Módní týden je jako Rorschachův test – každý v něm vidí něco jiného. Pro některé je to přehlídka oblečení, pro jiné obchodní událost, pro mnohé společenská akce. Pro mě byl letošní Mercedes-Benz Prague Fashion Week především dialogem – a to hned několikerým.
Ticho jako nejvýmluvnější projev
Existují momenty, kdy móda přesahuje svou vlastní definici. Takový okamžik nastal během přehlídky ukrajinské návrhářky Lilii Litkovské, kdy se na konci rozhostilo ticho za oběti války. V kontextu fashion weeku, kde hodnota často spočívá v okázalosti a sebeprezentaci, bylo toto ticho revolučním aktem. Francouzský filozof Maurice Merleau-Ponty napsal, že ticho není pouhá absence zvuku, ale spíše forma komunikace sama o sobě. Litkovska toto dokonale ilustrovala.
Její kolekce je svědectvím o nezdolné síle ducha. V srdci tvorby stojí návrhářčina osobní zkušenost – výstup na Kilimandžáro, který podnikla společně s ukrajinskými vojáky na protézách. Tento výjimečný zážitek proměnila v metaforu lidské vytrvalosti, kde každý krok vzhůru symbolizuje odmítnutí podlehnout okolnostem. Siluety jejích modelů vyprávějí příběh o znovuzrození naděje uprostřed tragédie, o nalézání světla v temnotě. Jsou to oděvy-výpovědi, které přesahují módní svět a stávají se hlasem těch, kteří už hlasu pozbyli.
Je fascinující, jak v prostředí, kde se každý designér pokouší „být slyšen“, může být ticho nejhlasitějším projevem. Znepokojivě připomíná postmoderní paradox – v éře neustálé komunikace může být nejvýmluvnějším gestem právě mlčení.
Dominika Kozáková a human-positivity
Dominika Kozáková tvoří po svém a jako odpověď na to, co nás obklopuje, volí cestu na první pohled pro mnohé možná naivní, ale bytostně radikální. Jinými slovy: dělá si, co chce, bez ohledu na trendy nebo byznys. Volánky, mašličky, průsvitnost, pečicí formičky jako forma brnění… Kozáková nezapře, že se ráda vrací do dětství a taví dětské sny a světy do „dospěláckých“ forem.
Kozákové nezáleží na tom, jak kdo vypadá – její volánkové kreace jsou pro kohokoli, kdo je chce nosit, a to bez ohledu na gender, věk, velikost či proporce. Dominika Kozáková nám tak předvedla krásné modely na modelkách všech tvarů, velikostí a věku. Nešlo jen o body-positivity, jak je teď zvykem, ale i age a vlastně celkově human-positivity.
BALVIN Couture: Precizní práce s barvami a identitou
Ateliér BALVIN přinesl na molo symfonii barev a textilních struktur v kolekci nazvané IDENTITY. Nejde jen o název – je to filozofie. Zatímco většina módních domů nabízí hotové vize, BALVIN vytváří dialog. Každý model představuje jakousi výchozí tóninu, kterou teprve interakce s nositelkou doladí do finální podoby.
V přehlídkových vzorcích se prolínaly pastelové něžnosti s odvážnými tóny, jako kdyby návrhář chtěl ukázat celé spektrum ženských nálad a rolí – od šeptaných intimních momentů po hlasité společenské výstupy. Rafinovanost detailů – řasené rukávy, hedvábné podšívky, potahované knoflíky – prozrazuje řemeslnou poctivost.
Nejsilnějším prvkem kolekce jsou však rafinované tkanice a mašle, které nejsou pouhým dekorativním prvkem, ale funkčním elementem umožňujícím proměnu siluety. Tyto „proměnlivé konstanty“ symbolicky vyjadřují záměr značky: luxus, který nezamrzá v jedné formě, ale přizpůsobuje se své nositelce a jejímu životnímu příběhu.
Petra Ptáčková se vrací: Její nová kolekce je retrospektivou i přerodem zároveň
Po pauze, která mohla působit jako klid před bouří, se na molo pražského týdne módy opět vrací Petra Ptáčková. Tvůrkyně, která bez ohledu na rychlost doby a přehlcenost trendy tvoří svůj vlastní svět. Její modely jsou utilitární i poetické a maximálně respektují udržitelnost a pohyb.
V oděvech Petry Ptáčkové se odráží především ona sama – její zkušenost kaskadérky a nekonvenční ženy, která o věcech dokáže soustředěně a do hloubky přemýšlet a jedním dechem spontánně tvořit, aniž by se nechala ovlivnit čímkoliv kolem.
Ptáčková vnímá svou novou kolekci jako částečnou retrospektivu: „Je to o naději, o hrdinství, o tom, že prostě musíme spadnout na zem, abychom se pak mohli zvednout: silnější, šťastní díky tomu, co je, a ne nešťastní z toho, co není, případně co by mohlo být. Myslím, že ta kolekce je částečně i taková retrospektiva, zpětný chod, díky němuž naopak můžu popojít dál, bez stagnace v tom komfortním bodě.“
Když je móda skutečný combat: Tobias Schubert propojuje svou kolekci s gamingem
Inspirace ikonickými tituly jako Mortal Kombat ožívá nejen na mole, ale i ve virtuálním světě vlastní videohry. Móda tu není jen vizuálním, ale plnohodnotným zážitkem – na přehlídce, v herní konzoli i na ulici.
„Inspiraci jsme čerpali hlavně z videoher, které jsme všichni milovali – Bloodborne, Tekken, Mortal Kombat – ale i z filmů jako Blade a Matrix,“ vysvětluje Schubert. „Hodně nás baví téma prolínání reality a fikce, což jsme tentokrát naplno rozvedli. Všechno, co nás dlouhé roky ovlivňovalo, se konečně propsalo do našeho vlastního projektu.“
Tobias je designér, který navrhl uniformu do kanceláře i na techno. Jeho schopnost vytvořit oděvy, které existují simultánně ve dvou zdánlivě protikladných kontextech, je pozoruhodná. V době, kdy je naše identita stále více fragmentovaná mezi fyzické a digitální Já, mezi pracovní a osobní personu, mezi veřejný a soukromý prostor, Schubert vytváří oděvy, které tuto fragmentaci nejen reflektují, ale činí ji nositelnou.
SURE CURATED: Svoboda a noční energie gay klubu
Představte si atmosféru gay klubu ve 3 ráno. Těžký vzduch nasáklý parfémem, potem a svobodou. Právě sem nás vzal Alexander Bel ve své třetí kapitole značky SURE CURATED. Jeho kolekce nebyla pouhým módním prohlášením, ale vizuálním manifestem společenského prostoru, kde se rozplývají hranice identit, třídních rozdílů i konvencí.
S Janem Králíčkem v roli kreativního spoluhráče vytvořili soubor 18 modelů, které mluví jazykem nostalgie i revolt. Punk estetika dostala nečekaně aristokratický nádech – jako kdyby potomek šlechtického rodu utekl z rodinného sídla rovnou do undergroundového klubu a cestou přehodnotil svůj šatník.
Nejpůsobivější je přístup k dekonstrukci. Saka s potrhanými okraji nejsou jen cool vizuálním prvkem, ale hlubší výpovědí o podstatě oděvu. Kde končí funkčnost a začíná rozklad? Je nedokonalost znakem konce životnosti, nebo začátkem nového příběhu? V době posedlé novostí a dokonalostí je taková otázka téměř revoluční.
WOMEN UNBOUND: Denisa Dovala a postavení žen ve světě
Zatímco většina přehlídek nabízela estetické výlety, Denisa Dovala přinesla na molo nekompromisní společenský komentář. Její kolekce „WOMEN UNBOUND“ je přímou reakcí na paradoxní situaci dnešních žen – formálně osvobozených, ale stále svázaných neviditelnými provazy očekávání, předsudků a systemických překážek.
Dovala tento rozpor zhmotnila v oděvech, které balancují mezi formálností a pohodlím, mezi tradičním a avantgardním. Pozoruhodné je její využití technik macrame a bondage – metoda vázání se stává výmluvnou metaforou. V jejích kreacích vidíme tenkou hranici mezi ozdobným spoutáním a omezující kontrolou, mezi dobrovolným přijetím určitých omezení a vnuceným podřízením.
V době, kdy se práva žen v mnoha částech světa opět ocitají pod tlakem, není tato kolekce jen módním prohlášením, ale i politickým gestem. Dovalová nás nutí konfrontovat se s realitou, kterou módní svět často překrývá vrstvami třpytivé iluze.
Móda jako zrcadlo filosofie a společnosti
Co činí letošní MBPFW fascinujícím, není jen estetika nebo kreativita, ale způsob, jakým móda odráží a současně formuje naše myšlení. Je to aplikovaná filosofie – teorie uvedená do praxe prostřednictvím látky, střihu a barvy.
MBPFW 2025 nebyl jen přehlídkou nových kolekcí – byl ukázkou různých filosofických přístupů k módě, tělu, identitě a společnosti. Každá přehlídka byla v jistém smyslu filosofickým esejí. A to je možná největší hodnota módních týdnů, obzvlášť těchto menších – nejsou to jen marketingové akce, ale prostory pro dialog. Dialog mezi designérem a materiálem, mezi oděvem a tělem, mezi identitou a její performancí, mezi individuálním a kolektivním.
Jak napsal francouzský filosof Gilles Lipovetsky, móda není jen frivolita – je to jeden z hlavních mechanismů, kterými moderní společnost vytváří a udržuje svůj vztah k času, změně a identitě. Je to zrcadlo, které nám nastavuje společnost – a někdy, v těch nejlepších momentech, i okno do možných budoucností.
