Snažím se spočítat, kolikátý ročník fashion weeku právě probíhá. Je to malichernost, kterou si krátím čas čekání na přehlídku na nádvoří Glam-Callasově paláce. Kolem se muži i ženy ve více či méně (ale pokaždé dost fashion) outfitech fotí, jsou foceni a nebo, jako já, důležitě postávají stranou.
Mohla bych se podívat na Style Brunch, kde je přehled všech uplynulých Mercedes-Benz Prague Fashion Weeků, ale to bych musela vytáhnout telefon a to by nebylo příliš je ne sais quoi.
Přísný vyhazovač berlínského klubu Berghain, jehož úkolem je pustit dovnitř jen cool lidi, vás prý nepustí, pokud budete koukat do telefonu. Nevím nakolik je to pravda, ale smysl to dává. Nicméně právě tento vyhazovač, ten známý “Berlin bouncer” podle kterého je natočen dokument a vytvořena i hra, ve které se snažíte kolem něj projít, a který je dnes známý módní fotograf, je právě teď tady na pražském fashion weeku. Proto ten telefon zkrátka nevyndám.
Ačkoliv jsem se k prvnímu fashion weeku dostala náhodou a n ten druhý vlastně taky, říká se, že náhody neexistují. Vesmír nebo Matrix má plán a já se přece proti němu nebudu stavět. Proto jsem nevynechala jediný pražský Mercedes-Benz fashion week. Líbí se mi, jak se proměňuje, vyvíjí a přesto v něčem zůstává náš.
Naše módní scéna není příliš veliká a nemůžeme se rovnat velkým módním metropolím jako je Milán, Paříž nebo Londýn. Přesto však, jak můžeme vidět i na příkladu Jana Černého a jeho olympijské kolekce, se můžeme pyšnit kreativními a neotřelými designéry. Náš fashion week byl v plném rozkvětu roky před covidem. Na počet designérů byl rok 2019 nepřekonatelný. Od pandemie však lehce bojuje, módní scéna dostala pomyslnou facku a lehce se zapotácela. Stojí ti, co se jim podařilo zapustit silné kořeny. Odolat větrům nejistoty a utahování opasků.
Po covidu jsem se občas ptala po smyslu přehlídek. Jde o prestižní akci pro lidi kteří se pohybují v módním světě. U nás jde převážně mediální a prestižní akci. Media zde hrají důležitou roli. Samozřejmě kupci mají své soukromé prohlídky domluvené předem a kde si mohou vybrat originály od designerů, který je zaujal na přehlídce. V takovém showroomu se nesmí ani fotit a každý kus je originál a jeden jediný. Exkluzivita je tak pečlivě vypočítána.
Přehlídky byly ve většině případů jen přehlídkami. Což není nutně špatně, ale po několika fashion weecích a mnoha přehlídek všechny splynou jako videa z koncertu která si už nikdy nepustíte. Byly pak přehlídky – nahých modelek odivi, nebo pečlivě připravená show s motorkáři na štvanici Tobiase Schuberta, které ukázaly, že to jde a ze to je to, co plní účel fashion weeku. Přehlídky, které mají příběh.
Dle mého názoru letošní fashionweek ovládl Tomáš Němec. Nejen protože jeho bourbonem a tabákem nasáklé modely debutovali i ve Španělsku v rámci jakéhosi výměnného programu designérů napříč mercedes-benz fashion weeky. Ale i protože jeho přehlídka zkrátka zůstala v hlavě. Byl to předem napsaný příběh. Modely bylo možné vidět v jejich přirozeném prostředí. Tomáš Němec reprezentoval celý moodboard, který stál na počátku jeho kolekce. Byl slyšet, vidět i cítit.
A nebyla to jen jeho přehlídka. Letos poprvé jsem měla pocit, že všichni designéři se rozhodli něco svou přehlídkou říci. I ty bloumající modelky Alexandry Gnidiak a Valerie Jurčíkové. Všechno zasazené do příběhu. Oproti jarnímu MBPFW to bylo osvěžující. Modely na tom jarním byly bezpochyby také úžasné, vím, že jsem si mnoho z nich fotila s nadšením, ale na konci jak přišly, tak odešly. A zanechaly prázdno, které nevyplnily.
Je ve mě duše publicisty s láskou k umění. Public relations je totiž část marketingu, která v sobě skrývá filosofii, sociologii a psychologii a to jsou na druhé straně věci, které umění odráží též. Po svém. V public relations neustále říkáme, že lidé nechtějí značky. Nikdy je nechtěli, potřebovali a pravděpodobně nebudou. Chtějí příběhy, které mohou žít. A to je něco, co pochopili i designéři.
To, že máte prostor na prestižní akci jako je fashion week neznamená, že se všichni nákupčí, osobnosti a média zamilují do vaší tvorby. Zamilují se do příběhu, který jim s těmi modely ukážete.
Na druhou stranu pro diváka, milovníka módy a sběratele designérských kousků, je taková účast na přehlídce možnost prožít si svět designéra, který vás do něj zve. Prožít si příběh šatů, dříve než se rozhodnete, že jej již dokončíte vy po svém. A je to ten smysl přehlídek. Ten jediný důvod, proč má každá přehlídka a každý fashionweek, ať je více či méně komerční a velký nebo důležitý, smysl.
(cover: přehlídka Tomáše Němce, foto: Aneta Kalivodova, MBPFW)
