Proč se neřídit inspiračními citáty

12. 4. 2017
Petra Jelének

Ten obrázek jak tam ty tři holky přelejzaj plot, kde je možná i ostnatej drát, velkej nápis se zákazem vstupu a tam super fancy font: „No regrets“. Vysvětlujte to pak holce, co leží v nemocnicii, protože za tim plotem byl ještě hlídací pes.

 

Nebo to vysvětlujte člověku, co v opilosti zahodí peněženku na protest proti kapitalistické společnosti. Popřípadě člověku, co ztratí telefon, někomu, kdo si zlomí nohu, holce, co si nechává zlomit srdce pořád a pořád dokola od toho samýho člověka nebo partě lidí, co zkoušela ruskou ruletu.
„No regrets.“

 

Všechny tyhle inspirační citáty by měly mít i varování někde na zadní straně obalu. Všechny tyhle věci co jsou na instagramu, tumblru, weheartit nebo pinterestu totiž můžou docela dobře vést do nemocnice, do vězení nebo do stavu naprostého zoufalství.

 

Třeba dneska jsem hned ráno na instagramu viděla „To dobré začíná až po překonání komfortní zóny“ 
No nevim. Jsou věci jako pastelky, oběd, koťátka, smích, sušenky,… Když jsem naposled vyšla z komfortní zóny, málem jsem zůstala pod lavinou třeba.

„Každej den udělej jednu věc, ze který máš strach.“

Další děsně oblíbený. Zní to děsně romanticky. Vidim toho horolezce na vrcholu hory, jak vítězoslavně oddechuje, vidím toho chlapa jak běží na letiště, aby stihl letadlo a říct jí konečně, že jí vlastně miluje. Ale. Víte, čeho se já bojim? Smrti. Začínáte  už chápat na co narážím.

 

Možná maj ty citáty dobrý úmysly.

„Nedívej se zpátky, tím směrem ty nejdeš.“

No nevim, třeba při řízení úplně nedoporučuju.

 

Někdy to zní jakoby všechny tyhle citáty byly jen jedna velká výmluva.

„To, že chybujeme značí, že se snažíme.“

by mohlo být jako dobrý krytí pro „nedala jsem test z matiky“ nebo „netušila jsem že se obočí vytrhává a neholí“

A nějaký citáty jsou prostě jen ujetý.

„Někdy je třeba riskovat všechno v cestě za svým snem.“

Dobrý je to, když chceš něco jako „světový mír“, horší je to, když se chceš vdát za někoho, kdo ti několikrát jasně řekl, že tě nechce a máš k němu zákaz přiblížení.

A nebo teď to nejpopulárnější, to by chtělo vůbec hned zakázat. Takový to „What if I fall?“ s odpovědí „Oh, but my darling, what if you fly?“ 

No, moji zlatí, možná zním jako černá kronika, ale neříkejte pak, že jsem vás nevarovala o vašich malých „ničeho nelituju“. Varovala bych vás dřív, ale nebudu se omlouvat, protože se snažím nedívat zpátky.

Dáme Brunch? 

Podpořte nezávislou tvorbu, kvalitní texty. Pozvěte nás na kávu. (1 EUR = cca 25 Kč)

Další

Ženská touha: Mezi posvátným a všedním

Ženská touha: Mezi posvátným a všedním

V jemném světle ranního slunce nás touha učí něco o nás samotných. O našich rituálech. O tom, jak tenká je hranice mezi zbožněním a zničením.¨ Jsou rána, kdy se probudíte s podivným hladem. Ne tím, který vyřeší snídaně. Je to hlad, který sídlí někde hlouběji, v místě,...

Proč slavíme nový rok?

Sedíme v lednu u stolu zavalených zbytky cukroví, s hlavou ještě těžkou od silvestrovského šampaňského, a s podivnou vážností vyhlašujeme: Letos to bude jinak. Letos přestanu jíst sladkosti. Letos začnu cvičit. Letos budu lepší verzí sebe sama. Říkáme to uprostřed...

Možná jste se neztratili. Možná jste se konečně našli.

Možná jste se neztratili. Možná jste se konečně našli.

Jsou chvíle, kdy se život tiše rozpadá.Bez nějakého výrazného výbuchu, bez dramatu. Jen se jednoho dne probudíte a všechno kolem vypadá stejně, ale cosi se změnilo. Káva chutná stejně, tramvaj jede opět ve stejný čas, lidé kolem říkají stejné věty, a přesto to působí,...