Je neděle. Fashion week je již tedy definitivně za námi. Už vlastně není vůbec aktuální. Sedím teď pod sjezdovkou ve Špindlerově mlýně a snažím se zrekapitulovat si to, co se stalo v Praze. (Do toho popíjím kafe za 75 Kč, tak doufám, že ten článek bude stát aspoň za cenu toho kafe, protože jestli v sobě neskrývá nějaké super účinky, nechápu, proč ta cena.)
Týden módy je tedy u konce. Bohudík/bohužel. Nastává prázdno v mnohých srdcích. Klasicky. Do toho je tu ještě ten pocit, že nebylo všeho dostatečně využito. Jaku u každýho festivalu.
A pak tu máme také jedno velký vždyť je to fuk, na který se v poslední době docela zapomíná, jak jsem si stačila všimnout.
Ve Vnitrobloku prodávali winwinlove a recycle with love svoje nový kolekce za lepší ceny (prej), ale ty sis nic nekoupila. Nebo jsi tam ani nebyla. No a? Vždyť je to fuk.
Byla taky party, kde jsi nebyla. Vždyť je to fuk. Je to to samý pořád dokola. Nebo snad se ti v článku na SB někdo z těch divnolidí líbil? (ČTI: Fashionweek večírky a jejich tvororvé)
Měla jsi blbý místa. Třeba jsi jen stála vzadu nebo jsi na přehlídkách vůbec nebyla. Je to fuk, protože stačí dát na instagramu #MBPFW a je tam všechno. Úplně všechno. I to jak člověk v protější řadě od fotografa slintá. Jedna přehlídka hned z několika úhlů. A to se ti na místě nepoštěstí vidět.
Je fuk, že tomu co se dělo na mole nerozumíš. To 85% lidí.
