Toto nikdy neměl být úplně článek. Je to vzpomínka na dobu mého vztahu na dálku. Vztahy na dálku jsou něco úžasného a otřesného zároveň. Máte všechno a nemáte nic. Když jste spolu je to vždycky romantičtější a vrušující než obyčejné vztahy, ve kterých spolu dva tráví dostatek času. Na druhou stranu to připomíná partnerský vztah velmi málo, je to jako vztah s virtuálním člověkem. Skvělý kompromis pro někoho, kdo má strah ze závazků.
Na loučení bylo vždycky něco devastujícího a uspokojujícího současně. Masochistická choutka. Odmítala jsem jezdit na letiště, když odlétal pryč. Raději jsme mávala odjíždějícímu taxíku než se loučila v letištní hale. Dělalo to ze mě horší přítelkyni?
Ten první týden od rozloučení byl vždycky nejpodivnější. Nebyla jsem to já. Byl to přechod od romentické reality do té běžné. Ze vztahu do (ne)vztahu. Nebyla jsem schopna vyznat se ve svých myšlenkách a emocí. Chtěla jsem být smutná z toho, že jsem zase sama. Na druhou stranu jsem si nebyla jistá, zda-li vůbec něco cítím. Vznikla z toho tradice. Psala jsem si deník – týden od tvého odchodu. Každý týden, když odletěl. Ve snaze přijít na to, co cítím nebo necítím. Zorientovat se v mlze ve kterou se vždy těch 7 dní ponořilo.
Je to deník masochistické (ne)závislosti – snahy cítit smutek z odchodu hmotného člověka, který se později stává pouhou představou.
Neděle
V galerii se dobře brečí.
Svedla jsem to všechno na jeden obraz.
Už tak byl dost nešťastnej.
Pondělí
Ulice jsou zaplněné lidmi.
Vzteky do všech vrážím.
Úterý
Poslouchala jsem chvíli smutné písničky.
Pak jsem usnula.
Středa
Jdu na víno, tam kam jsme chodili spolu. Nic se nezměnilo.
Čtvrtek
Kamarád mě bere do baru a někdo mě zve na drink.
Připíjím na Tvé zdraví.
Pátek
Horečka pátečních nocí.
Odpouštíme si a děláme opět ty stejné chyby.
Sobota
Ráno mě budil pes, že chtěl jít ven. Došli jsme až do druhý části města a já tam zhluboka dýchala jejich vzduch.
Neděle
Volal jsi a chtěl vědět, co jsem dělala.
Řekla jsem ti, že nic.
