Na začátku července jsem po dlouhé době vyrazila se starou známou na kafe. Po určité době přišla řada na téma milostný život. Dobře. Jsme holky, na tohle téma došlo ještě dřív než jsem si stačila objednat kávu.
“Haha. Je to slaďouš.” rozplývala se, když mi ukazovala fotku kluka ve snapbacku se slunečníma brýlema a drsňáckou pózou.
“Uh. Jo, pěkný. A vy spolu teď jste?”
“Néé. Prosimtě. Jsme jen kamarádi.” zasmála se.
“Aha.”
“Kamarádi s výhodama.” dodala a mrkla na mě.
Ale ne.
V tu chvíli jsem měla chuť vstát a odejít.
A před tím jí vzít hlavu a praštit s ní o stůl.
Pak odejít.
Přinejmenším profackovat.
Kamarádi s výhodama.
Aha.
Prásk ho.
Vzpamatuj se.
“Jo takhle.” pokývala jsem hlavou nedbaje mých dost barvitých představ. “Hele a to ti to vyhovuje? Chci říct, neni to trošku na hlavu?” neodpustila jsem si otázku.
“Ale no tak. Děláš jako bys nikdy takovýho kamaráda neměla. Je to super.”
Přemýšlela jsem, zda-li mám spustit kulomet slov a argumentů nebo nad tím mávnout rukou a nekazit si to posezení. Ono by to stejně nemělo moc velký smysl a akorát bych byla za tu špatnou, nechápající a absolutně out.Po zbytek poledne jsem poslouchala její básnění o tom nejúžasnějším kamarádovi a utvrzovala se ve svém přesvědčení, že až ta z toho vystřízliví, bude mít pořádnou kocovinu.
Nemusela jsem dlouho čekat. Včera večer mi přišla zpráva, jestli mám čas, že si potřebuje promluvit.
“Ahoj, je všechno v pohodě? Co se děje?” začala jsem a dala si záležet na dramatičnosti.
“Ahoj PJ. Promiň že tě rušim. Já jen. Nemám s kym mluvit a vážně teď nevím co dělat.” brečela.
“V pohodě. Co se stalo?”
“Pamatuješ si na Jirku?”
“To je ten tvůj kamarád?”
“Jo. Tak ten má holku!” zařvala to do telefonu že jsem se skoro lekla.
Ač možná to není reakce, která se od kamarádky očekává, měla jsem z toho radost. Ačkoli by to bylo značně netaktní a vůbec bych jí s tim nepomohla, měla jsem takovou chuť říct tu krásnou proslulou větu “Já ti to říkala.”
Ale ne. Jistý smysl pro empatii bych prý mít měla.
“Cože? To si děláš srandu!”
“Ne.” brečela.
“Ten zmetek. To neřeš, evidentně je to dosebezahleděnej blb. A takovýho ty si nezasloužíš. Naopak. Děkuj tomu, že si to u tebe takhle pohnojil hned na začátku a ty už s ním nemusíš ztrácet čas, který můžeš věnovat ostatním.”
Jojo. Kamarádi s výhodama. Strašnej trend. Jenomže něco takovýho může fungovat snad jenom v televizi (a nebo u LadyVanilky).Víte, možná jsem maličko staromódní, ale snad vím, jestli toho kluka chci jako kamaráda, přítele a nebo známost na jednu noc, ale v tom případě ať to zůstane u čísla jedna nebo jeden bude jednou fakt zklamanej.Je to nesmysl.Padlý na hlavu.A příště až mi někdo bude vykládat o kamarádovi s výhodama, tak mu tu hlavu o stůl omlátím. Už vážně.
