Nejsem z těch, kdo by měl mnoho idolů, ale na osobnosti Davida Bowieho je něco, co mi dodává odvahu být sama sebou. David Bowie byl nejen ikonickým hudebníkem a umělcem, ale také inspirativní postavou pro mnohé generace. Jeho kariéra, která trvala několik desetiletí, byla plná inovací, kreativity a neustálého hledání nových způsobů vyjádření. Bowieho hudba, styl a přístup k uměnímu zanechaly trvalý dojem na mnoha lidech po celém světě.
Nebojte se být osobití.
Bowie, mistr novátorství, se rozhodně nebál vyjádřit sám sebe. Všechna Bowieho alter ega spojovala jejich individualita a výstřednost. Sám Bowie říká: „Vždycky jsem měl odpudivou potřebu být něčím víc než člověkem. Jako člověk jsem si připadal velmi mrňavý. Říkal jsem si: ‚Kašlu na to. Chci být nadčlověk.“
Existuje nekonečné množství způsobů, jak se znovu objevit a přitom zůstat věrný tomu, kým jste.
Průkopnický hudebník, jehož tvorbu nelze předvídat ani zaškatulkovat, se neustále měnil. S každým novým albem přicházelo nové alter ego, přičemž každé z nich bylo ještě obtížněji předvídatelné než to předchozí. Od Majora Toma přes Ziggyho Stardusta, Aladina Sanea, Thin White Dukea a v neposlední řadě Elephant Mana. Vždycky to ale byl Bowie. Jeho osobnost ačkoliv vždy s jiným kořením, zůstávala stejná. Jak sám říká: „Nevím, kam se dál vydám, ale slibuji, že to nebude nuda.“
Vždy se svým hlasem zasazujte o rovnost.
Jako v roce 1982, kdy v éteru MTV slavně pokáral za to, že nehraje černošské umělce.
Nebo v roce 1987, kdy videoklipem k písni „Let’s Dance“ protestoval a upozorňoval na špatné zacházení s původním obyvatelstvem Austrálie.
Zvolte si vlastní cestu
Místo toho, aby se řídil pravidly, Bowie metaforicky roztrhal knihu pravidel na tisíc kousků. Jak vysvětlil v roce 2003 časopisu The Word: „Všechny moje velké chyby jsou, když se snažím odhadnout nebo se zavděčit publiku. Moje práce je vždycky silnější, když se k ní postavím velmi sobecky.“ Co je toho lepším příkladem, než když se v roce 2003 vzepřel všem očekáváním a odmítl rytířský titul od britské královny. Na rozdíl od sira Micka Jaggera, sira Eltona Johna nebo sira Paula McCartneyho byl Bowie neoblomný a nechtěl se stát sirem Davidem.
Nikdy nemusíte nikomu nic vysvětlovat
Zatímco různé Bowieho podoby jsme mohli znát, pokud jde o skutečnou identitu Davida Jonese, svět byl o poznání méně informován. Bowie se sice otevřeně hlásil ke své sexuální orientaci, ale vždy to bylo prostřednictvím jednoho z jeho alter eg. Když zpěvák hovořil o své vlastní výstavě David Bowie Is, velmi výmluvně vysvětlil: „Vlastně pro mě bylo snazší být někým jiným než sám sebou.“
