Millova obrana svobody slova: Proč nevypínat „škodlivé“ názory

V době, kdy debaty o svobodě slova plní přední stránky novin a sociální sítě čelí obviněním z cenzury, stojí za to obrátit pozornost k dílu muže, který před více než 160 lety formuloval jedny z nejpřesvědčivějších argumentů pro ochranu svobody myšlení a projevu. John Stuart Mill, britský filosof a ekonom 19. století, ve svém díle „O svobodě“ předložil vizi společnosti, kde svobodná výměna myšlenek není jen právem, ale nutnou podmínkou pro nalézání pravdy a společenský pokrok.

John Stuart Mill

Mill nebyl jen teoretikem – jeho vlastní život byl formován intenzivním intelektuálním tréninkem pod vedením otce Jamese Milla a filosofa Jeremy Benthama. Možná právě tato výchova, kombinující přísnou disciplínu s důrazem na racionální myšlení, ho vedla k přesvědčení, že pravda nejlépe prospívá v podmínkách neomezené diskuse.

Princip poškození (harm principle)

Základním kamenem Millova přístupu je takzvaný princip poškození – jednoduchá, ale revolučně znějící myšlenka, že jediným legitimním důvodem pro omezení svobody jednotlivce je předcházení škodě působené druhým. „Nad sebou samým, nad svým tělem a myslí je jednotlivec svrchovaným vládcem,“ píše Mill. Tento princip, který dnes považujeme za samozřejmý základ liberální demokracie, byl ve své době radikální výzvou tradičním představám o roli společnosti v životě jednotlivce.

Člověk musí vždy zůstat otevřený

kritice, vyslechnout si všechny oponenty,

chtít znát pravdu a přiznat si všechny svoje omyly.¹

Absolutní svoboda myšlení a diskuse

Nejpůsobivější část Millova díla představuje jeho obhajoba absolutní svobody myšlení a diskuse. S chirurgickou přesností rozkrývá čtyři důvody, proč je potlačování názorů škodlivé – a jeho argumentace je stejně přesvědčivá dnes jako v době svého vzniku. Představte si, říká Mill, že potlačujeme nějaký názor. Buď je tento názor pravdivý – v takovém případě se připravujeme o poznání pravdy – nebo je nepravdivý. Ale i nepravdivý názor má svou hodnotu: může obsahovat zrnko pravdy, které by jinak zůstalo skryté, a především, střet s nepravdivými názory posiluje naše porozumění pravdě.

Mill používá působivou metaforu, když přirovnává pravdu bez výzvy k mrtvému dogmatu. Jak trefné toto přirovnání je, můžeme pozorovat i dnes – stačí se podívat na jakoukoliv skupinu stejně smýšlejících lidí, kteří se vzájemně utvrzují ve svých názorech bez konfrontace s opačnými pohledy. Jejich přesvědčení se postupně mění v prázdné fráze, opakované bez skutečného porozumění.

Zvláště působivá je Millova obhajoba excentričnosti a individuality. V době, kdy viktoriánská Anglie oslavovala konformitu, Mill odvážně tvrdil, že „excentričtí“ lidé jsou motorem pokroku. Originalita, různorodost životních stylů a ochota jít proti proudu podle něj nejsou hrozbou pro společnost, ale jejím životadárným zdrojem.

Při čtení Millových argumentů nelze přehlédnout jejich mimořádnou relevanci pro současnost. Vezměme si například současné debaty o moderování obsahu na sociálních sítích. Mill by pravděpodobně varoval před přílišnou horlivostí v odstraňování „škodlivého“ obsahu – ne proto, že by souhlasil se všemi názory, ale protože věřil, že i mylné názory mají v diskusi svou roli.

Stejně tak jeho varování před „tyranii většiny“ rezonuje v době, kdy sociální média vytvářejí echo komory a algoritmy nás uzavírají do bublin podobně smýšlejících lidí. Mill by nám připomněl, že pohodlí plynoucí ze souhlasu s většinou není hodné obětování intelektuální diverzity. 

Jak “bojovat” s dezinformacemi?

Osobně neshledávám takový problém z otevřené a nekontrolované diskuze na sociálních sítí, jako spíše právě v algoritmech, které nás uzavírají do těchto echo komor. Sociální sítě i vyhledávače se jeví jako dobrý služebník v tom, že se snaží nabídnout obsah na míru uživateli. Je to jedna z jejich výhod, kterými se pyšní. Ale ve finále jaký je to dobrý služebník, je to i špatný pán. 

Samozřejmě, druhým problémem je nedostatečné kritické myšlení. V ideálním světě, jsou všichni mediálně gramotní a schopní kriticky přistupovat ke každé informaci. Jenže jak víme, ideální svět neexistuje. Začíná to u nás, u jednotlivců, abychom se naučili a neustále trénovali kritické myšlení, jelikož vidíme dnes a denně, že upadnout do lenosti a kolotoče všedního dne a informace pouze přijímat, je jednoduché. 

Síla Millova díla spočívá v kombinaci filosofické hloubky s praktickou moudrostí. Neukazuje nám jen, proč je svoboda myšlení důležitá, ale i jak ji prakticky chránit a kultivovat. V době, kdy se zdá, že veřejná diskuse je stále více polarizovaná a toxická, nabízí Millovo dílo nejen diagnózu problému, ale i jeho řešení: odvážnou obhajobu svobodné diskuse, kombinovanou s respektem k právům jednotlivce a vědomím, že pravda nejlépe prospívá v podmínkách neomezené výměny myšlenek.

Reference

1. MILL, John Stuart. O svobodě myšlení a slova. s. 19 ↩︎