Když se 17. listopadu 1989 studenti vydali na Národní třídu, málokdo tehdy tušil, že se ocitá na prahu jedné z nejzásadnějších změn v novodobých českých dějinách. Dnes, po více než třech dekádách demokratického vývoje, se stále častěji objevuje otázka: Je naše demokracie v ohrožení? A pokud ano, musíme ji aktivně chránit?
Dědictví první republiky
Česká demokratická tradice sahá k založení Československé republiky v roce 1918. Masaryk s Aloisem Rašínem a dalšími muži 28. října prosadili demokratické principy jako základní pilíře nového státu, inspirováni americkým a francouzským modelem. První republika nebyla dokonalá – potýkala se s národnostními konflikty a sociálními problémy – ale ustanovila tradici, ke které se dodnes vztahujeme: demokracii postavenou na vzdělání, občanské odpovědnosti a respektu k právnímu státu.
„Demokracie není jen formou státní, není jen tím, co je napsáno v ústavách, demokracie je názor na život, spočívá na důvěře v lidi, v lidskost a lidství, a není důvěry bez lásky, není lásky bez důvěry. Řekl jsem jednou, že demokracie je diskuse. Ale pravá diskuse je možná jen tam, kde si lidé navzájem důvěřují a poctivě hledají pravdu. Demokracie, to je hovor mezi rovnými, přemýšlení svobodných občanů před celou veřejností – slovo „parlament“ má krásný smysl, jen je učinit tělem.*1“ (*Parlament je z francouzského slova parler = mluvit, pozn. red.)
Masarykovo „nebát se a nekrást“ nebylo jen morálním apelem, ale vyjádřením přesvědčení, že demokracie vyžaduje aktivní a odpovědné občany. Jeho slova o tom, že „demokracie je diskuse“, která vycházejí z jeho inspirace filosofem J. S. Millem, zase připomínají, že podstatou demokratického systému není jen hlasování, ale především neustálý dialog.
Výzvy demokratického systému
Masaryk sám si byl vědom složitosti budování demokratické společnosti, což dokládají jeho slova z Hovorů s TGM: „Nadaní jsme, jen co je pravda, ale jsme trochu nestálí, nedosti rozvážní a politicky, řeknu, zelení; a politická nezkušenost je živoucí půdou demagogie, a té máme víc než dost. Mluvení o krisi demokracie a nedostatcích parlamentarismu má do značné míry původ v té nedostatečné zkušenosti; odsud také to papouškování po cizích politických -ismech – zkrátka nemyslí se dost po svém a po našem.“2
Mnohokrát uslyšíme, že „demokracie není fér“. Je to systém, kdy většina hlupáků umlčí jednoho chytrého člověka. Bude to deset let, co se u nás v Praze konaly Masarykovy debaty. Sjeli se zde filosofové, politici i další osobnosti z celého světa a diskutovalo se o demokracii. Jeden muž, jehož jméno si již bohužel nevybavím a ani se mi nepodařilo dohledat, řekl krásnou věc: „na demokracii můžete nadávat, můžete s ní nesouhlasit, ale jen díky ní tak můžete činit.“
Demokracie v době krize
Dnes čelíme novým výzvám. Populismus, dezinformace, rostoucí ekonomické nerovnosti a geopolitické napětí vytvářejí prostředí, ve kterém demokratické instituce čelí nebývalému tlaku. Někteří argumentují, že demokracie je příliš pomalá a neefektivní při řešení akutních problémů jako je klimatická změna nebo pandemie. Jiní poukazují na to, že demokratický systém může být zneužit k vlastnímu zničení, jak ukázaly příklady z minulosti.
Aktivní občanství jako základ demokratické společnosti
Ochrana demokracie není abstraktním konceptem – je to praktická každodenní činnost, na které se může a měl by podílet každý občan. Existuje mnoho způsobů, jak být aktivním občanem a přispívat k rozvoji demokratické společnosti:
1. Informované rozhodování – sledování důvěryhodných zdrojů informací, kritické myšlení a ověřování faktů
2. Občanská angažovanost – účast ve volbách, zapojení do místních komunit a spolků
3. Veřejná diskuse – aktivní účast v debatách o společenských tématech, schopnost naslouchat jiným názorům
4. Vzdělávání – neustálé rozšiřování znalostí o fungování demokratických institucí a společnosti
5. Lokální aktivismus – zapojení do místní samosprávy, účast na veřejných jednáních
6. Dobrovolnictví – podpora občanské společnosti prostřednictvím neziskových organizací
7. Mezigenerační dialog – předávání demokratických hodnot a zkušeností
Proč bychom měli být aktivními občany? Protože demokracie není jen systém vládnutí, ale způsob života založený na vzájemném respektu a odpovědnosti. Když se vzdáme své role aktivních občanů, vytváříme prostor pro ty, kteří mohou demokratické principy zneužít nebo poškodit.
Masaryk říkal, že demokracie potřebuje padesát let nerušeného vývoje. My máme za sebou třetinu této cesty. Místo obav o přežití demokracie bychom měli pracovat na její kultivaci a prohlubování. Nejlepší ochranou demokracie je totiž její každodenní naplňování – v politice, ve veřejném prostoru i v osobním životě. Demokracie není cílovou stanicí, ale neustálým procesem, který vyžaduje naši pozornost, péči a aktivní účast.
