Dnes bych Vám ráda představila zajímavého člověka ze světa módy.
Lukáš pochází původem ze Slovenska, ale už si stihl vyzkoušet, co obnáší život v Kanadě nebo Anglii. Posbíral mnoho zkušeností a momentálně se věnuje tomu, co je jeho srdci nejbližší, a to je profese stylisty.
Komu dělá profesionální stylingy, s kým spolupracuje a co jeho práce obnáší? To už nám poví on sám…
Lukáši, původem jsi ze Slovenska, co Tě přivedlo do ČR a jaké bylo začlenění do kolektivu?
Ano, pocházím ze Slovenska, narodil jsem se tam a mám tam rodinu. Studoval jsem konzervatoř v Bratislavě a chtěl jsem dále pokračovat a najít lepší školu, tu jsem našel právě v Praze. Měl jsem štěstí na skvělé lidi, našel jsem si přátele, studium mě bavilo, bylo zajímavější než na Slovensku a celkově jsem k této zemi přilnul. V Praze jsem tedy dostudoval, přesto jsem již během studia tušil, že tanec nebude úplně to pravé, čemu se budu jednou věnovat.
Co následovalo po ukončení studia?
Odletěl jsem do USA, kde jsem získal angažmá ve třech různých souborech. Rozhodl jsem se tedy pro jeden z nich, zaplatil jsem si víza, které mi po příletu byla zamítnuta. Člověk si tedy splní nějaký svůj sen a rázem se mu rozplyne. Následně během již rozjeté sezóny bylo těžké, si v tomto oboru najít místo, takže jsem to bral jako takový impulz k tomu, zkusit něco úplně jiného.
Kam tedy vedly Tvé další kroky?
Vždycky mě lákalo podnikání a chtěl jsem se mu nějakým způsobem věnovat. Jeden můj známý mi řekl, že se nejdřív musím naučit v tom celkově chodit. Komunikovat s klienty, opakovat nákup, prodej a další nezbytné věci. Začal jsem tedy pracovat v thajské restauraci NOI, kde jsem se učil, jak komunikovat se zákazníky a skutečně makat. Poté následovala práce pro jednu firmu, která dovážela produkty pro plastické chirurgy, kosmetičky.. Byla to velmi zajímavá nová zkušenost. Stále jsem ale cítil, že to není úplně ono.
Dostal jsem tedy příležitost pracovat ve Friendly Suits, v té tobě opravdový boom ve výrobě obleků šitých na míru. Bavil mě prodej, který mi i šel, nabídli mi tedy pozici obchodního manažera. Práce byla velmi zajímavá, vyráběli vlastní obuv, košile, doplňky a spoustu dalšího.. Po nějaké době společnost změnila název na Manemo.
Po zkušenosti v FS, jsem krátce pracoval jako obchodní manažer v bance. Tam jsem vydržel dva měsíce, protože to skutečně nebylo nic pro mě.
V tu dobu přišel impulz, že si nejsem zcela jistý, zda chci dál zůstat v Praze. Měl jsem štěstí, že můj manžel žil tou dobou v Londýně, a tak jsem odletěl za ním.
Přijel jsi tedy do Anglie, kde jsi měl již aspoň zázemí a partnera, jak to ale bylo s prací, bylo náročné něco najít?
Vždy mě zajímaly různé fashion weeks a designbloky. Říkal jsem si, že by bylo skvělé podpořit tyto mladé a nadějné návrháře a začít jejich kousky vyvážet ven. Založil jsem si tedy eshop na prodávání českých a slovenských návrhářů do Londýna a celkově do Británie. Poté ale přišel Brexit a bylo tedy velmi náročné to rozjet. V tu samou dobu ovšem přišla také zpráva, že mého manžela pracovně přesouvají z Británie a my si mohli vybrat z pěti států – od Srbska po Kanadu. Volba byla jasná a my se stěhovali do Toronta.
Takže z Anglie ještě dál. Jaký byl život v Torontu? Je známé, že je tam velké pracovní nasazení a také, že občas neberou lidi ze států jako jsme my řekněme „rovnocenně.“
První tři měsíce jsem řešil bydlení a další nutné věci. Potom jsem začal hledat práci. Obecně mají rádi životopisy, ve kterých si mohou skutečně počíst, takže popis každé mé pozice byl tak na deset stran. Je dost náročné tam sehnat práci, po asi čtyřech měsících už jsem byl skutečně unavený, vzal jsem tedy svoje CV a vyrazil do Saks Fifth Avenue. Dřív jsem tam něco kupoval, tak jsem znal jednu prodavačku, šel jsem tedy za ní a poprosil jí, jestli mi může zavolat nějakého manažera. Řekl jsem narovinu, že tam jsem nový a rád bych pro ně pracoval. Slovo dalo slovo a nabídli mi práci v sekci luxusní módy. Komunikace s šéfy byla náročná, lidé, co mě měli školit, tam zásadně když jsem potřeboval nebyli. Na oko byli všichni hrozně srdeční, ale ve skutečnosti bylo cítit, že s Vámi jednají jinak, než se svými krajany. Musel jsem se většinu věcí naučit sám. Bylo tam ale i pár lidí z Ruska či Evropy, kteří drželi při sobě, takže jsem tam měl i svou „komunitu“ lidí. Práce byla zajímavá, ale bohužel jsem nesouhlasil se systémem prodeje. S klienty jsem vybral věci a když zavítali do další sekce, která už nebyla mým rajonem, tak už jsem neměl právo se jim věnovat. Celkově styl prodeje byl zvláštní. Dostal jsem se tedy proto do konfliktu. Kolegyni jsem dovedl klienta a ona mě odbyla s tím, že nemá čas. Tak jsem jí řekl, co si o ní myslím. Ta se sebrala a šla žalovat manažerovi, i když sama byla člověkem, který neustále někoho v podstatě šikanoval.
Takže zajímavá zkušenost ve všech směrech. Kam jsi se tedy vrhl po ukončení práce v Saks?
Potom už jsem vůbec nemohl sehnat v Torontu práci, a tak jsem se vrátil domů. Chvilku jsem pracoval v restauraci v Bratislavě u mého otce. Poté jsem se vrátil do Prahy a na jedné akci jsem se seznámil s PONERY. Nikol Ponerová mi nabídla práci asistenta v jejich firmě, kde jsem domlouval spolupráce, přehlídky, klienty a spoustu věcí. Celkově práce byla velmi pestrá. Sourozenci Ponerovi dělají svou práci dobře, mají zvládnutý marketing, vyrábí krásné kousky. Byl jsem tam skoro rok a pak jsem se rozhodl jít zase dál.
Po Ponerech následovalo tedy F.designers?
Ano, obchod, kde jsem byl store manažer. Měl jsem na starost až 70 návrhářů. Tam jsem se věnoval stylingu různých celebrit na akce, dále jsem spolupracoval s výtvarní návrhářkou apod.
Na jedné akci jsem se poté seznámil s nynějšími majiteli Miss ČR a ti mi nabídli práci oficiálního stylisty Miss ČR.
Stylista Miss ČR, jedné z neprestižnějších soutěží krásy už něco opravdu znamená. Co tedy všechno obnáší a myslíš, že má soutěž stále dobrý potenciál? A kde bereš inspiraci pro stylingy?
Spolupráce mi dala hodně. Měli jsem asi 28 přehlídek a milion různých akcí a věcí. Měl jsem na starost přímo výběr oblečení a stylingu pro děvčata, přehlídku apod. jak v soutěži, tak i mimo ni.
Obecně si myslím, že ta soutěž má stále dobrý vývoj, máme už na další rok nasmlouvané zase nové partnery, spolupráce a spoustu novinek, které nás zase posouvají výš.
Celkově se inspiruji pro styling různě. Někdy oslovím návrháře a dám mu v podstatě volnou ruku, aby vytvořil šaty pro přehlídku nebo si sám přímo vyberu a půjčím věci, které se mi líbí a hodí se. Děvčata celé stylizuji já a až když je to dokonalé a jsem spokojený, tak to beru za hotové.
S jakými návrháři nejraději spolupracuješ?
Momentálně mezi mé nejoblíbenější návrháře patří Zarina Šimkovič. Je to slovenská návrhářka, působící v Bratislavě. Já její věci tady v Praze mám k dispozici jak k vypůjčení, tak k prodeji či domluvě na ušití přímo na míru. Šaty a další její modely jsou skutečně nádherné a originální. Navíc, kupní cena jejích šatů je i dostupná, takže není problém něco pěkného vybrat. Dále spolupracuji s Pierre Cardin, kde mám na starost sociální média, ale i klientský servis. Mezi mé oblíbence patří určitě Jankiv Siblings, je to jediná ruční plisárna u nás a stále ještě udržuje to staré řemeslo. Já sám od nich mám jednu krásnou plisovanou vlečku.
Před chvílí začal nový rok 2020. Jaké máš tedy do něj a celkově do budoucna plány?
Určitě pokračuje Miss ČR, dále spolupráce s Pierre Cardin se bude rozšiřovat. Chci nabrat více návrhářů, které budu moci nabízet a mít k dispozici. Dále chci udržet spolupráci s Evou Decastelo, Bárou Mottlovou, Evou Burešovou a dalšími herečkami nebo moderátorkami, které stylizuji na různé akce.
Celkově mě momentálně má práce velmi baví. Jak práce s celebritami, tak i „moje missky“, pro které se tu snažím být vždy jako kamarád, stylista.. Je důležité, aby se naučily postupně ve všem chodit, od dress codu, etikety po charitu, která je zvláště důležitá. Aby se naučily, že není důležité jen brát, ale i dávat. A k tomu všemu je společně vedeme.
Celkově po návratu z Kanady jsem si opravdu uvědomil, že Praha je má srdeční záležitost. Miluji to tady a dává mi vše, co potřebuji. Určitě bych v budoucnu rád rozšířil spolupráce i do zahraničí, ale všechno má svůj čas…
