Utilitarismus: jednoduchý kompas v komplikovaném světě

Každý den děláme volby, které si ani neuvědomujeme. Jdeme za přáteli, i když jsme unavení. Vybereme si rodinnou večeři místo večírku. Nebo naopak dáme přednost zážitku, i když víme, že tím někoho zklameme. Tyto okamžiky nejsou malé, nesou v sobě důsledky.

Právě tady vstupuje do hry utilitarismus. Filosofie, která nám nabízí jednoduchý kompas: zkusme se ptát, jaký krok přinese víc dobra a méně bolesti. Nejde o abstraktní teorii schovanou v učebnicích, ale o způsob přemýšlení, který se dotýká vztahů, práce i toho, jak chceme žít svůj život.

Každý z nás se denně ocitá v malých i větších dilematech. Obvykle nemáme k dispozici jasné pravidlo, které by nám ukázalo správnou cestu. Rozhodujeme se mezi možnostmi, které mají různé důsledky a často žádná není bez ztrát.

Taková dilemata známe všichni. Když volíme mezi časem pro rodinu a časem pro práci. Když se rozhodujeme, zda koupit levné tričko vyrobené v továrně, nebo investovat do udržitelné módy. Vždycky v pozadí stojí otázka: jaký krok přinese víc dobra a méně bolesti, nejen pro mě, ale i pro ostatní?

Tohle je přesně typ situací, kde utilitarismus nabízí jasné pravítko.

Co je utilitarismus v jedné minutě

Utilitarismus je etická teorie, která stojí na jednoduchém principu: správné je to, co přinese co nejvíce dobra a co nejméně bolesti a to pro všechny zúčastněné stejně. Vaše vlastní štěstí se počítá, ale není důležitější než štěstí kohokoli jiného.

John Stuart Mill, jeden z nejvýznamnějších představitelů utilitarismu, shrnul tento princip do slavné věty¹

„Činy jsou správné úměrně tomu, jak podporují štěstí, a nesprávné úměrně tomu, jak štěstí narušují.“

^{J. S. Mill, Utilitarianism, kap. 2}

Za tímto jednoduchým vyjádřením se skrývá několik klíčových myšlenek:

• Konsekvencialismus: důležité nejsou úmysly, ale důsledky. Rozhodnutí hodnotíme podle toho, jaké výsledky přinese.
• Nestrannost: štěstí všech má stejnou váhu. Nemůžeme dávat větší hodnotu sobě nebo svým blízkým jen proto, že jsou nám blíž.
• Agregace: v morálním účtování se jednotlivá štěstí a bolesti sčítají. Nejde o absolutní spravedlnost, ale o maximalizaci celkového dobra.

Na první pohled to působí prostě – jako rovnice dobra a zla. Ve skutečnosti ale právě tato jednoduchost umožňuje, aby utilitarismus sloužil jako mocný nástroj pro rozhodování: od každodenních dilemat až po politiku a společenské reformy.

Nejslavnější upgrade: vyšší a nižší požitky

Jeremy Bentham, zakladatel utilitarismu, tvrdil, že při hodnocení dobra nezáleží na druhu potěšení – jen na jeho množství. Jak sám psal, „příroda umístila lidstvo pod vládu dvou pánů: bolesti a slasti.“ Radost z dobrého jídla a radost z hudby se podle něj liší jen intenzitou a délkou, nikoli kvalitou.

John Stuart Mill s tímto pohledem nesouhlasil. Zdálo se mu absurdní, že by laskavý smích nad vtipem a hluboké porozumění básni měly být jen dvě položky na stejné stupnici. Proto přišel s tzv. kvalitativním rozlišením požitků. Některé radosti jsou podle něj „vyšší“ – typicky ty, které zapojují naši mysl, představivost a smysl pro krásu. Jiné jsou „nižší“ – ty čistě tělesné.

Mill to vyjádřil slavně:

„Je lepší být nespokojeným Sokratem než spokojeným hlupákem.“

^{J. S. Mill, Utilitarianism, kap. 2}

Jak ale poznat, co je „vyšší“? Mill věřil, že ti, kdo znají obojí – tedy lidé, kteří zažili radosti tělesné i duchovní – se spolehlivě shodnou, že ty duchovní jsou cennější. Filozof Roger Crisp k tomu poznamenává, že Millův argument stojí na „kompetentních soudcích“: právě oni, díky zkušenosti, mohou rozlišit, že kvalita má váhu, nejen kvantita. ²

Tento posun byl zásadní. Odpovídal na kritiku, že utilitarismus je „morálka pro prasata“ – že by nám mělo jít jen o co nejvíc okamžité slasti. Mill ukázal, že utilitarismus může ocenit i hodnoty, které dělají lidský život skutečně bohatým: vzdělání, kulturu, přátelství, tvořivost.

Haydn a ústřice
Představte si, že si můžete vybrat: buď budete žít jako skladatel Joseph Haydn, se všemi jeho starostmi i radostmi, nebo jako obří ústřice, která bude miliardu let zažívat příjemný, ale tupý pocit. Benthamova logika by připustila, že ústřice může „vyhrát“, pokud její slast trvá dost dlouho. Millův přístup – a intuice většiny z nás – říká jasně: kvalita zážitku se počítá. ³

Jak se podle toho reálně rozhoduje

Utilitarismus zní na papíře jasně: zvolte to, co přinese nejvíc dobra. Jenže v praxi to není tak jednoduché. Máme vždy počítat důsledky každého jednotlivého činu? Nebo se raději řídit pravidly, která dlouhodobě vedou k lepším výsledkům? Tady se utilitaristé rozdělili na dvě cesty.

Act utilitarismus říká: uvažujte o každé situaci zvlášť. Lež může být špatná, ale pokud zachrání život, je správné lhát. Každé rozhodnutí se měří podle konkrétních následků. Je to nejčistší podoba teorie, ale také nejnáročnější – vyžaduje neustálé kalkulace a často nás staví do morálně problematických scénářů.

Rule utilitarismus naproti tomu tvrdí: spoléhejme se na obecná pravidla, protože ta dlouhodobě vytvářejí lepší výsledky pro všechny. I kdyby se vám někdy zdálo, že porušení pravidla (třeba „nelži“) přinese víc dobra, z dlouhodobého hlediska by se svět, kde by každý lhal, rychle zhroutil. Proto je lepší držet se pravidel – a jen výjimečně udělat výjimku.

John Stuart Mill to formuloval elegantně: každodenní život se dá vést podle „sekundárních principů“, tedy pravidel, která jsme si vytvořili zkušeností. Teprve když tato pravidla narážejí na sebe, musíme sáhnout k přímému utilitaristickému výpočtu. ⁴

Jde vlastně o dvě úrovně morálního myšlení: na povrchu se řídíme pravidly, protože jsou rychlá a spolehlivá; ale v jádru platí, že důsledky rozhodují o jejich oprávněnosti.⁵

Jeremy Bentham posuzoval především jednotlivé činy: správné je to, co přináší víc slasti než bolesti. Pravidla vnímal spíše jako užitečné „zkratky“. Praktické rady, které zjednoduší kalkulaci.

Samotné rozdělení na „act“ a „rule utilitarismus“ ale vzniklo až ve 20. století, kdy filosofové začali systematicky rozlišovat mezi těmito dvěma přístupy. J. J. C. Smart patřil k obhájcům „čistého“ act utilitarismu, zatímco Richard Brandt nebo John Rawls ukázali, že utilitarismus může fungovat i na úrovni pravidel, která dlouhodobě chrání důvěru a stabilitu společnosti.⁶

Příklad k zamyšlení

• Malá lež: Řeknete kamarádce, že jí její nový účes sluší, i když si to nemyslíte. Act utilitarista by řekl: přineslo to radost, tak je to správné. Rule utilitarista by varoval: pokud bychom všichni běžně lhali, ztratila by se důvěra.
• Pravidlo „nekrást“: Ukradnout léky, aby někdo přežil, může být ospravedlnitelné v konkrétní situaci, ale společnost, kde by se toto pravidlo běžně porušovalo, by se rychle zhroutila.

Tři nejčastější námitky

Utilitarismus se tváří jako jasný recept: prostě zvolte to, co přinese nejvíc dobra. Ale už od 19. století mu kritici vytýkali, že právě v téhle jednoduchosti se skrývá slabina. Podívejme se na tři nejznámější námitky a na to, jak na ně utilitaristé odpovídají.

Spravedlnost a práva: může být správné obětovat nevinného?

Představte si město, které ohrožují nepokoje. Policie ví, že když nespravedlivě obviní a potrestá jednoho člověka, dav se uklidní a tisíce lidí budou v bezpečí. Čistě podle počtu by to vycházelo jako správné. Ale opravdu je morální odsoudit nevinného?

Tahle námitka míří na to, že utilitarismus někdy ignoruje individuální práva. Mill sám uznával, že spravedlnost je citlivý bod. Vysvětloval ji jako součást širšího principu užitku: práva mají cenu proto, že jejich respektování dlouhodobě přináší nejvíc dobra.⁷

Jde o pravidlový pohled: práva chrání důvěru ve společnost. A společnost, kde lidé nevěří, že budou chráněni, by v součtu štěstí rozhodně nevyhrála.⁸

Náročnost: musíme se obětovat pro druhé nonstop?

Další problém: pokud bychom měli vždy maximalizovat užitek, znamená to, že bychom měli věnovat skoro všechno – peníze, čas, energii na pomoc druhým. Musíme se vzdát večeře v restauraci, když bychom za ty peníze mohli zachránit něčí život?

Tohle je tzv. námitka náročnosti. Mill si byl vědom, že takhle přísná verze by byla neudržitelná. Proto zdůrazňoval roli ctností a vnitřních motivů: pokud lidé přijmou utilitarismus jako životní směr, nebude to neustálá oběť, ale přirozená součást charakteru. ⁹

Utilitarismus je flexibilní: nepožaduje, abychom vždy obětovali všechno, ale abychom hledali řešení, která dlouhodobě maximalizují dobro a zároveň umožňují, abychom zůstali motivovaní a nerezignovali. ¹⁰

Autenticita: co když je štěstí jen iluze?

Kritici také upozorňují, že ne všechno „štěstí“ má stejnou hodnotu. Představme si tzv. stroj na zkušenost (experience machine): zařízení, které vám navodí dokonalý pocit štěstí, ale v iluzi. V Benthamově verzi by to byl ideá. Čistá slast bez bolesti. Ale většina lidí by do stroje nikdy nevstoupila. Proč? Protože skutečnost a autenticita mají hodnotu samy o sobě.

Mill tušil stejnou intuici: proto mluvil o „vyšších požitcích“ tedy o štěstí, které se váže k poznání, tvořivosti a realitě, nikoli k pouhým pocitům. Crisp vysvětluje, že to byla právě Millova odpověď na kritiku „morálky pro prasata“: utilitarismus nemusí znamenat jen hromadění příjemných prožitků, ale umí ocenit i kvalitu a opravdovost. ¹¹

Obrana utilitaristy v pěti větách

1. Utilitarismus neobhajuje obětování nevinného, protože podkopané důvěry by měla horší důsledky.
2. Nevyžaduje, abychom se stále obětovali – ale abychom mysleli i na dopady svých voleb.
3. Umí rozlišovat kvalitu požitků, nejen kvantitu.
4. Práva a spravedlnost jsou chráněny právě proto, že dlouhodobě zvyšují celkové dobro.
5. A hlavně: utilitarismus není kalkulačka, ale kompas – učí se ptát, jak naše kroky ovlivňují celek.

Krátká historie

Když se řekne utilitarismus, většině lidí se vybaví dvě jména: Jeremy Bentham a John Stuart Mill. Oba žili v 19. století v Anglii a oba věřili, že morální teorie má mít praktické využití – měnit zákony a společnost k lepšímu.

Jeremy Bentham (1748–1832)
Bentham byl vizionář i provokatér. Tvrdil, že lidé jsou ovládáni „dvěma pány – bolestí a slastí“. Proto je správné všechno, co slast zvyšuje a bolest snižuje. Zformuloval tzv. hedonistický kalkul. Systém, jak měřit intenzitu a délku požitků, jejich plodnost a čistotu. Jeho utilitarismus byl revoluční: odmítal odvolávání na „přirozené právo“ nebo tradici, chtěl hodnotit zákony podle toho, jak prospívají lidem. Byl to také první myslitel, který otevřeně hájil práva zvířat: ptal se, „ne zda umí mluvit, ale zda umí trpět.“

John Stuart Mill (1806–1873)
Mill navázal na Benthama, ale přidal hlubší rozměr. Rozlišil mezi vyššími a nižšími požitky, protože chápal, že radost z poezie nebo hudby má jinou kvalitu než radost z jídla. Zdůraznil i roli vnitřních motivů – například pocitu spravedlnosti či svědomí. Jeho utilitarismus tak nebyl jen kalkulačkou slastí a bolestí, ale také obhajobou vzdělání, svobody projevu a rovnosti žen a mužů (On Liberty, The Subjection of Women).

Od Milla k novému liberalismu
Ve 20. století utilitarismus získal novou tvář. Filozofové jako Henry Sidgwick otevřeli otázky o průměrném vs. celkovém štěstí (co je lepší: menší šťastná společnost, nebo větší, kde průměr trochu klesne?). Později G. E. Moore zdůraznil, že dobro není jen slast – hodnotu má i krása nebo pravda (Principia Ethica, 1903). A právě tahle debata ovlivnila i moderní politiku: od sociálních reforem v Británii až po argumenty pro sociální stát. Jak ukazuje David Weinstein utilitarismus se stal intelektuálním podhoubím liberalismu, který chtěl sladit individuální svobody s odpovědností za celek. ¹²

Proč nás to pořád zajímá

Možná si říkáte: proč se vracet k teorii staré dvě stě let? Jenže utilitarismus je všude kolem nás – i když si to často neuvědomujeme. Politici při tvorbě zákonů váží náklady a přínosy. Firmy měří dopady svých rozhodnutí na zákazníky a zaměstnance. My sami řešíme každodenní dilemata, kdy vyvažujeme vlastní prospěch proti dobru druhých.

Utilitarismus nám k tomu nabízí kompas. Neříká, že svět je jednoduchý, ale učí nás přemýšlet v důsledcích. Vede nás k nestrannosti: k tomu, abychom se na své činy podívali i očima lidí, kteří s námi nesdílejí rodinu, přátele nebo komfortní zónu. A i když víme, že žádná teorie nedokáže obsáhnout všechny hodnoty – spravedlnost, práva, autenticitu –, utilitarismus je užitečný právě v tom, že nás nutí počítat nejen s tím, co chceme my, ale i s tím, co znamenáme pro ostatní.

Jak píše Mill:

„Štěstí každého je dobré pro všechny dohromady.“

^{J. S. Mill, Utilitarianism, kap. 2}

Otázky pro vás

1. Pokud byste měli možnost zachránit jednoho blízkého člověka, nebo pět cizinců – co byste udělali?
2. Když si kupujete nové oblečení, zvažujete i jeho dopad na lidi, kteří ho vyrobili?
3. Měly by mít v politice větší váhu hlasy všech lidí stejně – nebo by se mělo zohledňovat, jak moc jejich volba přinese celkový prospěch?
4. Je správné obětovat krátkodobý komfort (např. levnější produkty) pro dlouhodobý užitek (např. udržitelnost)?

Utilitarismus není návodem, jak žít bez chyb. Je spíš pozvánkou k tomu, abychom přemýšleli o dopadech svých rozhodnutí – a hledali cestu, jak přidat do světa trochu víc dobra. Ať už mu nakonec uvěříte, nebo budete stát mezi jeho kritiky, jedno je jisté: naučí vás klást si otázky, které stojí za to.

Zdroje

1. _{John Stuart Mill, Ultilitarianism, kap. 2} ↩︎
2. _{Roger Crisp, Routledge Philosophy Guidebook to Mill on Utilitarianism, kap. 3} ↩︎
3. _Tamtéž. ↩︎
4. _{John Stuart Mill, Ultilitarianism, kap. 2} ↩︎
5. _{Roger Crisp, Routledge Philosophy Guidebook to Mill on Utilitarianism, kap. 4} ↩︎
6. _{Rawls, John. “Two Concepts of Rules.” The Philosophical Review 64, no. 1 (1955): 3–32. https://doi.org/10.2307/2182230.} ↩︎
7. _{John Stuart Mill, Ultilitarianism, kap. 5} ↩︎
8. _{Roger Crisp, Routledge Philosophy Guidebook to Mill on Utilitarianism, kap. 6} ↩︎
9. _{John Stuart Mill, Ultilitarianism, kap. 3} ↩︎
10. _{Roger Crisp, Routledge Philosophy Guidebook to Mill on Utilitarianism, kap. 5} ↩︎
11. _{Roger Crisp, Routledge Philosophy Guidebook to Mill on Utilitarianism, kap. 6} ↩︎
12. _{Weinstein, D. Utilitarianism and the New Liberalism. of Ideas in Context. Cambridge: Cambridge University Press, 2007.} ↩︎