Naše prsty přejíždějí po displejích častěji než po tváři milované osoby. Posíláme polibky pomocí symbolů a naše nejintimnější vyznání putují internetovým prostorem, zakódovaná v datech. Jaká je vlastně láska v době, kdy lidé hledají partnery přejetím prstu a první dojmy vznikají na základě pečlivě vybraných fotografií?
Požádali jsme naše čtenáře, aby se s námi podělili o své zkušenosti s láskou v digitálním světě. Jejich příběhy jsou upřímné, dojemné i znepokojivé – přesně jako láska sama.
Zamilovala jsem se do jeho zpráv
Monika, 29 let
„Nejdřív to byly jen zprávy. Psal tak, jak nikdo jiný – inteligentně, vtipně, s citem pro jazyk. Po třech týdnech dopisování jsem věděla, že se mi líbí jeho mysl. Po dvou měsících jsem byla přesvědčená, že to je on.
Když jsme se poprvé setkali, bylo to zvláštní. Znal mé nejhlubší myšlenky, já znala ty jeho, ale nevěděla jsem, jak voní. Netušila jsem, jaký má smích nebo jak vypadá, když je unavený. Museli jsme se znovu seznámit, tentokrát ve skutečném světě. Byl to jako začít vztah od prostředka.
Dnes jsme spolu tři roky. Někdy mám pocit, že mám dva partnery – toho, který píše nádherné zprávy, a toho, který vedle mě večer usíná. Naštěstí jsem si oba zamilovala.“
Online rozchody
Petr, 29 let
„Online je naprosto skvělý na rozchody. Nevěřím na to, že se musíme sejít a říct si do očí, že to nefunguje. Proste si už nikdy nenapíšeme. Nedělej me ze sebe svatoušky. Když jsme melo jedno nebo dvě rande a fakt to nebylo ono, proč to protahovat. Proč si to dělat. Je to nepříjemný tomu, kdo to říká, i tomu kdo to poslouchá.“
Nekonečné možnosti
David, 32 let
„Na Tinderu a Badoo jsem strávil čtyři roky. Čtyři roky posouvání profilů, zpráv a schůzek. Za tu dobu jsem potkal desítky žen – některé úžasné, některé méně. Ale vždy, když jsem začal někoho poznávat, vzadu v hlavě mi znělo: ‚Co když existuje někdo lepší? Jen o několik profilů dál?‘
Ta myšlenka mě ochromila. Neschopnost plně se oddat jednomu člověku, protože digitální svět mi nabízel nekonečné možnosti. Až když jsem si aplikace odinstaloval, dokázal jsem se skutečně zamilovat. Ironií je, že jsem svou současnou partnerku potkal na v baru – tedy naprosto tradičně.“
Hledám si rezervu?
S., 20 let
„Se současným partnerem jsme spolu rok a občas to zaskřípe asi jako všude. Vím, že bych byla hrozně závislá na vztahu. Jsem ten typ, který nesnese být single. A jasně je to téma k terapeutovi, ale než si to zpracuju funguje mi skvěle jedna věc – vždycky když jsme na nože a já bych se začala utápět v depce, stáhnu si Tinder. Začnu si tam hned s někým psát. Nevinně, nic špatného. Uklidní mě to a můžu pak zase existovat normálně.“
Nikdy jsme se neviděli
Lucka, 26 let
„Máme vztah už rok. Nikdy jsme se neviděli – ne naživo. Bydlí v Hannoveru, já v Praze. Poznali jsme se během hraní jedné hry. Teď si facetimujeme každý večer. Víme o sobě téměř vše. Nikdy jsme se nesetkali, protože… se toho oba bojíme. Co když chemie, která funguje v digitálním prostoru, ve skutečnosti nebude existovat? Jsme jako Schrődingerova kočka lásky – dokud krabici neotevřeme, náš vztah je živý i mrtvý zároveň.
Plánujeme se potkat příští měsíc.“
Jak se dostat z friendzony
žena, 24 let
„Po rozchodu jsem si stáhla Tinder. Taková automatika. Najednou jsem tam narazila na kámoše. Ze srandy jsme si dali oba match a on mi začal psát – prý jako z legrace kdyby to bylo real. Long story short – povedlo se mi tak dostat se z 5 leté friendzony a byl to zatím můj nejlepší match. „
Digitální stopa mého bývalého
Ála, 31 let
„Rozešli jsme se před třemi lety, ale v digitálním světě jsme stále propojeni. Jeho tvář se objevuje ve vzpomínkách na sociálních sítích. Jeho jméno vyskakuje v archivech zpráv. Naše společné fotografie stále existují někde v cloudu. Dokonce i hudba, kterou poslouchám, mi ho připomíná, protože seznamy skladeb, které jsme vytvořili, zůstávají.
Je těžší zapomenout, když digitální stopy zůstávají. Dříve lidé spálili dopisy a roztrhali fotografie. Dnes nás naše minulost pronásleduje v datech, která nelze nikdy zcela vymazat. Je to jako mít ducha bývalého vztahu, který občas zaťuká na vaše digitální dveře.“
Měli jsme tři různé vztahy
Pavel, 29 let
„S přítelkyní jsme spolu 5 let. Za tu dobu jsme prošli třemi různými vztahy. První byl tradiční – poznali jsme se na vysoké škole, scházeli se.
Druhý byl digitální – když jsem na dva roky pracoval v zahraničí. Náš vztah se přesunul do zpráv, hovorů a FaceTime. Byli jsme si blízcí, ale jiným způsobem.
Třetí je náš současný vztah – hybridní. Jsme spolu fyzicky, ale také neustále propojeni digitálně. Posíláme si zprávy, i když sedíme ve stejném pokoji. Sdílíme články, videa, myšlenky. Naše láska existuje paralelně ve dvou světech.“
Vztah s robotem
Jana, 23 let
„Náš vztah se odehrává převážně přes telefon. Ráno si posíláme zprávy o tom, co budeme dělat. V poledne sdílíme, co jsme měli k obědu.
Někdy si říkám, jestli bychom si všimli, kdyby jeden z nás byl nahrazen robotem, který by posílal ty správné zprávy ve správný čas. Upřímně, robot by možná reagoval rychleji.“
Láska přežije i digitální revoluci
Ať už jde o příběhy naděje nebo varování, jedno je jisté – láska se přizpůsobuje každé době. I v digitálním světě lidé nacházejí způsoby, jak se spojit, milovat a někdy i zranit. Technologie mění formu, ale ne podstatu. Stále toužíme po blízkosti, porozumění a spojení s druhým člověkem.
Možná je skutečnou výzvou naší doby najít rovnováhu – využít možnosti, které nám digitální svět nabízí, ale nezapomínat na kouzlo pohledu z očí do očí, dotyku ruky nebo společně stráveného času bez displejů a notifikací.
Je možné, že právě tomto hledání rovnováhy spočívá nová definice lásky pro 21. století?
*Redakce děkuje všem čtenářům, kteří zaslali své příběhy. Některé detaily byly změněny pro zachování anonymity.*
