachází dva sektory: Holý vrch a Kozí hřbety. Oba zhruba do deseti minut pěšky od malého parkoviště u malého rybníku. Obě destinace se vyznačují tím, že jištění “borháky” (fixní jistící prostředek) je pouze na těžších cestách, a proto se doporučuje dojišťovat se například “vklíněnci”. Samozřejmě je vždy možnost vylézt si lehčí cestu a na těžší si troufnout už s nataženým lanem. Pozor, toto neplatí pro Alšovu vyhlídku, kde není slaňovací jištění. Skály mají často velké pukliny a spáry, najdou se ale i těžší cesty. Osobně doporučuji spíše Holý vrch (to je ta dopolední část 😊), kde je více cest na jednom místě a ten výhled, ten je k nezaplacení.

kam za přírodou z prahy - únětice
zdroj: archiv autorky

Srbsko

Nedělní trip jsem i já pojala velmi aktivně. Ráno jsem si prostě musela udělat radost a dala si jednu porci zmrzliny (což se rovná 2 příchutě) ještě v Praze na Výtoni v Puro Gelatu. Neměli sice moji oblíbenou citronovou, ale skoro stejně kyselá malina taky ušla 😊. No každopádně, skvělý start dne a teď už směr Srbsko. Zaparkovali jsme si v Campu Srbsko, kde jsme se ještě stihli posilnit zeleným pivem nebo jejich místní dvanáctkou. Pak jsem se oddělila a vyrazila na svoji tour de lomy.

Malá Amerika

Mobil mi přes Mapy.cz ukazoval něco přes 20 kiláků, takže s tím mým kocháním a prolézáním vším možným a nemožným to bylo asi 25 km. Nejprve chvíli přes celý Srbsko do kopce a pak hurá zase do kopce a z kopce (hlavně do kopce teda), přes pole, lesy, louky a tak. No a za 2 hoďky už jsem byla v prvním bodě své mise, lom Malá Amerika. Ještě jak bylo fakt krásně, tak to vyniklo v celé své kráse. Samozřejmě jsem si ho musela obejít kolem dokola, hezky co nejblíže tomu, kde člověk může jednoduše sklouznout….ale ne mami, za ten drát se zákazy jsem nechodila, neboj….ani se mi nechtělo dál, ale věděla jsem, že jestli to chci všechno stihnout, musím pokračovat.

kam za přírodou z prahy - malá amerika
zdroj: archiv autorky

Lom Mexiko

Po další asi půl hodině jsem byla u lomu Mexiko. Ten byl teda taky super, takže zase jsem si zase trochu sešla z cesty a musela se napojit jinudy, než jsem přišla (no přece se nebudu vracet stejnou cestou…nuda), ale stálo to za to. To počasí mi prostě hrálo do karet (haha, to jsem ještě nevěděla, jak mi budou karty hrát v pondělí…).

kam za přírodou z prahy - lom mexiko
zdroj: archiv autorky

Velká Amerika

kam za přírodou z prahy - velká amerika
zdroj: archiv autorky

A pak už to byl jen kousek k závěrečnému bodu. Tadá, lom Velká Amerika tak, jak jsem si ho představovala. Azurová voda, zlatavé skály, tak rozlehlý, oválný, člověk by tam až chtěl skočit. Samozřejmě tady bylo celkem dost lidí, ale s tím se dalo počítat. A taky hodně policajtů, kontrolujících, jak jsou dodržovány předpisy a zda máme roušky. Takže jsem se na všechny přes tu svoji zazubila a pokračovala honem pryč někam, kde skoro nikdo není a kde budu mít čas se ještě chvíli pokochávat. Jak už jsem řekla, je to velký jako kráva, takže jsem tu oproti původnímu plánu nabrala celkem zpoždění. A samozřejmě jsem se nezapomněla poškrábat o trní, protože támhle odsud bude super fotka.

kam za přírodou z prahy - velká amerika
zdroj: archiv autorky

Když jsem konečně byla na cestě zpět, tak jsem zjistila, že mám asi 20 % baterky v mobilu, což bylo dost naprd. No nic, udělala jsem si screenshot mapy v mobilu a dál špacírovala jen na max.úspornej režim. Nasadila jsem režim rychlochůze a napsala kámošům, kdy odhadem budu v Campu u auta a že se mi případně nedovolaj. Ještě jsem po cestě zpět chtěla zkouknout Bubovické vodopády, ale to bych už fakt s baterkou nevydržela ani na úsporu, takže příště.

zdroj: archiv autorky

Pro představu, nad tímto odstavcem je mapa mého vandrování. Jen pár vysvětlivek; start a finish je totožný (camp Srbsko) a z bodu 5 na mapce jsem šla cestou právě pod těmi vodopády, tedy nikoliv po stejné cestě (NIKDY!)  spodem, jak je to na mapě. Každopádně, kdybychom z Campu vyrazili už třeba v 10 nebo v 11 a ne ve 12-13, tak stíhám vodopády i Karlštejn, teda pokud bych si vzala powerbanku. Ať tak či tak, v cíli na mě čekalo zelený pivo a vytoužený langoš. A protože lezci byly teprve na cestě dolů, vytáhla jsem zase svoji knížku, tentokrát Pána much od W. Goldinga, kterého čtu hezky v originále. A opět to byl boží den.

kam za přírodou z prahy - velká amerika
zdroj: archiv autorky
poznámka k fotce bez roušky, nikdo nebyl v okolí, jen já a fotograf, který mi dal sám povolení

Srbsko a lezení

Mezitím z perspektivy lezců 😊 Odborník na lezení uvádí, že se Srbsko dlouhodobě mezi nimi těší velké oblibě. A není divu, skvělá dostupnost z Prahy. A přestože je od roku 2019 zákaz lezení na některých místech, stále je možné lézt na oblíbeném Alkazaru, nebo na Tetíně na druhém břehu Berounky, kde je opravdu malebné údolí. Alkazar je obtížnost leze celá rodina. Většinou pětky, ale najdou se i obtížnější. Tetín už je pro pokročilejší, většinou sedmičky, taková Madla lásky, jak zní název jedné z cest úrovně 8, dokáží potrápit i pokročilého lezce. Cesty jsou velmi dobře jištěny pro sportovní lezení a pro vícedenní výlet je možné ubytování v kempu s vlastním pivem. Teda, pokud není korona.

Poříčí nad Sázavou a lezení

Hned v pondělí jsme měli jet na další výlet, tentokrát do Poříčí nad Sázavou. Jenže, únava se na nás trochu podepsala, na některých alergie, a na některých třeba přemíra sluníčka a následně asi úžeh a horečka (ano, toto byl můj případ). A k tomu se mi začaly nějak divně loupat chodidla a taky vyskákaly puchýře na patách, mega velký, fakt. Karma is bitch aneb to mám za to, že strkám nos, kam nemám.Takže pápá, výlete.

Každopádně, naštěstí i tak mám posouzení tohoto místa od odborníka na lezení. Podle něj je toto místo, tedy Poříčí nad Sázavou bývalém lomu v Měsíčním údolí, skvělý tip pro lezení blízko. Výborně odjištěné na sportovní lezení a najde se zde vše od cest s obtížností “schody”, až po vraždy s obtížností 9. Jen pozor, do 30.6. je zákaz lezení v pravé části kvůli hnízdění výrů.

No a pokud neradi chodíte, neradi lezete a nebo bude hnusně tak, že byste ani tchýni nevyhnali ven (pardon všem, kteří mají rádi svoji tchýni, já tu svoji ještě ani nemám a až budu, tak bude stopro super, ale podle mě to zní líp, než vyhnat psa ven)…ehm..kde jsem to skončila.

Svět knihy

No, prostě, pokud se vám nebude chtít ven, tak skočte na Mall.tv a pusťte si Svět knihy. Jelikož se 26.ročník této události, kde mělo být hlavním hostem Polsko, musel kvůli situaci zrušit, odsunout na neurčito, rozhodli se pořadatelé pro náhradní řešení. Spolus Mall.tv připravili autorská čtení, které běželo od 8.dubna někdy doteď. Nicméně, je možné si pustit záznam kdykoliv, třeba teď hned.  

zdroj: Svět knihy

Já jsem velký fanda Světu knihy. Jedná se o knižní veletrh, kdy každý rok je vybrána určitá země nebo oblast, která tam má největší zastoupení. Loni, kdy bylo hlavním tématem Latinská Amerika, jsem tam byla snad 3 dny a nenechala si ujít autorská čtení, diskuzi s autory, autogramiádu, nákupy knih se slevou, ale třeba i super přednášky v rámci doprovodného programu. Loni tam bylo třeba DVTV s diskuzí kandidátů do Evrop. parlamentu, přednáška a diskuze o fake news, nebo debata na téma překlady české literatury do cizích jazyků a naopak.

Že nebude stejná atmosféra na Výstavišti v Holešovicích tento rok v půli května mě mrzí, ale aspoň je tu tohle řešení. Já se třeba těším, až si na Mallu pustím svoji oblíbenou Petru Hůlovou. Ale najdete tam i další, třeba Biancu Bellovou, Petra Stančíka, nebo Radku Denemarkovou. Ale je tam toho mnohem víc. Tak se tam určitě koukněte. Je to jednoduché, odkaz je https://www.mall.tv/svet-knihy.

Tak ať rychle uteče ten konec pracovního týdne a vy máte hezký víkend. Ať děláte, co děláte.