#Brunchers  #karanténa 

Představte si, už je po všem, zrovna ohlásili, že už jsme v pohodě, můžeme se vrátit do starých známých zajetých kolejí. Čeho si budete vážit nejvíce? Zeptali jsme se v redakci a na instagramu.

“Jít unavená z protančeného večera na nějakém konzertu nebo obyčejné rockotéce, ovíněná ulicí, s vlajícími vlasy, držet se za ruce s někým, líbat se u vchodových dveří na rozloučenou a jít nahoru s pocitem, že je všechno krásný.”
PJ

“Určitě si budeme více vážit pro nás dříve běžných věcí – jako je jít s přáteli do kina, zajít na večeři do oblíbené restaurace, na kosmetiku, ke kadeřnici nebo cestovat kdykoliv a kamkoliv se nám zachce. Na druhou stranu si ale myslím, že karanténa nám ukázala, že většina věcí, které jsme brali jako pro nás nepostradatelné, vlastně postradatelné jsou a že to častokrát byly jen naše rozmary. Že na čem skutečně záleží nejvíc a bez čeho se neobejdeme, je zdraví a čas strávený s rodinou.Proto si užívejte, že teď je čas na to, být se svými nejbližšími, dohnat co jste odkládali kvůli nedostatku času a až bude po všem a Vy zase zajedete do starých kolejí, myslete na to, že se dá žít bez některých zbytečností a vezměte si tedy z karanténího života jen to dobré.”
Victoria

Až když nám něco vezmou, uvědomíme si, že nám to chybí. Jít do divadla nebo na výstavu, na spontánní posezení s kamarády do hospody, na nákupy, ale dokonce i do školy nebo práce. Po karanténě si určitě začnu vážit toho, že budu moct navštívit sestru a její miminko, že se budu moct projít po Praze, že si budu moct sednout na zahrádku mé oblíbené kavárny a vychutnat si zde kávu. Uvidím se s přáteli a začnu si užívat hezké počasí. Nerozmažu si make-up pokaždé, co si nasadím roušku a donutím se obléknout i něco jiného než legíny. Budeme-li dodržovat pravidla a zvládneme tuto nelehkou dobu, tyto přání se nám splní. Vždyť i doma si můžeme udělat dobrou kávu, pustit si film nebo si objednat oblečení, nejlépe to od lokálních návrhářů, kteří teď mají větší problémy kvůli posunutému MBPFW. Stejně tak můžeme dát peníze na pomoc nemocným nebo třeba šít roušky pro nemocnice. Budeme mít alespoň hezký pocit z dobrého skutku. I v tom špatném se dá přece vždy najít něco dobrého.”
Anna Julie Řehořová

“Obyčejných věcí, jako třeba jít si sednout na lavičku nebo do parku se skupinou přátel a užívat si sluníčka.”
– @karo_lina_kk

“Svých přátel, protože neni samozřemý, že se můžeme vídat tak často.”
– @dodiik

“Možnosti jít do velkýho kina.
Možnosti jít do malého kina.
Jít na drink po kině.
Čekat než si mě všimnou a obslouží u narvanýho baru.
Zkusit ukázat víc prsa a tím přilákat pozornost u narvanýho baru a pak se nechat obsloužit.
To čekání, zda-li mě moje rande pozve nebo mě nechá zaplatit.
Možnost vůbec na to rande jít i když je hrozný.
Plánování výletů.
Chvátání někam, protože jdu pozdě.
Dát si něco dobrýho jen tak na cestu a nemuset řešit roušku.
Toho hroznýho rozhodování, jestli se mi někam večer chce nebo ne.
Možnosti vymyslet si výmluvu proč nikam nechci.
Fyzický kontakt.
Žádný starosti.
Žádný panický nákupy.
Neřešit, jestli vše dostatečně řeším.”
– Ilona

“Rtěnek!”
– @ivunka23

“Čerstvýho vzduchu.”
– @aurinka

“Každodenního života.”
– @slvdslv

“Já si definitivně budu alespoň na chvíli vážit každýho uskutečněnýho tinder rande než se zase přesvědčím o opaku.”
– Denisa M.

“Já se neskutečně těším na to, až půjdu do práce, cestou si koupím kávu ve své oblíbené kavárně, kterou si cestou do práce už rozpiju, pak se pozdravím se všema kolegama, kteří mi lezli na nervy, vyslechnu si jejich vtípky, zasmějeme se, půjdem společně na oběd, kde ochutnám vše co si dali ten ostatní a usoudím, že jsme si měla dát zase to jeho a ne to co jsem si vybrala a pak budeme napjatě vyhlížet kdy bude padla a půjdu domů, ale předtím se ještě domluvím s někým na nějaký skleničce nebo pivku, domů přijdu společensky unavená a šťastná.”
– Líza

“Čeho si budeme po karanténě více vážit nejde odhadnout. Ale za sebe si nejvíc přeju, abychom si vážili druhých lidí a jejich práce. Nastal nouzový stav a vtipy na téma “nepříjemné prodavačky” vystřídal obdiv a soucit k lidem, bez kterých bychom se v téhle době neobešli. Všichni jsou na sebe milejší, i přes roušku poznáte, že se lidé usmívají. Pomáháme si navzájem, pokud můžeme. Najednou si vážíme toho, co pro nás dělají ostatní. Děkujeme za věci, které jsme dřív brali jako samozřejmost. Přála bych si, aby nám ta pokora vydržela alespoň nějaký čas. A když ne všem, tak alespoň někomu.”
– @johana.koutenska

“Takový ten bližší kontakt, že se uvidím s lidmi tváří v tvář a nebudu se cítit tak izolovaně.”
– Elis

“Člověk je tvor sociální, což během karantény je nucen ubrat na minimum. Jakmile skončí karanténa, dá se čekat, že si budeme ze všeho nejvíce vážit sociálního kontaktu ať už po ten na ulici se sousedy, ve škole nebo v práci s kolegy až po ten intimní.”
– @jana.stran

“svobody, doufejme”
– Martin

“Já si budu ze všeho nejvíce vážit své rodiny. Dlouho jsem to tak nevnímala jako teď. Rodiče jsou již starší a dali by se označit za rizikovou skupinu nemluvě o skutečně staré babičce. Už jsem je neviděla dva měsíce. Voláme si, ale to není ono, člověk si toho do telefonu nic moc neřekne nejde to tak lehce jako když k nim přijedu, dáme si oběd a budeme probírat věci až do večeře. Tohle mi moc chybí.”
– Anička