Oblečení z druhé ruky, ať už v kamenných second-hand nebo vintage obchodech, na blešácích, výměna na tzv. swapech, tolik populárních v poslední době, nebo i třeba přes internetové portály jakými je třeba Vinted (bývalý Votocvohoz). To je trend vyhlášený mezi všemi těmi “lovci pokladů”, takových těch designových jehel v kupkách sena. A to nepřeháním. Někdy to chce jistou dávku trpělivosti a taky trochu cviku. Ale hlavně je za tím vším ten dobrej pocit, že nepodporujete tu masovou produkci v plném slova smyslu. Ono totiž kolikrát i ten nejpomuchlanější kousek ze sekáče může vypadat lépe než většina těch nových kousků s červeným labelem “SALE” poházených různě pod věšáky po obchodě.
Mojí srdcovkou jsou sekáče, za prvé mi není příjemné mačkat se v obchodě na malém prostoru, ať už u štendrů či u zkoušecích kabinek, za druhé mi není úplně tak moc sympatická myšlenka “fast fashion”. Netvrdím, že do “normálních” obchodů, které jsou tak nějak všechny po ruce v obchodních domech, zásadně nevkročím, to bych lhala. Sem tam nakouknu do Lindexu, Tally Welj (protože tam mají pidi velikosti), Orsay, H&M a dalších, nicméně, 90% mého “nového” oblečení za posledních 5 let tvoří právě ta skupina z “druhé ruky”. Největší problém a nutkání tam zajít mám, když sháním něco, co je v poslední době “v kurzu” a o čem jsem si jistá, že to tam prostě na první dobrou najdu.
A tak se dostáváme k dnešní story o tom, jak prostě nutně potřebuju to kostkované sako.
Jasně, mohla jsem jít o víkendu do Palladia a odcházet za hodinu s vytouženým kouskem. Ale to by bylo moc jednoduché a taky, mám ráda výzvy. A hlavně jsem vás chtěla tak trochu vzít s sebou na svoji “tour de sekáč”, sice ex post, ale i tak 🙂
A mým Dnem D se stala neděle (13.10.). Asi po celé republice bylo tak milion stupňů (rozuměj asi 25°C), takže moje vnitřní já chtělo vlivem horka nakupovat spíše sukně a šaty než sako. Navíc, máte to taky tak, že když sháníte něco úplně konkrétního, tak to prostě za boha neseženete? Vážně! Našly by se skvělý šaty (nevadí, že maxišatů v boho stylu mám dost), midi sukně (stejný problém), boty, ale saka jako by se rozhodla neexistovat. A to nemluvím jen o oblečení, jdete pro vajíčka a nesete si čokoládu (prosím, že v tom nejsem sama).
A tak jsem se takhle v neděli po obědě vydala alespoň s plánem, že si to projdu hezky všechno pěšky. Startovací bod – Nusle. Příští zastávka ThriftStore Vinohrady. Oni mají snad úplně všechno, nejen hadry, ale i elektroniku, knihy, boty, kabelky, věci pro mimča a tak. Mají tam spoustu kvalitních kousků za parádní ceny.
Tenhle obchůdek je spíše maličký, avšak pokladů tam najdete dosyta. Taky jsem Vám pro představu pár kousků vyfotila.
I když jsem tam svoje kostkované sáčko nevyhrabala, temná stránka mého já mě nabádala k odnesení svetříku. Ale nedala jsem se!
Další mojí zastávkou bylo Fifty-Fifty na Slezské na Vinohradech. Malinký obchůdek s barevnými kousky. Ceny jsou tedy o dost vyšší. První co mě fakt napálilo do očí, v pozitivním slova smyslu, byl nádherný, a to fakt krásný, hořčicový svetr. Jaké bylo mé zklamaní (spíš naštvání, pokud zůstanu dáma a nepoužiju ostřejšího výrazu), když jsem přišla blíž a zjistila, že má přímo na prsou díru jako vrata. A cena? 550 CZK? Jako fakt? Kdyby stál 50 CZK tak si ho možná zkusím spravit. Není divu, že jsem se tam moc dlouho nezdržela, i když jindy se tam celkem ráda přehrabuju.
No nic, další zastávka. Genesis kousek od Národky. Je to asi jedna z největších jejich poboček. Ještě jsem stihla skočit do té u Ipáku a na Jindřišské. Mají tam většinou všechny kousky za jednu cenu, ale každá pobočka to má očividně jinak. Tahle u Národky měla myslím 99 káčé za kus. Nutno dodat, že tato má oproti těm dvěma zmíněným asi nejlepší usořádání a také jsem tam neobjevila košile s propocenými koly a tak. Tady ty Genesis pobočky, stejně jako Textile house síť mám ze všech sekáčů nejméně v lásce, přijde mi, že nejsou zas tak výběroví jako ty menší obchůdky. Nicméně, na Národce jsem našla několik sáček, které by odpovídaly mým představám. Jenže….jsem prcek, kostkovaný sáčka pro děti se moc nedělaj, takže nemůžu nakupovat v dětským jako třeba u bot. Takže velký ramena, velký přes prsa, odstává na zádech, ach jo 🙁 I když, asi se tam přece jen pro jedno vrátím a zkusím si ho upravit. Přece jen, 99 kaček za sáčko, za zkoušku to stojí.
Ještě jsem to ten den stihla do již zmíněného Textile House kousek od Národky. Tam to bylo asi nejhorší. Nic moc, nepřehledně seřazené, nic extra, ne, děkuji.
Pak jsem si vzpomněla, že bych si to mohla osvěžit a vyrazit na blešák. Věděla jsem, že mají holky z Bloges Robes svůj Market, ale nějak jsem zapomněla, v jakém duchu se tentokrát ponese. Dorazila jsem do Vnitrobloku (tady jsem se teda trochu popovezla sedmnáctkou na Štros, tedy Strossmayerovo náměstí) a vzpomněla si na to aktuální téma.
Oh My Baby! No jasně, tentokrát v duchu #instamatek, tedy influencerek a maminek v jednom, prodávajících oblečení, doplňky atd. a to jak svoje, tak svých ratolestí. Oproti minulým ročníkům tu bylo méně prodávajících, což ale bylo s ohledem na velikost prostoru a na množství kočárků vlastně dobře. A tak mi ani těch 50 kč vstupné nevadilo. Vždyť je to jedno pivo (nebo dvě v nádražce)!
Tím moje nedělní dobrodrůžo skončilo. Ačkoliv bez saka, tak s celkovým počtem 25000 ujitých kroků.
V pondělí jsem pak ještě zapadla do Genesis na Bruselský a Jindřišský (maj asi od 8 ráno, takže hezky před prací) a po práci ještě do Crashily na Štěpánské. Stejně jako v ThriftStore i tady se dá objevit fakt dost klenotů, a i když ani tady jsem neodcházela se sakem v batohu, tak jsem byla nadšená, co by se tam dalo pořídit. Pár z toho viz níže, jako důkaz místo slibů. Ale dvoje šaty, pro které se tam chystám nesdílím. Co kdybyste mi je zatím vykoupily, že? 🙂
Ale nebojte, touto akcí nekončím! V Praze, a i jinde, je takových míst spoustu (a to jsem tentokrát ani nestihla představit Moment u Míráku), o blešácích ani nemluvě. Jsou mým low-cost zdrojem inspirace a taky mi dávají možnost se nějak kreativně vybouřit, každej druhej kousek si zkouším nějak vylepšit.
Takže, tešte se!
