Vzduch vonívá jako javorová lízátka, stromy obléknou žlutou, oranžovou a červenou barvu a nastane přesně to počasí, kdy můžete buď vytáhnout péřovku, nebo tílko – nic mezi tím! A to je podzim.
Všechny moje podzimy se zatím odehrály převážně v Brně, proto bych se s vámi chtěla podělit o několik nápadů, kam v tomhle období vyrazit.
PODNEBÍ
Jako první musím určitě zmínit PODNEBÍ, to asi žádného Brňáka neudiví, ale pokud nejste zdejší, jsem si jistá, že vás mile překvapí. Jde o kavárnu s klidnou zahrádkou porostlou břečťanem, zastrčenou v boční uličce tak, aby se vyhnula městskému hluku. Je nalepená na vysokou kamennou zeď, která obklopuje kopec se Špilberkem. Takže pokud máte raději stromy než silnice, je to to pravé místo!
A jestliže se tam skutečně vypravíte, zkuste požádat o popelník (i když nejste kuřáci a měl by vám jen stát na stole, taky to někdy dělám), protože právě v Podnebí jsou ty nejrozmanitější, nejhezčí a nepodivnější popelníky, jaké jsem kdy viděla. Mimochodem se tu i dobře najíte. (Tedy pokud nejste vegani, nic rostlinného tu zatím bohužel nemají.)
ATLAS
Další kavárnou (i tady mají snídaně a tak, tentokrát dokonce pro všechny!) je ATLAS, který je shodou okolností od Podnebí vzdálený jen pár set metrů. Nemá sice impozantní zahrádku a je na mnohem rušnějším místě, ale vlastní prosklenou stěnu a to znamená, že je ideální, když prší nebo když nastane jedno z oněch chladnějších podzimních rán, kdy si ještě před školou/prací přivstanete a sejdete se s kamarády na snídani, abyste se probudili a zpoza skleněné opony pozorovali rozespalé město, jak se topí v jinovatce a slunci, které nehřeje.
A ty tapety! Ještě nikde jsem neviděla takové jako v Atlasu! Vypadají jako autorská práce Lewise Carrolla a Salvadora Dalího.
POD OBRAZY
Třetí kavárna je z části i kavárnou čtvrtou. A to díky zmatku, který vznikl s názvem POD OBRAZY. Tak se totiž dlouhá léta jmenovala jedna z nejstarších kaváren Brna, konkrétně podnik v Místodržitelském paláci. Ten patří pod Moravskou galerii. V horních patrech jsou expozice a v přízemí se nachází kavárna i s nádvořím, kde se v teplých měsících pořádá letní kino. Asi si dokážete představit, že díky všem těmto aspektům zde panuje lehce intelektuální, někdy trochu zasněná atmosféra. Dopomáhá tomu i barokní sloh, ve kterém je palác postaven, ten ale můžete obdivovat pouze na zahrádce/nádvoří, interiér (až na zrekonstruovaný původní strop) nemá s barokem nic společného. To ale neznamená, že nevypadá dobře, naopak. Laděný do světlých barev, s mramorovou podlahou a podivnými lustry, je místem, kde můžete prosedět celý den.
Abych nešířila zmatky (a panique au village), je nutno uvést na pravou míru onu záležitost s názvy. Staré Pod obrazy, o kterém jsem doteď psala, se totiž už nějakou dobu jmenují Morgal.
A nové Pod obrazy je jazzová kavárna na Zelňáku. I tam je příjemná atmosféra, přestože si chvílemi můžete připadat jako v akváriu. Pod obrazy má totiž tři ze čtyř stěn prosklené a tu zbylou natřenou na modro. Nachází se ale přímo v centru, z jedné strany s výhledem na Zelný trh, jedno z nejhezčích brněnských náměstí, a ze strany druhé s výhledem na vlastní zahrádku, která je umístěna na nádvoří Staré radnice.
GALERYJE 9
GALERYJE 9 (a skutečně se tak píše) je zase něco docela jiného. Jde sice taktéž o kavárnu, i když už trochu sklouzává k barům, každopádně je zde naprosto odlišná atmosféra i lidé. Je to tu záhadnější a temnější, to platí i o zahrádce, která se nachází ve vnitrobloku.
Celou kavárnu/bar není tak úplně jednoduché najít, je zapadlá ve vjezdu na Lidické ulici a vedou k ní staré oprýskané dveře. V každém případě má ale své kouzlo. A když je venku sychravé počasí, máte trochu undergroundovou náladu nebo jen nechcete být mezi tolika lidmi, stává se Galeryje místem přesně pro vás.
Aby to ale nevyznělo, že jde jenom o nějaké zapadlé šedivé místo! Protože tak tomu vůbec není! Naopak, je to jeden z nejbarevnějších podniků, jaké jsem navštívila. Když totiž seberete odvahu a vejdete dovnitř, ocitnete se v úplně jiném světě. Čas jako by byl zalitý v jantaru, dokonce tam mají i takový ten starý automat na cigarety, které jsem si pamatovala už jen z dětství. Stěny jsou pokryté barevnými mozaikami a vždy hraje dobrá hudba, podlaha je černobíle kostkovaná, takže máte pocit, že místnost tak nějak nemá rovné stěny.
Kino Art
Ale abych nevyjmenovávala jen kavárny. Mým dalším oblíbeným místem, jako dělaným pro podzimní večery, je kino Art. Jak už název napovídá, můžete zde kromě klasického biografického repertoáru shlédnout i řadu uměleckých filmů.
Celou budovu teď poměrně dlouho opravovali, nedávno byla ale znovu otevřena, takže je čas naplnit sál! Ke kinu totiž náleží i kavárna/bar, kde vládne stejně lehce intelektuální a hloubavá atmosféra, jako v okolí. Abyste tomu rozuměli, Art se nachází v mé oblíbené části města, vedle studentských kolejí, ale hlavně pod Tyršovým parkem, mým nejmilejším, doporučuji. Pokud nebude moc zima a rozhodnete se navštívit kino, zajděte i tam.
Dejte si ale pozor, jestliže se někoho zeptáte na cestu k Artu, dost možná vám poradí, jak se dostanete do baru (Art bar Druhý pád), který je o ulici dál, jenže s kinem nemá nic společného. I to je zajímavé místo, ale o něm zas někdy jindy.
Co je tedy na kině Art tak výjimečného? Je to kino s duší.
A nemohla bych představit Art a vynechat Scalu s Lucernou. Tahle trojice malých kin je totiž poslední v Brně (Ostatní kina jsou součástí Cinema City a podobně.).
SCALA
Scala je pro změnu univerzitní kino, což díky bohu opět znamená, že nenabízí pouze filmy, které se zrovna promítají v mainstreamu. Zde se mimo jiné odehrávají i filmové festivaly, jako je například Jeden svět (Ten využívá i prostor Bakalova sálu, který shodou okolností patří k Atlasu.). A i tady naleznete bar a skvělé posezení, nemyslím si, že někde jinde v Brně vás do sálu pustí se sklenkou vína nebo půllitrem piva. Jedinou výtku si Scala zaslouží za plastové kelímky, které vám personál vnucuje, chcete-li si vzít pití k filmu.
Nesmíme zapomenout, že budova kina je skutečně impozantní, jak interiéry, kde najdete mramorové a dřevěné obklady, tak z venku, při pohledu z Moravského náměstí, kde se, úzká a vysoká, tyčí naproti Místodržitelského paláce.
LUCERNA
Jako třetí, poslední biograf připomenu Lucernu, i tu mám moc ráda. Sice jde o malé kino, ale bohužel tu najdete jen klasický program a žádné posezení. Pořád ale výrazně lepší atmosféra než v multikině.
A tímto se blížím k závěru, tedy poslednímu místu, které vám dnes představím.
FRIEDRICH
FRIEDRICH je jedna z nejmenších kafetérií, které znám. Co jí ale chybí co do velikosti, dohání příjemným okolím (také ona se totiž nachází pod Tyršovým parkem, tedy poblíž kina Art) i vnitřním prostorem, milým personálem a zajímavými hosty. Původně asi malý krámek se na kafé proměnil docela nedávno. Takže pokud vás v Brně znenadání překvapí babí léto, víte, kam zamířit. Protože, kde jinde se lépe sluní, než s kávou ve Friedrichu? V bývalé výloze, s obklady natřenými zelenou barvou. A koho to ještě nenalákalo, tak vězte, že mají to nejlepší brownie, které znám! (Mimochodem všechny jejich zákusky jsou veganské!)
