Každý z nás by si měl plnit své sny nebo se o to minimálně pokusit. Člověk, kterého Vám dnes představím, si je rozhodně plní.
S Dominikem se známe již 15 let. Je to můj spolužák a především skvělý kamarád a úžasný člověk. Po taneční kariéře, kterou umístil do pozadí, se naplno věnuje Youtube, natáčení, ale i charitativní činnosti a spoustě dalším věcem. Je to člověk, který si jde za svým a postupně si plní své sny, zároveň ale zůstává nohama na zemi, protože za každým úspěchem stojí dřina, ale i pokora. A na víc se zeptáme už rovnou jeho.
Domčo, naše téma je „plnění snů.“ Já vím, že Ty si je plníš a to ještě velice úspěšně, ale začněme popořádku. Už děti mají své sny, jaké jsi měl Ty a jak se Ti podařilo je proměnit v realitu?
Jako dítě jsem měl spoustu snů, patřil mezi ně i sen být popelářem, jak to tak u kluků bývá. Potom mě očarovalo vše kolem velkých lodí, parníků, oceánu. Chtěl jsem tedy být námořníkem nebo kapitánem. Poté, co jsem shlédl Titanic, jsem jím byl až do nějakých 13 let vážně posedlý. A tento můj dětský sen se splní pravděpodobně příští rok. Nebudu sice kormidlovat žádnou loď, ale chystáme se na týdenní plavbu s přítelkyní a přáteli, právě velkou, zaoceánskou lodí, takže na to se moc těším.
Vystudoval jsi Taneční konzervatoř, co Ti studium dalo a co naopak vzalo? Byla to velmi náročná škola, ale vím, že i když jsme toho měli moc, našel sis přesto čas a vlastně již v té době jsi zabrousil k natáčení různých videí.
Studium konzervatoře mě určitě obrnilo a dril, jaký jsme tam měli, mě posilnil do budoucna. Obecně, když si člověk projde „peklem“, pak ho už málo co rozhodí. Studium této školy bylo pro nás všechny opravdu neskutečný jak fyzický, tak psychický nápor. Buď to člověka odrovnalo nebo posílilo, já si naštěstí troufám říct, že jsem ten druhý případ. Co mi naopak škola vzala, tak byl to určitě čas, neboť škola byla skutečně časově velice náročná. Celkově podruhé už bych tam nešel. Rozhodl bych se asi spíše pro hereckou školu, díky které bych již v podstatě od dětství měl základy herectví, které teď v dospělosti musím dohánět, také bych měl více kontaktů apod. Vlastně až teď, kdy se se pohybuji ve světě influencerů, moderátorů, celkově v showbyznysu, tak jsem vděčný za to, že jsem balet vystudoval. Nikdo, kdo se věnuje věcem jako, nemá s baletem zkušenosti a tím jsem „jedinečný“.
S natáčením jsem začal někdy v 5. ročníku konzervatoře. Byl to pro mne vlastně takový únik od té školy. Byl na nás vyvíjen neskutečný tlak a já to bral, jako povinnost, ale nic pozitivního mi to moc nepřinášelo. Když jsem pak po večerech nebo o víkendech natáčel videa a mohl je pak třeba dát i na internet a někomu tím vykouzlit třeba úsměv na rtech, pro mne bylo neskutečně naplňující, byla to pro mě taková oáza klidu, naopak škola Sahara, kterou bylo nutné překonat.
Jak Tě natáčení klipů a videí vlastně napadlo? A jaká videa z Tvých začátků považuješ za nejvíce povedená?
Odmalička jsem moc rád sledoval filmy. Po nějaké době mi to přestalo stačit a lákalo mě zjistit, co se děje za kamerou, nahlédnout „pod pokličku“ toho natáčení, jak se film vytváří, jaký tým to realizuje, jakou používá techniku. Za každých filmem stojí obrovský tým lidí a tenhle řekněme magický svět mě strašně fascinoval. Lákalo mě být součástí nebo sám nějaký audiovizuální projekt vytvořit, především ten proces – to mě přitahovalo nejvíce.
Jakmile tedy byl na trhu mobil s kamerou, okamžitě jsem si ho pořídil a začal s natáčením klipů. Ty teď zpětně se smíchem beru za vrchol trapnosti, když jsem na nějakou písničku otevíral pusu, jakože zpívám a hrozně jsem u toho cítil! (smích)
Jako asi první vetší úspěšný projekt beru natáčení klipu Judas – cover verze songu od Lady Gaga. Jak sama víš, neboť jsi se natáčení zúčastnila se mnou, natáčelo se to v Bibione. Neměli jsme to nejlepší vybavení, kamery, ale byli jsme tam parta přátel, která spolu držela, brala to jako společný projekt a šla do toho po hlavě. Ta energie a atmosféra, jaká tam panovala byla úžasná a neopakovatelná.
Mezi další povedené projekty určitě počítám dva krátkometrážní filmy, které jsem pak točil při studiu na vysoké škole. Oba byly horory, které jsem měl velmi rád, nyní už mi přijde že jejich úroveň dost klesá a vaří se z vody. První film Předurčení, by horor s klasickou halloweenskou tématikou, druhým byl film Next, ten byl celkově propracovanější, pracovali jsme na jeho realizaci pět měsíců, v týmu nás bylo osm. A mohu říct, že i teď, po třech letech když si pustím, tak mi nahání trochu strach.
Po konzervatoři následovalo angažmá v plzeňském divadle, poté vysoká škola, která už byla zaměřena spíše na tu tvůrčí práci. V tu dobu tedy začalo Tvé natáčení opravdu naplno. Bylo těžké, se jakou Youtuber dostat do podvědomí?
Ano, po návratu do Prahy jsem začal naplno. V Plzni jsem natáčel spíše nárazově, tady jsem se tomu začal věnovat aktivně. Jak i na škole se svými spolužáky, tak sám i třeba s Tebou. Zpětně ale vidím, že jsem v té době jel více na kvantitu než kvalitu. Videí jsem točil skutečně hodně, někdy až dvě i tři týdně, což bylo opravdu dost. Měl jsem v té době vizi, že čím víc videí natočím, tím více bude sledujících apod. Ale samozřejmě nic není hned, v podstatě první čtyři roky se to posouvalo sice vzestupně, ale velmi pomalu. Měl jsem období, kdy jsem z toho byl malinko frustrovaný, ale věděl jsem, že nesmím polevit a že se to zlomí. Člověk musí jít tvrdě za svým a výsledek se dostaví, i když to prostě není hned. Mě se to podařilo po nějakých pěti letech usilovné práce, ale stálo to za to.
Asi bylo potřeba zvolit koncept videí, najít si svou cílovou skupinu sledujících. Liší se Tvá nynější tvorba hodně s tou, která byla v začátcích?
Určitě bylo důležité si zvolit koncept videí. Já se zaměřil na zábavná videa, to znamená „ Entertainment Content“, v podstatě s tím tak nějak šlo rovnou to, že cílovka byla kolem 12 – 15 let, chtěl jsem aby byla věkově vyšší, ale s tím co jsem natáčel to ani nešlo. Točil jsem skutečně hodně videí, ale takových jako všichni ostatní a to byl, myslím si, kámen úrazu. Spadl jsem do takové šedi, všechno bylo na jedno brdo, samé challenge, skeče, pranky. Občas to bylo lepší, občas horší, ale celkově to bylo dost vlažné. To byla v podstatě éra, než jsem se seznámil se svou nynější přítelkyní, která mi dělá zároveň i produkční. A až ve spolupráci s ní, se vše prolomilo a teď to má absolutně jiné grády, má tvorba dostala úplně jiný level a rozměr. Až teď se cítím skutečně naplněný tím, jak kvalitní tvorbu mohu svým divákům předat. Takže skutečně má tvorba nynější a bývalá, je jako nebe a dudy.
Co je Tvá momentální tvorba a jaké projekty připravuješ do budoucna?
Moje aktuální tvorba se skládá ze sedmi až osmi různých sérií, které mám na svém Youtube kanálu. Každá z nich má až dvanáct dílů. Mezi nejpopulárnější patří tzv. Emoji battle, což je interaktivní soutěž, kde hádám podle emoji šifry buď různé filmy, osobnosti, skladby apod. Nutno říci, že si do každého svého dílu zvu celebrity. Patří mezi ně herci, zpěváci, moderátoři, pravdu lidé, kteří něco dokázali, ne lidé z onlinu, kteří sdílí to jakou použili rtěnku nebo co si vezmou dneska na sebe. Zvu si opravdu jen osobnosti, které něco znamenají. Díky tomu si myslím, že i má videa dostávají větší rozměr a vyšší hodnotu. Kvalita videí je díky těmto osobnostem pak opravdu podtržená. Další ze sérií se nazývá Baletní akademie, z názvu již vyplývá, o co jde. Do každého dílu si opět zvu nějakou osobnost, se kterou uděláme baletní trénink a poté společně nacvičíme variaci z nějakého slavného baletu. Máme z divadla půjčené kostýmy, jevištní make up, zkrátka vše tak, jak má v divadle být. Mohu říci, že teď jsem skutečně vděčný, že jsem vystudoval konzervatoř, že mi to umožňuje dělat projekty, které jsou skutečně originální.
Krom natáčení se momentálně věnuji moderování různých společenských akcí, zpěvu, ale také například charitě.
Mezi mé plánované projekty patří IQ Casino, půjde o skutečně velký projekt, který bude přesahovat Youtube. Možná ho prodáme do nějaké internetové televize, ale to vše je ještě v jednání. Bude tam velké množství známých osobností najednou a celková organizace bude velmi náročná, víc ale zatím prozrazovat nebudu. Další projekt se bude řadit jako další mezi mé série na Youtube, jmenovat se bude nejspíš Pokoj celebrity. Projekt bude spočívat v tom, že budu já spolu s někým a další dvojce v hotelu, jednotlivé týmy vždy vlétnou do hotelového pokoje, kde budou indície k uhádnutí toho, jaká celebrita v tom pokoji evidentně bydlí. Po časovém limitu, se s věcmi přesuneme jinam a budeme muset uhádnout, o jakou hvězdu jde. Rychlejší tým pochopitelně vyhrává.
A nakonec se Tě zeptám, myslíš si, že je důležité si plnit své sny a co by měli lidé, kteří je mají, udělat pro jejich uskutečnění?
Plnit si své sny je podle mě neskutečně zásadní. Alespoň jít cestou za jejich splněním, pokud si je plnit nebudeme, myslím, že budeme celoživotně nešťastní. Myslím si, alespoň podle sebe, že velmi důležitý je duchovní rozvoj, kterému se nějakou dobu věnuji. Díky tomu se Vám v hlavě nastaví ty správné hodnoty, zjistíte i jak se máte chovat, komunikovat s lidmi, dokážete lépe vycítit situace a následnou komunikaci, čeho se vyvarovat, takže takto laicky řečeno si myslím, že na tomto je duchovní rozvoj postaven. Dále jsem zjistil, že spousta věcí, které denně děláte Vás třeba neskutečně brzdí, aniž byste o tom věděli. Patří mezi to určitě častá lidská vlastnost a to je závist, pokud budete někomu závidět úspěch, majetek apod., sami ničeho velkého nedosáhnete. Dále lidé, kteří chtějí být za každou cenu slavní, ale není v tom žádný podtext, nechtějí to nijak pozitivně zúročit, nechtějí lidem předat nějakou „message“, ale pouze být „ slavní“, tak se nikdy nestanou populárními, ani kdyby byli sebelepšími zpěváky nebo herci, protože ten člověk je v základu prázdná povrchní nádoba a z toho nikdy nic nebude. Velmi zásadní je pokora a ochota pomoct. Pomoct kde je potřeba, ne nadarmo spoustu celebrit u nás i v zahraničí se věnuje charitě, je to opravdu důležitá součást člověka, být pokorný. Samozřejmě je velice důležité na cestě za svými sny vytrvat. Mít nesmírnou trpělivost a ani myšlenkově nesejít ani o krok z té cesty. Nesmí Vás lanařit žádný strach, žádné pochybnosti, neposlouchat řeči o tom že to nezvládnete, protože to vůbec není pravda. Samozřejmě nestačí si jen přát, ale dělat k tomu i potřebné kroky, tohle všechno jsou zákonitosti potřebné k tomu, aby se úspěch dostavil. Já osobně se snažím nepromarnit žádnou chvíli, seberealizovat se, čtu spoustu knih, které mi pomáhají, každý jejich řádek. Jsou to detaily, které si lidé ani neuvědomují, ale hrají obrovskou roli.
