Vždy jsem měla dost černý a sarkastický humor. Ne, nikdy jsem nemyslela nic špatně, ale prostě mi to bylo blízké a přijde mi, že je fajn, když člověk bere život trochu s nadhledem, dokáže si udělat legraci sám ze sebe a povznést se nad různé životní situace, kterými prochází a nejlépe s kapkou toho černého humoru.
Je mi 27 let. Na jednu stranu se cítím jako opravdu dospělá žena, která má ráda rodinný život, ráda uvaří, uklidí, postará se…na druhou stranu ve mně stále žije trocha dítěte, který má rádo zábavu, akci a bláznivý věci. Tyto dva protipóly se ve mně míchají, a tak jsem vlastně něco mezi tím.
Jsem strašně ráda tou dospělou ženou, ale myslím, že je důležité si v sobě stále udržovat hodně mladého ducha, aby se člověk nestal usedlým.
Před pár lety jsem si ještě myslela, že i když jsem docela rodinný typ, tak že dám spíše přednost kariéře, neboť má škola a následné zaměstnání k tomu vedlo. Postupem času, jsem ale zjistila, že to tak možná úplně nebude. Ale pořád jsem si říkala, že jsem ještě dost mladá. Dost mladá na co? NA DĚTI. Kamarádky v mém okolí, mi začaly na našich vinných dýcháncích oznamovat, že jsou těhotný, jak je to super, že budou mít děti. Jistě, přála jsem jim to a říkala jsem si, že to je hezký, když ovšem začalo poblíž mě brečet nějaké dítě a to tak, že jsem se smiřovala s možnou ztrátou sluchu, tak jsem si radši dala ještě sklenku vína a řekla si, že tohle nedám. Navíc, měla jsem tolik ráda svůj klid, možná je to trochu sobecký, ale někdy mě prostě unavovala i představa že MUSÍM vyvenčit psa, tak jak by to bylo s dítětem? Tomu bych asi nehodila pár plátků šunky abych ho umlčela a rychle neuprchla z dohledu. Tak jsem chodila do práce, s kámoškama na večeře a drinky, nakupovat další a další hadry atd. Jenže, ono je to fajn, tenhle bezstarostnej život, být paní svého času a na nikoho se neobracet. Ale jak dlouho? Jo, měla jsem nějaké vztahy, ale dohromady stály za starou belu. Říkala jsem si, ok, člověk musí projít asi vším, ale byla to vážně ztráta času.
Když jsem trávila večer u Sexu ve městě, se sklenkou bílého, říkala jsem si, poznala jsem různé muže, nebyli třeba špatní (někteří), kdejaké holky by za ně byly možná rády, ale jsem asi náročná. Hledám skutečně „pana Božského“, existuje ale? Nejen, že by měl mít charisma, které mě při každém pohledu na něj dostane kolen, ale aby byl chytrej, vtipnej, sebevědomej, hodnej, hezkej, milující…říkala jsem si tento výčet v hlavě a v duchu se sama sobě smála. Tohle chce každá, to je jasný.
A ON vážně existuje, se vším tím, co jsem si vysnila, můj pan Božský.
Chlap, který mně denně dostává do kolen, do kterého jsem stále víc a víc zamilovaná. No, a právě společným soužitím jsem přehodnotila spoustu věcí. Zjistila jsem, jak byl vlastně do té doby můj život prázdnej, že ty hodnoty jsou úplně někde jinde.
A ano, přišla i řeč na děti. Já ze začátku měla samozřejmě své názory a úzkostné stavy z představy mít vlastní děti. Ale hodně rychle se to změnilo a poznala jsem, že když máme vedle sebe opravdu toho pravého, není se čeho obávat. Dali jsme tomu tedy volný průběh.
Netrvalo to tak dlouho a na prvním, druhým i pátým testu se ukázaly dvě čárky… WOW. Jsem v tom. Těhotenství jako takový mi přišlo vždy trochu scary..To, že ve mne něco žije je úžasný, ale zároveň to ve mně vždy probouzelo trochu hrůzu, že v našem těle dokáže něco žít, malinký vetřelec, který si tam válí 9 měsíců šunky. Co mně hlavně vždy děsilo, byl pohled na těhotné ženy. No, nechci znít povrchně, ale prostě neupravený, valící se, oteklý ženský mně vážně naháněly husí kůži. Říkala jsem si vždycky PROČ? Proč o sebe nemůžou dbát, proč si myslí, že musí jíst za deset, oblékají se do záclon, make up apod. už jim přijdou nepodstatné. Ok, berou to jako vrchol svého ženství, ale to přece neznamená, že se ze mě musí stát obluda, jen proto abych byla matkou na sto procent!
Mé zjištění tedy bylo radostné, jak pro mě, pro partnera, tak pro okolí. Ale v čem jsem měla okamžitě jasno bylo to, že určitě nebudu ta matka, která pročítá portály typu mimino.cz, babyweb.cz a další strašidelná fóra, kde si matky navzájem sdělují své problémy a hromadně, jako tlupa neandrtálců útočí na matky, které se chtěly poradit, zda vadí, že si daly kafe nebo sushi, obsahující deko syrové ryby. Na těchto diskuzních fórech totiž zjistíte, že vadí vše. Měla byste přestat cvičit, pracovat, jíst hlavně ZA DVA, no a pokud jste pozřela kávu, syrovou rybu, nedej bože malé pivo či deci vína, tak to byste se měla rovnou obávat, že si Vás najdou a upálí zaživa.
Sakra, někdo by těm ženským měl otevřít oči.
S těhotenstvím přece nekončí naše ženskost ani život.
Naopak. Proč se tomu teda tolik podvolovat? Chápu, když mají ze začátku nevolnosti nebo jiné zdravotní problémy, tak jsou rády že jsou rády. Mě se tohle naštěstí vše vyhnulo, takže jsem se nemusela ničím trápit. Ale myslím, že naopak teď přichází ta pravá doba, vypadat skvěle a starat se o sebe. A nejen teď, ale i po narození dítěte. Dát si více záležet na stravě, být v psychické pohodě, cvičit, nakupovat hezké oblečení – tím myslím, NORMÁLNÍ, ok, s džínama může být problém, tak se dají vybrat nějaký nositelný i v těhotenské módě, ale jinak je lepší vybírat v normálním, jen větší velikost…
Tohle je takový rychlý úvod do mé rubriky. Kterou bych popsala jako rubriku mladé ženy, která by ráda ukázala a sdílela s ostatními, jak brát mateřství s nadhledem, nepropadat panice, zůstat atraktivní a společenská, nechat partnera, aby se o Vás staral, ale zároveň pro něj být po celou dobou přitažlivá. Nepřemýšlet, co by se vše mohlo stát, ale vzít si podpatky a vyrazit s kámoškou na drink – ok, nealko. Snažit se, být nad vším povznesená a problémy se Vám skutečně budou vyhýbat samy, většina je opravdu v hlavě.
V dalších článcích mé rubriky, se budu vždy snažit zaměřit na nějaké konkrétní téma, plus mé osobní poznatky z vývoje celého toho zázraku, ze života s Vetřelečkem…
