Odmítnutím alkoholu odmítáte něco velmi lidského, další končetinu, kterou jsme si společně vypěstovali, abychom se vyrovnali s realitou a sami se sebou. Obejít se bez něj není bezbolestné.
Před více než rokem se se mnou někdo podělil o tento poučný, věcný, ale důkladně ponurý podcast Andrewa Hubermana o účincích jakéhokoli množství alkoholu na mozek a tělo. Vím, že mládí a krása jsou pomíjivé atributy, proto se na nich snažím příliš nelpět. Co ale je pro mě o to víc důležité je čistá a bystrá mysl, inteligence, styl a zdraví. Na stáří se vidím jako moudrá žena v šik kostýmku, procházející se po Václaváku po svých.
Pár měsíců na to do Prahy přiletěla má kamarádka Nina z Francie. Byť pochází ze země vytříbeného vína a ještě lepšího šampaňského, sama alkohol nepila a nepije. Pár večerů s ní mi dodalo odvahu. Jelikož jsem se dostala za ten osudný věk 25 let, kdy si uvědomíte, že kocoviny existují a že začíná jít do tuhého a už se o sebe opravdu musíte alespoň pokusit starat sami, zeptala jsem se sama sebe – proč vlastně piju alkohol a co by se stalo, kdybych přestala?
Víte, jak to pak dopadlo. Cítila jsem se skvěle, ušetřila jsem, víkendové kocovinové agónie vystřídaly chvíle věnované mne a mému mentálnímu zdraví a koníčkům, jak se říká: „často jsem litoval, že jsem pil, ale nikdy jsem nelitoval, že nepiju“ a tak dále. Všechno je to pravda.
Nicméně předtím, od prvního experimentování a tajného upíjení vína a whiskey mého táty, jsem pravidelně užívala alkoholu, jako by se nechumelilo. Je to paradoxní – Style Brunch měl dlouho podtitulek: Satire. Wine and Art. A sklenička vína nebo whiskey byla svým způsobem součástí mého osobního stylu. Mé příběhy se často odehrávaly na pozadí barů, klubů a večírků. Ale málokdy v nich figuroval alkohol jinak nežli jako kulisa. Jako prostě součást se kterou se počítá. Něco, nad čím se ani nezamyslíte, ze byste nepotřebovali. Proč?
Protože to lidé dělají.
Ale všechno má svou cenu. I ta čistá mysl, nezatemnělá vědomou konzumací jedu.
Vedlejší efekty střízlivosti
1. Lidé
Lidé se vás budou ptát, proč nepijete.
Reagují dobře, pokud odpovíte nějak rozumně.
Nereagují dobře, pokud jim otázku oplatíte.
Profesionální rada: můžete to udělat, pokud nechcete, aby s vámi po zbytek večírku mluvili.
Lidé se vás budou ptát na povolení pít.
Aha, ty si nepiješ? To je dobře! Nevadilo by ti ale, kdybych si dal pivo?
Proč by mi to mělo vadit? Právě jsem vysvětlila, že to není kvůli závislosti z minulosti nebo rodičům alkoholikům. Jediný důvod, který vidím pro tuhle neodbytnou otázku, je…
Lidé si budou myslet, že je odsuzujete.
Pokud jste střízliví, ne kvůli nějakému problému, pak to musí být proto, že se tak cítíte nadřazeně. To, že jsem se rozhodla nepít, znamená, že chápu důsledky alkoholu na své chování dnes večer a na své zdraví v dlouhodobém horizontu a také to, že jsem zodpovědný a zralý člověk a vy jste naopak idiot. Tak vás bude vnímat mnoho pijáků.
Lidé vás přestanou zvát na různé akce.
Domnívají se, že je to proto, že se nebudete bavit v popíjejícím davu, takže je lepší vás chránit před nudou. Vy si myslíte, že je to proto, že si vaši nudnou přítomnost neužijí, a tak se chtějí chránit před vaším odsouzením.
Lidé si budou myslet, že jste méně zábavní.
Poslední dva body vytvářejí začarovaný kruh. Nebo spíše spirálu sociálního vyloučení střízlivých lidí. Takto ztrácíte přátele.
Omlouvám se, možná jsem měla začít tímhle.
Když vystřízlivíte, ztratíte přátele.
2. Přátelé
Rozdělí se na dvě skupiny. Na ty, kteří si najdou způsob, jak s vámi trávit čas bez alkoholu, a na ty, kteří na vás budou neustále tlačit. Druhá skupina se rozdělí na dvě skupiny. Ti, kteří se s vámi přestanou stýkat, a ti, kteří začnou méně pít, protože si díky tomu, že byli s vámi, uvědomili své vlastní chování v souvislosti s pitím.
Ať se vám to líbí nebo ne, budete mít na své přátele vliv. Vaše volba nezůstane bez povšimnutí, vyvolá vlny ve skupině vašich přátel, právě proto, že je to volba, a nikoliv výchozí nastavení, které odmítá základní způsob, jakým se lidé spojují.
Každý z lidí, kteří s vámi dříve popíjeli, bude nyní čelit novému způsobu vztahu k vám. Jejich vlastní střízlivý výklad přátelství se jim může, ale nemusí líbit.
Můj přechod ke společenskému životu bez alkoholu byl snadný, protože se časově shodoval s mým celkem velmi vytíženým pracovním rozvrhem a jakousi samo-izolací od vnějšího světa, kdy jsem se soustředila na sebe a na to, jak se vlastně cítím ve vztahu ostatních přátel a toho, co mi jaká přátelství přináší. V důsledku toho mi zůstali ti, jejichž přtelství má skutečně hloubku a jsme schopni se bavit a skutečně se smát a zcela uvolnit ve své přítomnosti i bez užití omamných látek. A proto je všechny spočítám ne prstech jedné ruky.
Omlouvám se, možná jsem to měla dodat.
Když ztratíte přátele, je to proto, že si uvědomíte, že bez alkoholu s vámi nemají mnoho společného.
Tedy s tím vaším novým já.
3. Vy
Budete se chovat jinak.
Samozřejmě, že budete: odstraníte látku, která ovlivňovala, ba dokonce diktovala vaše chování v mnoha souvislostech, a nyní budete muset sami přijít na to, co dělat.
A co víc, budete muset čelit své střízlivé osobnosti, a to vždy. Budete milovat úbytek váhy, energii, hluboký spánek, ale tohle – tohle možná milovat nebudete.
Možná s vámi skutečně bude méně legrace, než jste si mysleli.
Budete pít hodně perlivé vody.
To bude nejvyšší nouzovka v každém baru, restauraci nebo na domácím večírku, ledaže byste přestali pít alkohol a místo toho si dali cukrovku ze Spritu a Fanty. Dalším vaším novým přítelem je Cola Zero, ale ne na celou noc, protože je pravděpodobné, že pokud jste byli citliví na účinky alkoholu, jste citliví i na kofein. A pokud jste natolik necitliví na kofein, že můžete pít Colu Zero celou noc, pak máte jiný problém, protože…
Budete unavení.
Vím, že jste odhodlaní všem dokázat, že bez alkoholu s vámi není o nic menší zábava, ale oni vidí, jak zíváte. Ano, je to vidět i se zavřenými ústy. Teď jsi kamarádka, která se ptá, jestli můžeme začít v půl osmé místo v osm večer (bylo by to v sedm, kdyby to záleželo na tobě).
Člověk je pak ve stresu.
Je to zvláštní, když si začnete všímat maličkostí. Třeba že váš partner přechází na domácím večírku z okouzlujícího do trapného. Že váš kamarád vypráví sexistické vtipy ve snaze někoho okouzlit. Na druhou stranu je horší, když se rozhodnete uspořádat večírek sami. Buď vás budou sžírat pochybnosti, zda-li se všichni dobře baví, nebo ztratíte kontakt se všemi opilými hosty a budete chtít najít způsob, jak je konečně dostat z vašeho bytu. Ovšem, co bych přirovnala k úplně katastrofě je rodinná událost za střízliva. Trojnásobně špatná, pokud jste svobodní.
Budete mít méně odvahy.
Pokud nemáte to štěstí tančit na barovém stole, krást džbány a balit cizí lidi pohodlně od přírody, budete mít méně „bláznivých historek“ k vyprávění. A pokud chodíte na rande, budete se muset rychle naučit, jak prolomit ledy bez vína.
Když jsem vyrazila se svým nynějším přítelem na rande, šli jsme do čajovny. To, co on považoval za nezájem, bylo jen to, že jsem z něj byla vystrašená a přála jsem si, aby se můj zelený čaj změnil ve víno. Protože se tak nestalo, druhou možností bylo sebrat veškerou odvahu a začít ho líbat, abych nemusela mluvit. Když nemáte odvahu, budete si ji muset vybudovat.
Randění bude těžký
Nezajdeme na drink? Je to nejjednodušší, nejpřímější a nejneformálnější způsob, jak nabídnout první rande. Když už jste se oba dostali tak daleko, nechcete to přece pokazit vysvětlením, že nepijete. Najít si nějakou aktivitu je složité, večeře je vážná a káva je prudérní. Chcete působit bezstarostně a zábavně, ne složitě a nudně.
Takže se sejdete v baru a nejdéle se snažíte neupozorňovat na výběr nápojů. Možná dokonce řeknete, že dnes prostě nemáte chuť pít… technicky vzato to není lež.
Budete méně upřímní.
Kromě toho, že vám to zabrání buď v pohodě, nebo v nezodpovědných rozhodnutích, vám střízlivé zábrany také zabrání v tom, abyste si od srdce popovídali s tím, s kým byste si jinak dali panáka.
Pozitivní je, že vaše tajemství jsou střežená a vaše zášť může bezpečně růst navěky. Na druhou stranu je smutné, že nedostanete volný poukaz na to, abyste si s přáteli mohli citově vyřádit.
Budete lhát.
Nejen proto, že budete méně upřímní, méně odvážní a méně spontánní.. Hlavně proto, že toho budete mít plné zuby. Z restaurací, které se vám snaží prodat víno, z barů, kde „dojde“ čaj. S lidmi, kteří se vás stále dokola ptají proč, pochybují o vás, tlačí na vás a dokonce vás obelhávají. Objevíte jednu výsadu, kterou s sebou nese mít v naší společnosti vagínu: umlčíte je prostým „jsem těhotná“. A to až poté, co zjistíte, že věta „jsem muslimka“ nefunguje.
Budete zděšeni.
Protože lidé se opravdu nevzdávají. Pro mnohé z nich je odznakem cti, když vás donutí pít, a když se jim to nepodaří, přestanou být vašimi přáteli.
Pokaždé, když budete muset odmítnout pití, všimnete si, že druhá osoba skutečně pije, a všimnete si, jak často to je. Zdaleka nebudete soudit je, ale samotnou naši realitu. Lidé prostě dělají to, na čem se dohodli jako na normálním.
Ti samí lidé jež odsuzují jiné substance zkreslující realitu, jako je například marihuana, na druhou stranu pijí alkohol, jakoby šlo o něco zcela normálního, přirozeného. Něco, co si vyžaduje společenské chování. A můžete jim ukázat oveřené statistiky o tom, že alkohol rozvrátil mnohem více rodin, má za následek mnohem více násilí a také způsobil mnohem více úmrtí než státem nelegální droga jako marihuana.
Normální je, že si pravidelně, ne-li neustále, děláme radost tím, že zkreslujeme realitu společensky uznávaným jedem.
Je kolektivně dohodnuté požívat jed.
Musíte vykonat vědomou volbu a hodně silnou vůli, abyste mohli v naší společnosti existovat bez požití jedu.
Co to vypovídá o naší realitě?
Tento obrat v perspektivě vás nejen vystřízliví, ale i vyděsí.
Vzdáte se.
Nakonec to uděláte.
Dáte si skleničku vína na chuť a k jídlu, protože je to perfektní kombinace zrovna s tímto pokrmem.
Dáte si panáka vodky, na něčích narozeninách jako společný přípitek s oslavencem.
Dáte si ten jeden drink, co vám přinese kamarád v dobré vůli, abyste měli aspoň něco pořádného.
Ochutnáte víno na vinobraní, protože je to přeci jednou za rok.
A budete se cítit přesně tak, jak to popsal můj kamarád:
„Když piju, vždycky si hned vzpomenu, proč nepiju.“
Nepijete, protože alkohol vám nedělá dobře. Nezakryje bolesti naší reality, ne úspěšně.
Alkohol existuje z nějakého důvodu. Když s alkoholem přestanete, budete se s tímto důvodem setkávat neustále, ale zvyknete si na to. Jakkoli je to málo zábavné, naučíte se žít s bolestí – s bolestí existence.
Když pijete, stále čelíte stejnému důvodu, ale jste schopni se od něj na pár blažených okamžiků odpoutat.
Dokud si všímáte, že obojí je volba, a neberete pití jako výchozí stav – Dobře pro vás! Užívejte si zodpovědně. Vyberte si své vedlejší účinky.
