Měsíc Změn

1. 1. 2020
Petra Jelének

To byl ale sakra dlouhej rok!

Nepamatuju si, že by nás někdo varoval, že 2019 bude pocitově jako 3 roky. Ať se bavím s kým se bavím, je tu jistá podobnost mezi rokem 2016 a rokem 2019, protože – co to sakra s těmahle rokama bylo? Neznám nikoho, kdo by nebyl obětí citového, emočního a zdravotního kolotoče.

Ale co se stalo, stalo se. Důležité je, že jsme tady. Zvládli jsme to! Přežili jsme a možná to z nás udělalo lepší lidi? To ale neznamená, že novou dekádu uvítáme tím, že budeme chodit do fitka, pít jenom smoothies a číst pět děl rekreační-ale-vzdělávací literatury za týden. Neznamená to, že se musíte naučit nový jazyk nebo 12 hodin denně promeditovat.

Jasně, zavolejte babičce nebo rodičům, pokud si myslíte, že jim to udělá radost nebo především, pokud to vám udělá radost, ale myslím si, že poselství roku 2020 a důvod, proč se na něj všichni tak těší je, že je čas na to jít na sebe pozvolna. Prostě hodit si nohy nahoru, hezky si zaklít nějakým trefným sprostým slovem a udělat to, co vám udělá dobře, ne to co zní dobře.

A přesně proto tu máme měsíc změn. Prosím, pusťte si k tomu ch-ch-ch-ch-changes od Davida Bowieho, ať si rozumíme. Protože, nevím jak pro vás, ale pro mne osobně, rozhodnout se být v klidu, byla ta nejupřímnější a nejpozitivnější změna, kterou jsem se rozhodla podstoupit.

A na stejnou notu tento měsíc pro vás máme nové příběhy, třeba o ženě na útěku, nebo o životě s vetřelcem. Zastavíme se na dýchánku u madame sekáč, zrekapitulujeme si uplynulou dekádu, abychom do té nové mohli vstoupit čistí a bezstarostní jako lilie. Jestli je lilie bezstarostná. Vlastně čistá moc není, když je stará a rozhodne se všude pouštět svůj extrémně barvící pyl. Ale co, kašlu na to.

Změny nejsou lehké, ale jsou součástí našeho života.

Ch-ch-ch-ch-changes
Turn and face the strange
Ch-ch-changes
Just gonna have to be a different man
Time may change me
But I can’t trace time

https://www.youtube.com/watch?v=gw4tcCbf2TE

Tak všem úspěšný vstup do nové dekády, vstříc novým změnám!

Další

#42: Mýtus nového já aneb proč nás představa restartu tak přitahuje

#42: Mýtus nového já aneb proč nás představa restartu tak přitahuje

Někde v dálce, v té mlhavé zóně za “možná jednou” a “už skoro”, existuje verze mě samotné, která má všechno pod kontrolou. Má byt ve staré Vinohradské vile, kde nikdy není ani snítko prachu, píše na terase kavárny za rohem a nikdy nemá špatný outfit. Její myšlenky...

#42: Hledání smyslu v rozbitém světě

#42: Hledání smyslu v rozbitém světě

Někdy se probouzím a chvíli mi trvá, než si vzpomenu, kde jsem. Ne fyzicky, ale existenciálně. Nacházím se někde mezi přežitím a zhroucením, mezi ambicemi a odpoutáním. Dělám matchu. Odpovídám na e-maily. Existuji ve světě, kde nežiji, jen zabíjím čas. A většinu dní...

#41: Obnova a tradice

#41: Obnova a tradice

V ulici, kde bydlím, jaro co jaro vykvetou všechny stromy růžově. Celá ulice je lemovaná růžovými třešněmi a přivádí tak mnoho influencerů a jiných s touhou udělat si fotku s růžovým jarním pozadím a zakonzervovat tak tento prchavý okamžik. Včera se opět tento magický...