Chcete mít travnatější Prahu? Chcete někoho, kdo vás vyslyší? Chcete koblihu zadarmo? Chcete aby vám vrátili Prahu? Chcete se mít líp? Jděte volit. Doleva, doprava nebo klidně jděte volit ve středu.
#PivoAPolitika
“Jednu dvanáctku prosimpěkně.” Tak a můžem začít. Počkat. Ne. Vlastně to nechci psát. DELETE.
Dneska si nebudu hrát na něco, co nejsem. Už to za mě dělá nespočet dalších lidí. Každou vteřinu. Teď. A teď znovu. Při sportovních utkáních každý expertem a stejně tak při volbách každý politikem, ale ne. Dnes ne.
To, co mě dnes vytrhlo z mého stavu a vtáhlo do reality byla úvaha nad tím, proč tenkrát v tom 19. století ty ženy tak bojovaly pro to volební právo? A proč to v tom 20. tak slavily? Byl to jen rozmar a touha vyrovnat se mužům? Nebo tehdejší ženy byly jiné?
Neberte mě špatně. Sama se považuji za feministku, ale nějaký červotoč, jenž se usadil momentálně v mé hlavě, mi nedá pokoje.
Jak chcete kruci volit, když je pro vás politika cizí slovo?
Položte si upřímnou otázku, zajímáte se více o módní trendy nebo o politické dění? A proč mám pocit, že kdykoli nějaké podobné téma vytáhnu na veřejnosti, holky se ode mne odvrací, jako bych právě odříkala řádky Satanovy bible?
Není to o povyšování se nebo o hře na přehnaného intelektuála. Je to zdravý rozum. Jak se chcete pyšnit volebním právem?
Jak se chcete rozhodnout, komu dát svůj bezvýznamný hlas, když ani netušíte, koho volíte? Jak chceš být ‘RICH BITCH’, když na to nebudeš mít? (Aha. Rodiče. Promiň, špatnej příklad.)
Já vím, je to zlo ta demokracie.
