V českém písemnictví zaujímá Božena Němcová výjimečné postavení – nejen jako významná spisovatelka, ale jako osobnost, jejíž život a dílo stále vyvolávají silné reakce. Je zároveň uctívaná jako národní ikona i rozporuplně vnímaná pro svůj nekonvenční životní příběh. Jak poznamenal literární historik Martin C. Putna, kolem Němcové se vytvořil dvojí mýtus: obraz ženské svatosti na jedné straně a „antimýtus“ morálně nekonvenční spisovatelky s bouřlivým milostným životem na straně druhé.
Ačkoliv její život nebyl snadný – vdavky z rozumu v sedmnácti letech za o patnáct let staršího muže, čtyři děti během pěti let, hmotná nouze a úmrtí jejího syna Hynka – nelze ji vnímat pouze jako oběť doby. Byla to žena s výjimečným talentem, odvahou a silným charakterem.
Spisovatelka, která se nebála přesahovat hranice
Božena Němcová se stala první „profesionální“ spisovatelkou, kterou za její literární počiny uznávali i muži – což v první polovině 19. století nebylo samozřejmostí. Nešlo jen o vlastní psaní, ale i o způsob, jakým překračovala společenské konvence.
Její dopisy odhalují ženu s hlubokou touhou po lásce a porozumění: „Moje srdce bažilo býti velmi milováno, mně bylo zapotřebí lásky jako květině rosy — ale darmo jsem hledala takovou, jakou jsem já cítila,“ napsala údajně svému manželovi.
Proměny ženské síly v díle Boženy Němcové
Babička – víc než idylický obraz
Nejznámější dílo Němcové vzniklo jako „terapeutická práce, útěk před příliš bolestivou realitou matky, která pochová své dítě“. Sama o tom napsala: „Začala jsem v tom pracovat po Hynkově smrti, v nejtrapnější době mého života — když mne omrzelo žít. Utekla jsem do toho osamělého stavení v malém údolíčku, k nohoum milé babičky…“
Babička není jen idylickým obrazem venkova, ale složitým dílem, ve kterém hlavní postava představuje typ ženy s přirozenou moudrostí a autoritou. Ačkoliv je formálně v podřízené pozici, je to ve skutečnosti ona, kdo ovlivňuje životy lidí kolem sebe. Její síla pramení z životních zkušeností a morálních hodnot.
Divá Bára – složitost ženské vzpoury
V povídce vytvořila Němcová postavu, která se vymyká společenským normám – je divoká, nespoutaná, jiná než ostatní dívky ve vesnici. Přestože je společností odmítána jako „divá“, nakonec si získá respekt. Bára není jednoduchým symbolem „feminismu“, ale složitou postavou hledající své místo ve světě, který není připraven na její odlišnost.
Žena své doby i žena budoucnosti
Božena Němcová nebyla v dnešním slova smyslu feministkou nebojovala za větší práva žen, neznevažovala roli mužů. Přesto se zasazovala o to, aby se ženy mohly samy vzdělávat a měly v tomto smyslu možnosti jako muži, což v její době nebylo samozřejmostí.
Touha po lásce i vlastní cestě
„Ne, já kdybych měla volit – tedy bych si přála narodit se znovu až za dvě stě let – anebo ještě později – neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší,“ napsala Němcová v roce 1851. Dnes, v době, kdy uplynulo právě těch dvě stě let, můžeme jen spekulovat, jak by se jí žilo.
Jistě by mohla studovat a nebyla by nucena vstoupit proti své vůli do manželství v sedmnácti letech. Pravděpodobně by se díky dostupnosti lékařské péče dožila vyššího věku než pouhých 42 let. Nikdo by ji neperzekuoval za její vlastenectví, nemusela by být závislá na milodarech a kromě bulváru by asi nikoho nepohoršoval její milostný život.
Odkaz Boženy Němcové pro dnešek
Síla Boženy Němcové nespočívá v její roli „první české feministky“, ale v její autenticitě, odvaze žít po svém a především v literárním talentu, který překračuje hranice času. Její dílo stále promlouvá k dnešním čtenářům, protože se dotýká základních lidských otázek – hledání lásky, štěstí, vlastního místa ve světě a vyrovnávání se s překážkami.
Viktor Dyk vystihuje její význam slovy: „Tragédie života této mrtvé byla v tom, že byla lepší těch, kteří byli v jejím okolí. A to je, co se nikdy neodpouští. Čest této ženě, jejíž osud pro nás, syny vzdálené doby, má význam dvojí: je obžalobou naší minulosti a je také její pýchou!“
Její zásluhou je také to, že próza psaná ženami a o ženách má v české literatuře tak silné zastoupení. Její příklad inspiroval řadu nadaných žen, aby se staly spisovatelkami.
Božena Němcová není symbolem ženské síly jako bojovnice za práva žen v dnešním slova smyslu. Je symbolem síly jako bytost, která navzdory všem překážkám zůstala věrná sobě a svému talentu. V tom spočívá její nadčasový odkaz – není jen svědectvím minulosti, ale stále živou inspirací pro hledání vlastní cesty a autentického života.
