Nejpodivnější věc, na kterou jsem při sexu myslela, jsou žirafy a trojúhelníky. Ve vzájemné souvislosti – něco, co souvisí s tvarem žirafí hlavy ve vztahu ke skvrnám na jejím těle. Asi vás nepřekvapí, že jsem z těchto bloudivých myšlenek nedokázala vyvodit žádný závěr. Mezi žirafami a trojúhelníky není žádná souvislost a je jedno, kolik jich tančí po zátylku, zatímco ve vás někdo současně skotačí, žádné souvislosti nelze vyvodit.
Nejčastěji mě přistihne přemýšlení o přemýšlení. V jednu chvíli se valím k orgasmu, napětí se stupňuje, tělo se rozpíná, je stále žhavější a hlubší a stoupá a stoupá a pak –
„To nedokážeš“
Přichází můj nevítaný host. Ten samý host, který si myslí, že srovnávání žiraf a trojúhelníků je pro tuto chvíli vhodné. Vrchol se posouvá mimo dosah v okamžiku, kdy promluví, a já vstoupím do představení, když se snažím udržet stejný dech a nechci, aby bylo zřejmé, že jsem hlavou jinde. Vymrštím ji z mysli ramenem, zatímco se nulově soustředím na ten pocit, dobrý pocit, pocit, který mě ještě před pár vteřinami vznášel.
Ale ona to zkazila. Zničila ho. Ta jediná uštěpačná poznámka rozdělila ten krásný rytmus na dvě části a já teď myslím jen na to, jak to nejspíš nedokážu, a to jen proto, že to řekla ona. Mohla jsem – byla jsem hmatatelně blízko, tak blízko tomu blaženému oblouku, že ho skoro cítím – ale teď? Teď jsem strávila nejméně dvě minuty přemýšlením o tom, že přemýšlím o tom, že přemýšlím o tom, že přemýšlím o orgasmu, a jsem tak daleko od centra pocitů, že se mi chce brečet. Ukradla mi další orgasmus, mrcha jedna.
Dostat se z vlastní hlavy byl pro mě v ložnici vždycky problém.
Zatímco někteří lidé si během známosti nebo vztahu budují sebevědomí, to moje se pomalu zhoršuje. Začínám si být tak jistá sama sebou, tak přítomná ve svém vlastním bytí a těle. Cítím se sexy a přijímaná a viditelná, jako bych velmi chtěla být viděna. Ale postupem času to začíná opadat. Začínám pochybovat o úmyslech svého partnera – „miluje mě, ale nelíbím se mu“ – a váhám sama nad sebou, i když jeho činy zcela jasně dokazují opak.
Když se mi ta myšlenka poprvé vplížila po pažích, přes ramena až do uší, zapálila sirku. Začaly hořet malé ohníčky. A od nich odlétly ty nejhloupější jiskry. Byly to tiché malé plamínky, které hořely na mých rohových nitkách, ne velké, ale vždycky tam byly.
Nevím, proč jsem tuhle nebojácnost časem ztratila. Možná je to zranitelnost, kterou dlouhodobý vztah vyžaduje, nebo možná byla dřívější nebojácnost divadlem, předstíráním sebejistoty, protože když nejste úplně zapojení, můžete ztratit mnohem méně. Ať už je příčinou cokoli, zanechává to ve mně pocit… plachosti? Ne, to není to správné slovo. Ale ani ne nutně bez sebevědomí, spíš si uvědomuju sama sebe. Až moc uvědomělá. Tak vědomá, že nedokážu být přítomná v daném okamžiku a snadno se probít k vyvrcholení, které si zasloužím, k velké odměně. Takový ten chvilkový mimotělní zážitek, při kterém přemýšlím, jestli vypadám divně nebo jestli jsem dostatečně uvolněná, zatímco něčí hlava je zaklíněná mezi mohutným hřmotným sevřením mých stehen.
Někdy se mi podaří znovu se soustředit, nadechnout se zpět do svého těla a dosáhnout nádherného vrcholu. Jindy to ale nedokážu a cítím se frustrovaná a v rozpacích. Ještě trapnější je, když zvažuji, jak dlouho mám čekat, než si přiznám, že nebudu schopna orgasmu, a cítím se trapně v každém centimetru své kůže. „Klid. Uvolni se!“ Kdyby to bylo tak snadné, neproklínala bych teď v duchu žirafy. Nebo trojúhelníky, když na to přijde. Ať jdou do hajzlu! Kdo vůbec potřebuje safari a geometrii?
Je to něco, s čím se smiřuji, tenhle bzučák v mé hlavě. Sexualita je pohyblivá řeka a tam, kde jsem teď, nezůstanu navždy. Někdy tyhle bloky v naší mysli potřebují trochu času, aby se vyžehlily. Stresovat se kvůli tomu rozhodně nepomáhá, takže se snažím hosta přivítat a její přítomnost mě tolik neznepokojuje. Vzít na vědomí její existenci, možná jí nabídnout koktejl a místo, kam se může natáhnout. Místo, kde si můžete odpočinout, zlato.
Mezitím jsem identifikovala několik činností, které pomáhají.
A jsou praktické; vím, že když jsem se předtím dala do googlení věcí jako „proč mám potíže s orgasmem?“, zpětná vazba byla přinejlepším vlažná. Milujte se, nestresujte se, navštivte terapeuta – jistě, všechno jsou to skvělé věci, ale já chci něco, co mohu podniknout dnes.
Dobrý základ poskytují následující kroky, a jak už všichni víme, nesmíme přehlížet jejich budování.
Zaprvé, restartovat to, jak pohodlně se cítím, když jsem nahá a vidím své vlastní tělo.
Pokud nejsem ve sprše, ve vaně nebo ..víte kde, mám na sobě vždycky oblečení. Jsem známá tím, že spím i v županu, mikině a legínách, a nikdy se nepotuluju po domě nahá, pokud zrovna nesprintuju po schodech, abych si z prádelního koše vytáhla nové kalhotky. Dávám přednost tomu, aby bylo všechno pečlivě schované a uhlazené, ale když pak přijde na to, že mě někdo jiný uvidí nahou – i když je to můj dlouholetý partner – najednou si velmi dobře uvědomuji, že jsem holá až na zadek. Je to zranitelná pozice, přestože člověku, se kterým jsem, důvěřuji. Pokud jsem příliš dlouho bez toho, abych byla nahá kvůli tomu, že jsem nahá, a našla způsob, jak se při tom cítit pohodlně, jsem automaticky napjatá, když dojde na to dobré, takže vidět své tělo a uvědomovat si své tělo a zbavit se novoty být úplně bez oblečení – to pomáhá.
V návaznosti na to hydratace od shora až k patě.
Zní to trochu jako výmluva, ale ve skutečnosti mi čas věnovaný pomalému roztírání krému po pokožce pomáhá cítit se blíž sama sobě. Je to něžná činnost, projev péče o sebe a smyslnosti. Je to vkládání lásky do mého těla, abych mohla lásku dostat ven, a vrací mě to zpět k mému fyzickému já. Navíc se vždy cítím více sexy, když moje pleť vypadá zdravě.
Dále, když jsem v daném okamžiku, musím být k sobě upřímná.
Je mi to skutečně příjemné? Bolí mě takhle ohnutá záda? Visí mi hlava z postele, připravená spadnout jako kokosový ořech? Pokud tomu tak je, pak…. to prostě řekněte. Dokonce i sebevědomí lidé mohou být v ložnici čas od času příliš zdvořilí, takže si občas musím připomenout, že požádat o zastavení, o změnu rytmu – to je moje právo a ne obtěžování. Musím být zodpovědná za své pohodlí, protože můj partner není čtenář myšlenek.
Tím se dostáváme k vyjádření toho, co chceme.
Sexualita se vlní a to, co se nám líbilo před čtyřmi lety, nemusí být to, co se nám líbí teď. Snažím se kontrolovat sama sebe, přemýšlet o tom, co mi dělalo dobře a co už mě třeba nelechtá. Není to každodenní dusno, víte? Někdy dozráváme do další fáze sebe sama, do fáze, která vyžaduje více něhy a sladkosti a trochu méně prskání. Nebo možná vyžaduje víc plivanců – to můžeme určit jen my sami. Ale vokalizovat, kde se v daný den nacházím, co chci, co mě vynese na zefýru k vrcholu rozkvětu – to je důležité. A znovu opakuji, že můj partner neumí číst myšlenky. Musím převzít zodpovědnost za své touhy a vytvořit šťastné lože, ze kterého bude pramenit můj orgasmus.
Masturbace.
Dělejte to častěji. Rada, se kterou se často setkávám (a kterou jsem sama dávala), zní, že masturbace vám pomůže identifikovat, co se vám líbí, a tím pak můžete vést svého partnera při sexu. Teď si začínám myslet, že to má co do činění spíš se svalovou pamětí a očekáváním. Vzhledem k tomu, že pocit je nedávný jak v mysli, tak v těle, cesta tam se cítí jako méně kopce, který je třeba vylézt, a více známé trasy. Něco jako opakovaná jízda do určitého cíle – pokud tuto cestu absolvujete každý den, stává se snadnější, rychlejší a méně náročnou. Masturbujte tedy častěji a užívejte si i těchto výhod, které odbourávají stres.
A konečně, nesledujte porno.
Porno je…. no, porno. Nerealistické, do značné míry zbavené jakéhokoli spojení nebo smyslnosti a celé je to o voyeurismu – sledování zvenčí, odtržené od centra pocitů. Když jsem sledovala porno pravidelněji, zjistila jsem, že když jsem se snažila dosáhnout orgasmu, moje mysl se automaticky přepnula na tyto obrazy, které jsem předtím dostala, ale pak to buduje jakési podivné spoléhání se na grafiku a na to, co se v daném okamžiku neděje. Musela jsem cestovat mimo sebe, abych dosáhla vyvrcholení, a to jsem nechtěla, chtěla jsem, aby mi stačilo mé vlastní já a můj vlastní partner. Takže jsem přestala sledovat porno jako způsob, jak se znovu soustředit. Vím, že je k dispozici ženské porno, které není tak obskurní nebo explicitní, ale pokud je problém dostat se z mé hlavy a vrátit se do mého těla, pak chci co nejméně rozptýlení. Konečným cílem je být pohodlnější a přítomnější sama v sobě.
A to je vše. Být více nahá, hydratovat své tělo, být upřímná ohledně svého pohodlí a svých vlastních tužeb, zapojit se do sólo-hry a nesledovat porno – to jsou mé afirmativní akce.
Na závěr bych chtěla říct toto: dejte si pauzu.
Naši schopnost dosáhnout orgasmu ovlivňuje tolik věcí a my nejsme stroje, namazané a připravené k vyvrcholení. To, co se děje tam dole, je řízeno tím, co se děje tam nahoře, a tam nahoře je složitá síť všech vláken, která z nás dělají jedinečnou osobu. Sex může být slastný i bez orgasmu. Pokud nemůžete dosáhnout orgasmu, nikoho nezklamete. Sex je o cestě, ne o konečném cíli, a vy jste kapitánem svého vlastního požitku, nikdo jiný.
