Formule, ne uniforma

Nejčastější argument pro to nosit každý den totéž je zároveň ten nejslabší. Stojí na výzkumu, který se nepodařilo zopakovat. Skutečný důvod je jinde a je o dost méně vlídný.

Nejdřív ta nepříjemná část

Začíná to vždycky stejně. Někdo odněkud vytáhne Obamu. (Nebo Jobse.) V profilu Michaela Lewise pro Vanity Fair z října 2012 vysvětluje, že nosí jen šedé nebo modré obleky, protože nechce rozhodovat o tom, co jí a co si obléká, a potřebuje si šetřit rozhodovací energii na jiné věci.¹ Z jednoho odstavce se stala celá žánrová police: kapsulový šatník jako produktivní nástroj, uniforma jako life hack, ranní rutina jako charakterová ctnost.

Ta myšlenka má vědecký základ, kterému se říká ego depletion, tedy že sebeovládání funguje jako baterka a rozhodování ji vybíjí.² Problém: ten základ se rozpadl. Když to v roce 2016 opakovali vyšel efekt jako d = 0,04 s intervalem spolehlivosti od −0,07 do 0,15, tedy statisticky nerozlišitelný od nuly, přičemž ve dvou laboratořích se efekt objevil a v jedné se objevil opačný. Autoři uzavírají, že pokud nějaký efekt existuje, je blízko nule. Šlo o třiadvacet laboratoří a víc než dva tisíce účastníků.³ Přeloženo do srozumitelné řeči: lidé, kteří si měli sebeovládání vyčerpat, dopadli v druhém úkolu prakticky stejně jako ti, kteří si nevyčerpali nic. Rozdíl mezi oběma skupinami byl tak malý, že se nedá odlišit od náhodného šumu v datech, což je ostatně vidět i na tom, že jedna laboratoř naměřila výsledek obráceně. A protože šlo o předem registrovaný protokol, tedy o studii, jejíž postup i způsob vyhodnocení byly zveřejněné dřív, než se začalo měřit, nelze ten nulový výsledek odbýt tím, že to někdo dělal špatně.

A protože módní publicistika ráda sahá i po druhé studii, zmíním i tu. Adam a Galinsky v roce 2012 zavedli pojem „enclothed cognition“ a ukázali, že lidé v bílém plášti popsaném jako lékařský podávali lepší výkon v testech pozornosti než ti, kdo měli stejný plášť popsaný jako malířský.⁴ Krásný nápad. Když studii někdo zopakoval, výsledek nevyšel a Galinsky sám napsal, že tato replikace byla provedena kompetentně a její výsledky zpochybňují původní zjištění o bílém plášti a Stroopově testu.⁵

Když nosíte každý den totéž, nešetříte si mozek. Děláte něco jiného. A to mi přijde dokonce zajímavější.

Lebowitz: rozdíl mezi uniformou a formulí

Fran Lebowitz nosí od začátku sedmdesátých let v podstatě jednu siluetu. Pánská saka na míru od Anderson & Sheppard, bílé pánské košile od Hilditch & Key, pánské Levi’s 501, kovbojské boty se špičkou, želvovinové brýle. Sama tomu v textu pro Financial Times neříká uniforma, ale formule, což naznačuje víc záměru a míň rezignace: v rámci rámce je prostor si hrát, sako je vždycky sako, ale někdy je námořnicky modré a někdy pistáciově zelené.⁶

Ten rozdíl není slovíčkaření. Uniforma je poslušnost. Formule je gramatika, kterou si člověk napsal sám.

A nebyla zadarmo. Když Anderson & Sheppard poprvé požádala o oblek, odmítli ji s tím, že pro ženy nešijí, a jedinou výjimkou v celé jejich historii byla Marlene Dietrich. Vytrvala. Pointa téhle historky není v tom, že si našla svůj styl. Je v tom, že si musela vyjednat přístup k oděvu, který muži jejího postavení dostávají automaticky.

Padesát let jedné siluety v oboru, jehož celý obchodní model spočívá v tom, že vás každých šest měsíců přesvědčí, že vypadáte špatně. To není minimalismus. To je způsob revolty.

Wintour: uniforma jako průčelí

Anna Wintour dělá pravý opak toho, co se běžně tvrdí, že uniforma dělá. Nezjednodušuje jí ráno. Řídí, co si o ní kdo smí přečíst z obličeje.

V rozhovoru pro 60 Minutes v roce 2009 řekla, že brýle jsou vážně užitečné, protože může sedět na přehlídce a nikdo nepozná, že se nudí, a že se z nich mezitím stalo brnění.⁷ Pro BBC v roce 2024 to upřesnila: pomáhají jí vidět i nevidět, být viděna i neviděna, jsou to rekvizita.⁸ Mikádo nosí od teenagerských let a jediný pokus ho změnit skončil podle jejích slov tak, že několik měsíců nosila klobouk.

Tohle je uniforma jako institucionální fasáda. Funguje přesně tak dobře, jak dobře odděluje soukromou osobu od funkce. Když v červnu 2025 po sedmatřiceti letech opustila pozici šéfredaktorky amerického Vogue a zůstala globální editorial director a chief content officer Condé Nast, vizuál zůstal nedotčený. Silueta přežila titul, což je dost přesná definice toho, co si člověk uniformou kupuje.

Bessette-Kennedy: jak způsob jak neprozradit nic

Carolyn Bessette-Kennedy je dnes nejkopírovanější referencí devadesátých let a zároveň nejhůř pochopenou. Pracovala jako publicistka Calvina Kleina a její jméno se stalo zkratkou pro maximálně odečtené oblékání bez log a bez šperků.

Dvě věci se ale ztrácejí. První: kontext. V devadesátých letech vládla okázalost, logomanie Gucci a Versace, móda jako podívaná, a proti téhle kulise byla její zdrženlivost čitelná jako protiargument, ne jako neutralita. Druhá věc: ta zdrženlivost nebyla úplná. Nosila i Yohji Yamamoto, výrazné potisky a barevné kabáty.⁹ Pinterest z ní udělal paletu tří odstínů, protože paleta tří odstínů se dobře ukládá.

A pak ten podstatný detail. Nikdy neposkytla jediný rozhovor, přestože zájem o ni byl nepřetržitý, a jejím nejcitovanějším sdělením zůstaly svatební šaty z šikmého střihu od tehdy neznámého Narcisa Rodrigueze. ¹⁰Uniforma tady nebyla úspora času. Byla to jediná forma projevu, kterou si dovolila, když se rozhodla nemluvit. Kdo nic neříká, musí mít velmi dobře vyřešené, co má na sobě.

Birkin: uniforma, která nebyla strategie

A teď protipříklad, protože bez něj by to byl vítězný pochod.

Jane Birkin vzpomínala, že košík, který nosila všude, byl portugalský kus koupený na trhu v západním Londýně, a že v tom byla kus anglické arogance: místo kabelky mám košík.¹¹ Žádná koncepce. Žádný kapsulový šatník. Bílé tričko, džíny, košík, a to celé po dekády.

Pak přijde pointa, kterou mám ze všeho nejradši. Když jí na palubě letadla vypadaly věci z košíku, vysvětlila spolucestujícímu Jean-Louisovi Dumasovi z Hermès, že nemůže sehnat pořádnou víkendovou tašku, a atelier pro ni upravil existující model. Vznikla kabelka, která se dnes prodává od zhruba 8 500 dolarů výš, přičemž ona sama ji kvůli zánětu šlach skoro nenosila a původní košík jí nakonec přejel autem její partner Jacques Doillon.¹²

Nejkopírovanější uniforma světa vznikla omylem a trh z ní vyrobil produkt, který si její autorka nemohla dovolit nosit ze zdravotních důvodů. Jestli hledáte metaforu pro celý tenhle žánr, je to tahle.

Muž v uniformě vs žena v uniformě

V roce 2015 napsala art directorka Matilda Kahl esej o tom, proč chodí každý den do práce ve stejném. Koupila patnáct bílých hedvábných košil a troje černé kalhoty a prohlásila to za pracovní uniformu.¹³ Reakce kolegů byla neúnavné proč.

A pak to nejlepší. Klid nastal až ve chvíli, kdy vyšel populární článek o tom, proč úspěšní muži nosí každý den totéž, a Kahl sama poznamenala, že potřebovala mužskou autoritu, aby její volba oblečení byla pro okolí legitimní.

Tady je ta asymetrie, o které se v článcích o kapslových šatnících nepíše. Muž v uniformě je soustředěný. Žena v uniformě dluží vysvětlení: buď se zbláznila, nebo se vzdala, nebo je to nějaká detoxikační výzva. Steve Jobs měl vizi. Fran Lebowitz má výstřednost. Je to stejné černé tričko a stejné džíny.

Jedna ekonomická poznámka, aby to nebyla jen estetika

Podle zprávy Ellen MacArthur Foundation klesla celosvětově míra využití oblečení, tedy počet nošení jednoho kusu, o 36 procent oproti stavu před patnácti lety, některé kusy se odkládají po sedmi až deseti nošeních a zákazníci tím ročně přicházejí o hodnotu kolem 460 miliard dolarů.¹⁴

Formule je proti tomuhle čísly nejsilnější argument, jaký v módě máme. Má ovšem jeden háček, který se v obsahu o kapslových šatnících systematicky vynechává: uniformu vám mezitím prodali zpátky. Patnáct identických hedvábných košil koupených během jednoho dne je pořád patnáct košil. „Quiet luxury“ je slovo pro nákup, ne pro zdrženlivost.

Rozdíl mezi Lebowitz a kapslovým šatníkem z Instagramu je ten, že ona ty věci opravdu nosí do rozpadu.

Uniforma vám nešetří čas ani rozhodovací kapacitu, to už víme. Šetří vám něco jiného: rozhoduje předem, o čem budete každý den vést diskusi. A jestli je pravda, že v tom oboru přežije jen to, co se dá zopakovat, pak je docela ironické, že nejtrvanlivější módní gesto posledních padesáti let je odmítnutí se převléct.

Zdroje

1. Lewis, Michael. Obama’s Way. Vanity Fair, říjen 2012 (citace o šedých a modrých oblecích) — https://www.vanityfair.com/news/2012/10/michael-lewis-profile-barack-obama ↩︎
2. Hagger, M. S. et al. A Multilab Preregistered Replication of the Ego-Depletion Effect. Perspectives on Psychological Science 11(4), 2016 — https://journals.sagepub.com/doi/10.1177/1745691616652873 ↩︎
3. Shrnutí nulového výsledku (d = 0,04) — https://www.discovermagazine.com/the-end-of-ego-depletion-theory-9350 ↩︎
4. Adam, H., Galinsky, A. D. Enclothed Cognition. Journal of Experimental Social Psychology 48(4), 2012, s. 918–925 — https://utstat.utoronto.ca/reid/sta2201s/2012/labcoatarticle.pdf ↩︎
5. Adam & Galinsky, Reflections on enclothed cognition: Commentary on Burns et al. (přiznání neúspěšné replikace) — https://business.columbia.edu/faculty/research/reflections-enclothed-cognition-commentary-burns-et-al ↩︎
6. Lebowitz, Fran. „I think an Anderson & Sheppard suit is the best suit there is“. Financial Times, 25. 11. 2020 — https://www.ft.com/content/17b39323-0188-481f-881c-b16e6f528cd8 ↩︎
7. Wintour, 60 Minutes 2009, „brnění“ — https://variety.com/2024/digital/news/anna-wintour-sunglasses-pitchfork-layoffs-meeting-1235877883/ ↩︎
8. https://www.bbc.com/news/articles/cvg7dx9ve9jo ↩︎
9. Kontext devadesátých let a Yamamoto v jejím šatníku — https://styledandplated.substack.com/p/what-every-article-about-carolyn ↩︎
10. Bessette-Kennedy, žádné rozhovory a svatební šaty Narciso Rodriguez, Vogue Australia — https://www.pressreader.com/australia/vogue-australia-9FAU/20190701/281595242044888 ↩︎
11. Birkin o portugalském košíku, Harper’s Bazaar UK — https://www.pressreader.com/uk/harpers-bazaar-uk/20210101/283046942034070 ↩︎
12. Vznik kabelky Birkin, zánět šlach, přejetý košík — https://gulfnews.com/amp/story/entertainment/hollywood/what-made-jane-birkin-the-biggest-style-icon-1.1689576126709 ↩︎
13. Kahl, Matilda. Why I Wear the Exact Same Thing to Work Every Day. Harper’s Bazaar, 2015 — https://www.harpersbazaar.com/culture/features/a10441/why-i-wear-the-same-thing-to-work-everday/ ↩︎
14. Ellen MacArthur Foundation. A New Textiles Economy: Redesigning Fashion’s Future, 2017 — https://conversableeconomist.com/2018/01/22/textiles-your-clothes-are-pollutants/ (primární zpráva ke stažení na ellenmacarthurfoundation.org) ↩︎