Zatímco my Češi tradičně vítáme nový rok přípitkem šampaňského a ohňostrojem (a následným rituálním léčením kocoviny), jiné kultury mají své vlastní, často mnohem zajímavější způsoby, jak se rozloučit se starým rokem a přivítat ten nový. A věřte nebo ne, některé z nich jsou tak fascinující, že by mohly sloužit jako inspirace pro váš příští novoroční večer – nebo alespoň jako skvělý konverzační námět.
Severské tradice: Více než jen sklenice šampaňského
V Dánsku například lidé rozbíjejí talíře o dveře svých přátel. Je to vlastně taková soutěž popularity – čím více střepů máte před domem, tím více přátel máte (a tím více štěstí vás v novém roce čeká). Představte si to jako takový dánský ekvivalent našeho „střepy nosí štěstí“, jen ve větším měřítku. Mimochodem, dánské pojišťovny tento den milují stejně jako výrobci nádobí. Pokud byste tento zvyk chtěli praktikovat u nás, doporučujeme nejdřív varovat sousedy.
Finové zase mají zvyk (krom jejich tradičního saunování) lití olova. Na Nový rok lijí roztavené olovo do studené vody a podle vzniklého tvaru předpovídají, co je v následujícím roce čeká. Finové to berou velmi vážně a mají dokonce příručky pro interpretaci různých tvarů. Srdce znamená lásku, loď značí cestu a pokud vám vznikne něco, co vypadá jako kancelářská židle – no, možná je čas změnit práci.
Středomořské veselí: Hrozny, ohně a červené spodní prádlo
Ve Španělsku mají tradici pojídání dvanácti hroznů o půlnoci, přičemž každý hrozen musí být snězen na jeden úder zvonu. Zní to jednoduše, že? Zkuste někdy rychle sníst dvanáct hroznů v době, kdy odbíjí půlnoc, a pochopíte, proč Španělé tento rituál berou velmi vážně a trénují týdny dopředu. Někteří dokonce oloupou hrozny předem nebo kupují speciální „novoroční“ hrozny bez pecek. A pokud se vám to nepovede? Španělé věří, že každý nesnědený hrozen představuje jeden nešťastný měsíc v novém roce. Žádný stres, že?
V Itálii se zase nosí červené spodní prádlo pro štěstí v lásce. Ale pozor – musí být nové a musí být dárkem, jinak to prý nefunguje. Italští prodejci spodního prádla jsou z této tradice pochopitelně nadšení.
Latinská Amerika: Když se kufry potkají s ohněm
V Ekvádoru pálí papírové figuríny představující starý rok, známé jako „años viejos“. Tyto postavy jsou často vyrobeny k podobě politiků nebo celebrit, které v daném roce někoho popudily. Je to vlastně takový latinsko-americký způsob, jak říct „už tě nikdy nechceme vidět“ – elegantní a efektivní zároveň. A bonus? Skvělá příležitost pro místní umělce předvést své karikaturistické dovednosti.
V Kolumbii a dalších latinskoamerických zemích zase lidé běhají o půlnoci kolem bloku s prázdným kufrem. Věří, že tento rituál jim přinese rok plný cestování. Představte si to – ulice plné lidí táhnoucích kufry ve slavnostním oblečení. Vypadá to jako hromadný útěk z velmi pěkného hotelu. Někteří to dokonce vylepšují a do kufru si dávají listy vavřínu pro extra štěstí. Protože když už běháte o půlnoci s kufrem, proč to nepojistit?
Asijské tradice: Spiritualita potkává praktičnost
Japonci mají zvyk zvaný „Joya no Kane“, kdy buddhistické chrámy odbijí zvon přesně 108krát. Každé zazvonění představuje jeden z lidských hříchů nebo tužeb, kterých se člověk má v novém roce zbavit. Upřímně, někteří z nás by potřebovali, aby ten zvon odbil aspoň 216krát. Kromě toho Japonci praktikují „Ōsōji“ – důkladný úklid domova před novým rokem. Je to jako naše jarní úklid, jen s větším filozofickým přesahem a menší pravděpodobností, že najdete ponožky z roku 2018.
V Číně se Nový rok slaví později (podle lunárního kalendáře) a oslavy trvají celých 15 dní. Součástí je tradice darování červených obálek s penězi, „hong bao“. Tyto obálky se dávají především dětem a svobodným mladým lidem. Je to vlastně takový čínský způsob, jak říct „všechno nejlepší“ a zároveň „tady máš něco na přežití“. Praktické, že?
Extrémní tradice: Když běžné rituály nestačí
A co třeba Sibiř? Tam místní skáčou do zamrzlých jezer s kmenem stromu, který pak nechají na dně. Říkají tomu očistný rituál. My tomu říkáme extrémní sport s prvky masochismu. Ale hey, každému, co jeho jest. Nutno podotknout, že tento zvyk praktikují především otužilci a místní šamani – není to něco, co byste měli zkoušet po půlnočním šampaňském.
V Jižní Africe zase měli v jedné čtvrti Johannesburgu zvyk vyhazovat nábytek z oken na Nový rok. Naštěstí už od této tradice upustili – asi když si uvědomili, že nový gauč každý rok není úplně ekonomické řešení. Plus, parkování v té oblasti muselo být v tento den opravdu zajímavým zážitkem.
Ať už slavíte příchod nového roku jakkoliv, jedno je jisté – je to čas, kdy se lidé po celém světě spojují v naději na lepší zítřky. Možná právě v tom je ta největší krása novoročních rituálů. Ne v tom, co děláme, ale proč to děláme. Je to čas, kdy si uvědomujeme, že navzdory všem kulturním rozdílům máme všichni podobné touhy – být šťastní, zdraví a obklopeni lidmi, které máme rádi.
P.S.: Pokud se rozhodnete inspirovat některým z těchto rituálů, nezapomeňte, že rozbíjení nádobí by mělo být dobrovolné, skákání do zamrzlého jezera je nejlepší nechat Sibiřanům a házení nábytku z oken je obecně špatný nápad. Někdy je ta česká čočka a šampaňské vlastně docela fajn volba.
Disclaimer: Žádné talíře nebyly při psaní tohoto článku rozbity. Nemůžeme ale zaručit, že tomu tak bude i při jeho čtení. A ne, autorka si nevyzkoušela skok do zamrzlého jezera – některé věci je lepší nechat profesionálům.
