Evropská unie je produktem zhruba 60 let vývoje. Oficiálně se její počátky uvádějí v Evropském společenství uhlí a oceli, které vzniklo v roce 1952.1 Je pravda, že od té doby se společenství dramaticky rozrůstalo, ovšem tato myšlenka Evropské jednoty nebyla nová. Je mnoho děl, které dokazují, že dnešní Evropská unie má mnohem vzdálenější původ.
Myšlenka evropského společenství sahá až do středověku a někteří tvrdí, že dokonce až do starověku. 2Mnoho literátů a osobností osvícenství 18. a 19. století, jako jsou Rousseau, Voltaire, Kant, Hume nebo Viktor Hugo, se zabývalo budoucností kontinentu, zejména ve snaze přinést do Evropy mír. Všichni tito myslitelé měli jedno společné: snažili se uvažovat o tom, co tvoří Evropu a o způsobech, jak si představit její budoucnost a oslavit tak její pestrost. Mnohdy si přáli, aby se národy Evropy spojily užšími vazbami a rozvíjely intenzivnější spolupráci v oblasti intelektuální i obchodní, a to nad rámec stranických politických zájmů.3
Victor Hugo, který uvažoval o federálním svazku podobném americkému modelu, často zdůrazňoval význam evropské jednoty pro zmírnění budoucích konfliktů. Ve svém slavném projevu na Pařížském kongresu za mír v roce 1849 předvídal dobu, kdy se všechny národy evropského kontinentu, sloučí v nadřazenou jednotu a vytvoří evropské bratrství, aniž by však ztratily své jedinečné vlastnosti a svou slavnou individualitu. 4
Po katastrofě, kterou byla první světová válka a jež mnozí viděli jako důsledek nacionalistických rivalit, bylo bezprostřední poválečné období ovládáno obavami o úpadku Evropy, ale i sny o sjednocené Evropě, která by byla schopna znovu získat svou geopolitickou moc v nové globální krajině, jíž stále více dominovaly Spojené státy americké a Rusko.
Ve 20. letech 20. století, v době před nástupem nacistů k moci v Německu, se objevovaly snahy o sjednocení Evropy. Jednou z nejrozvinutějších vizí byla vize Richarda Coudenhove-Kalergiho, rakouského politika a filozofa. Coudenhove-Kalergi založil Mezinárodní panevropské hnutí s cílem vytvořit Evropskou federaci. Věřil, že po první světové válce Evropa upadá kvůli politické, nikoliv kulturní, rozdělenosti. Nacionalismus, který vedl k válce a nadále dominoval poválečné Evropě, vnímal jako hrozbu a „hrobníka evropské civilizace“. Evropa podle něj ztratila pozici světové mocnosti a směřovala k další válce, jejímž hlavním ohniskem by byl spor mezi Francií a Německem. Jedinou cestou, jak se vyhnout zničení Evropy, bylo podle Coudenhove-Kalergiho sjednocení do „Spojených států evropských“. Do této unie by se zapojily téměř všechny evropské národy s výjimkou Ruska, které se odklonilo od demokracie, a Velké Británie, která si tou dobou udržovala status světové mocnosti. Coudenhove-Kalergi definoval Evropu jako společenství ducha, nikoliv krve. Věřil, že po tisíciletích migrace již neexistují čisté rasy a že evropské národy tvoří směsice různých etnik. Politickým modelem pro federativní Evropu by podle Coudenhove-Kalergiho měly Spojené státy americké. Základem sjednocené Evropy by podle Coudenhove-Kalergiho měla být láska k vlastnímu národu a respekt k ostatním evropským národům. V takové Evropě by „každý dobrý Němec, Francouz, Polák a Ital byl zároveň i dobrým Evropanem“. 5
Po svém založení nabývalo Panevropské hnutí na síle. Myšlenku sjednocené Evropy podporovali politici jako francouzský prezident Herriot a německý ministr zahraničí Stresemann. K hnutí se přidali intelektuální velikáni jako Einstein, Freud nebo T. G. Masaryk, spolu s budoucími evropskými lídry, například Adenauerem.
Situace po druhé světové válce
Jak Kalergi předvídal, nacionalismus přinesl Evropě chaos. Druhá světová válka zanechala Evropu v troskách, bez silného vůdce, který by dokázal sjednotit kontinent a uzavřít mír.
Hledání nového začátku bylo nezbytné. V roce 1945 zbyly jako dominantní politické a ideologické mocnosti pouze Spojené státy a Sovětský svaz. Východní autokracie v sekularizované podobě nedokázala vzbudit trvalou důvěru a komunismus na západě brzy ztratil podporu. Evropané, zbaveni iluzí a s pocitem zklamání, se museli vyrovnat s těžkým dědictvím minulých století. V tomto kontextu byl nápad na sjednocení Evropy ještě silnější. Po sérii neúspěšných revolucí a válek se zdálo, že spojení kontinentu pod společnou vlajkou by mohlo být cestou vpřed. Tato myšlenka představovala syntézu mezi tradičními hodnotami a revolučním duchem, snahu o zachování starého světa v novém uspořádání. 6
Již během válečných let v roce 1943, Altiero Spinelli založil Evropské federalistické hnutí. O tři roky později Winston Churchill opět představil koncept „Spojených států evropských“, přičemž si Británii představoval mimo toto uskupení. Federace by dle definice znamenala zrušení hranic a ukončení válek mezi evropskými státy (občanské konflikty by však nadále mohly nastat).7 Přesto však bezprostředně po druhé světové válce nevznikla žádná evropská federace. Přes všechny ideologické a někdy až utopické myšlenky, bylo vytvoření společné evropské unie velmi pozvolné a bylo zapotřebí mnoho okolností, které přiměly evropské státy a jejich politické vůdce jednat.
Zdroje:
- Iriye, Akira, a Pierre-Yves Saunier. The Palgrave Dictionary of Transnational History: From the Mid-19th Century to the Present Day. 1. vyd. Palgrave Macmillan Transnational History Series. Palgrave Macmillan London, 2009 ↩︎
- Swedberg, Richard. „The Idea of ‘Europe’ and the Origin of the European Union – A Sociological Approach“. Zeitschrift für Soziologie 23, č. 5 (1994): 378–87. https://doi.org/10.1515/zfsoz-1994-0503. ↩︎
- Seth, Catriona, a Rotraud von Kulessa. The Idea of Europe: Enlightenment Perspectives. 1. vyd. Roč. 7. Open Book Classics. Open Book Publishers, 2017. https://www.jstor.org/stable/j.ctt1sq5v84. ↩︎
- Metzidakis, Angelo. „Victor Hugo and the Idea of the United States of Europe“. Nineteenth-Century French Studies 23, č. 1/2 (1994): 72–84. https://www.jstor.org/stable/23537320. ↩︎
- Weller, Shane. “The European Spirit: 1918–1933.” The Idea of Europe: A Critical History. Cambridge: Cambridge University Press, 2021. ↩︎
- Schmitt, Hans. The Path to European Union: From the Marshall Plan to the Common Market. Louisiana State UP, 1962. https://hdl.handle.net/2027/heb00306.0001.001. ↩︎
- Spolaore, Enrico. „What Is European Integration Really About? A Political Guide for Economists“. The Journal of Economic Perspectives 27, č. 3 (2013): 125–44. https://www.jstor.org/stable/41955548. ↩︎
