Tak máme po Fashion weeku. Celý to haló a anó je fuč a mě by zajímalo, čím se na instagramu budou chlubit lidi teď. Čím JÁ se budu chlubit.
Přemejšlim, že by se slušelo a patřilo o fashion weeku něco napsat. Koneckonců, měla bych když už jsem jim tam vypila a vyjedla 50% jejich zásob (plus minus)
Jenomže nevim co bych o tom měla psát.
O oblečení?
Ale prosimvás.
Proč lidi chodí na fashion week?
Aby se mohli chlubit.
Proč lidi čtou o fashionweeku?
Aby mohli závidět.
Ale já vám řeknu tajemství. Je to jen jedna velká bublina.
Ta móda je super. Ale je to jen hra na módu. návrháři jsou úžasný. Klobouk dolů, originální věci, nádherný přehlídky (Odivi, probůh proč je přehlídka Odivi vždycky tak dobrá?!) ale to nikoho nezajímá. Přehlídka je zajímavá jedine, pokud se dá vyfotit na instagram. Zakažte na fashionweeku fotit a uvidíte vycházet nejvíc deprimovaný lidi, protože proč tam teda chodili?!
Je to akce, co si získala prestiž. Je to přehlídka lidí, co se chtěj ukázat. pseudo-fashion znalců. Pak lidí, co jsou boží a všichni je milujem a obdivujem. A když jsme s nima v jedný místnosti, tak to znamená, že jsme taky boží ne?
Na fashion weeku nejde o módu, jde o nás. O naše sebevědomí.
Kdo tam neni, chce tam bejt.
Kdo tam je, doufá, že je lepší.
Kdo tam neni a nezajímá ho to víc než co bude mít k obědu, je vyrovnanej člověk.
A pak jsem tam já.
U stolku s občerstvením, schovaná před modelem a neviditelná.
Vcelku.
Dokud nezačnu srážet modelky.
P.S. Nevykládejte si to špatně. Fashionweeku strašně fandim. A jsem vždycky neskutečně šťastná, že tam můžu bejt. Taky si honim ego. A hlavně se konečně něco děje a působí to esteticky dobře. Vlastně je to druh uspokojení. Na jaře a na podzim.