Prostor Velké Chuchle se zaplňuje návštěvníky ve velikých a odvážných róbách. Nechat se vyfotit na fashion weeku je nová černá a abyste upoutali pozornost fotografů v tom nepřeberném množství modelů, modelek, novinářů, influencerů a celebrit, musíte vypadat jinak. To, v čem byste jinde vyčnívali, je tady jen další obyčejný outfit. To již v posledních letech pražského týdne módy chápe každý a proto popouští uzdu své fantazie.
Fashion week je příležitost, kdy každý ukáže své alter ego. Případ pro psychologa či sociologa. Zajímal by mě pohled na jednotlivé outfity a co vypovídají o daném člověku na psychologické úrovni.
Mód je umění.
Umění může být šílené.
Móda je umění pro excentrické osobnosti.
V poslední době proběhl bulvárními plátky i titulek, který má na svědomí stylista celebrit Filip Vaněk. Ten totiž na svých sociálních sítích sdílel fotky ze street stylu Milánského fashion weeku, kde byli návštěvníci ve vkusných a vcelku běžných outfitech. Do kontrastu pak přidal fotky z MBPFW v nevšedních a výrazných outfitech. “Proč si našinci pletou fashion week s gay pride?” Napsal.
Tato vzniklá diskuze, kde se mnozí přidávají na stranu Filipa Vaňka, je dle mého názoru důležitá. Nutí nás to se zamyslet.
Stylista Filip Vaněk dělá svou práci dobře. Umí oblékat lidi tak, aby jim to slušelo. Sám se obléká do velmi basic looků. Tyto “obyčejné” outfity se zkrátka líbí. Je to klasika, kterou nikdy nešlápnete vedle a nikoho tím neuvedete do rozpaků.
Aniž by to sám možná tušil, otevřel tu dvě témata: “Co je móda a jaký je její význam?” A “Patří genderové stereotypy do 21. Století?”
A tyto dvě otázky spolu zcela souvisí.
Móda není jen oblečení, které nosíme a má nám sloužit. Móda je celý umělecký směr. Od vytříbené krejčoviny po až aktivistické kampaně.
Když Balenciaga svou přehlídku na zimu 2020 pojala na téma klimatické krize se svým “zatopeným” molem, všichni tleskali. Vivien Westwood zasvětila všechny své kolekce módnímu aktivismu. Móda zkrátka může mít i sdělení. To v obyčejných Prada košilích nenajdete, Móda se nemusí líbit stejně, jako se vám nemusí líbit například Výkřik od Edvarda Muncha (který tím tehdy také pobouřil širokou veřejnost, ale je dodnes jedním z 10 nejznámějších obrazů na světě), ale má na vás působit. Vyvolat emoce, když se necháte. A do módy – dnešní módy – stereotypy nepatří.
Muži v sukních, na vysokých podpatcích čis makeupem by nemělo být stigma. Ve společnosti, kde respektujeme svobodu jednotlivce a přijímáme otevřeně nejen svou sexualitu, ale i odlišné názory, by to neměl být problém.
Smějeme se dobám, kdy ženy nesměly nosit kalhoty (zatímco i tehdy byly sukně u mužů přijímány a růžová byla čistě mužská barva). Sami však odsuzujeme muže v ženských šatech? Srovnejme si to v hlavě. I tehdy to bylo nemyslitelné, i tehdy lidé tvrdili, že budoucnost, kde ženy chodí v kalhotových kostýmech, je zvrácená.
Street style na fashion weeku neznamená, že tak musíte chodit. Pokud pro vás móda není nic víc než funkční záležitost, ve které ale chcete vypadat dobře, naprosto v pořádku. Sama bych nejraději chodila celé dny v oversized černé košili a kostýmových kalhotech. Ale na fashion week chci popustit své alter ego. Chci dát průběh tomu, co považuju za umění. Většinu outfitů, které mne zaujaly bych si též nevzala na schůzku či na procházku městem. Ale nemiluji je o nic méně, protože obdivuji umění za tím. Ať už šlo o hlubší myšlenku nebo pouze o chuť být vidět a nebo vynést ty nejbláznivější kousky, na které kdy kdo narazil. Jsem zcela pro!
