Sedím v kavárně u stolu, který jsem si tvrdě vybojovala, jelikož si jej někdo předtím vybral jako odkládací plochu. Je to však strategické místo, kterého se nehodlám zříci. Už tak mám hlavu plnou věcí, které nedokážu pojmenovat, nehodlám se uvádět do rozpaků ještě tím, že budu sedět jinde než jsem zvyklá. Jsou to malé věci v životě, za kterými si musíme stát.
Ačkoliv je Valentýnské veselí pouze obchodním tahem a to takzvané jaro na každého přichází o pár měsíců později, je to možná globálním oteplováním, počasím, které dává smíšené signály, že všichni momentálně řeší milostné pletky. Ostatně stromy na Karlově náměstí již mají pupeny a zlatý déšť u kostela Jiřího z Poděbrad vypadá, že vykvete každou chvíli. A nebo se nám ten Valentýn už opravdu dostal pod kůži.
Crush ve vztahu
“PJ mám problém, mám pocit, že jsem se zamilovala do bratra svého manžela.” Volá mí zoufalá kamarádka. Není nad svátky strávené v rodinném kruhu. “Nic se nestalo, ale celou dobu mi říkal, jak jsem krásná a jak ho mrzí že mě můj muž potkal dříve. Flirtovali jsme spolu, nic víc, ale byla jsem s ním hrozně ráda, povídali jsme si, smáli se bylo to hned jiný a hrozně fajn, Teď odjel a já se cítím jako nejhorší člověk. A ještě hůř protože mi chybí jeho společnost.”
Nevěděla jsem, co jí na to říct. Oba dva mám moc ráda, je to můj oblíbený pár od chvíle, kdy se poznali, mají spolu krásný vztah, pomáhají se a její muž jí podržel více než celá její rodina, když bylo potřeba. Nechtěla jsem ale reagovat jako teta hlásající morální zásady minulých století. Věděla jsem, že je to pro ní teď asi šok a že pochybuje, zda-li založila rodinu se správným mužem. Na druhou stranu jsem nevěřila, že takové pobláznění může něco dlouhodobě znamenat. Mé řešení bylo, odsunout tuto diskuzi n chvíli, se uvidíme osobně, přeci takové velké věci je lepší řešit osobně a doufala jsem, že do té doby budu moudřejší.
Mezitím jsem se téma vztahů a emocí začalo přímo týkat i mě. Ne, že bych to snad začala řešit já sama. Nejsem Carrie Bradshaw ačkoliv teď o emocích píšu, dovedu je spíše tak moc analyzovat, až mi přestanou dávat smysl. Nikdy se mi nestalo, že bych se hned zamilovala a pobláznila do nikoho takovým způsobem, který bývá popisován v básních, písničkách, filmech nebo i v příbězích mých přátel a známých. Maminka mi vždycky říkala, že až se skutečně zamiluju, tak to zjistím a že to se budu divit. Dlouho jsem připouštěla možnost, že se to možná stane, ale vzhledem k tomu, že analyzuji více a více a dětská nevinnost a pubertální hormonální nerovnováhy mám již za sebou, řekla bych že největší šance tohle prožít je již za mnou. Ještě čekám na to období, kdy se ženám zblázní hormony a začnou toužit po dítěti (jak říkaj, že to chodí) a nebo na přechod.
Čekání na ty „silné“ emoce
Zatímco moje kamarádka v minulém týdnu absolvovala 4 rande během tří dní a z toho 3 pokládala ze úspěšné a s možností dalšího vývoje, já jsem si léčila bolavý moudrák s mužem, se kterým se známe již 6 let. Maminky kamarádka to odsoudila slovy “heleď ale bacha aby ta tvoje holka neztrácela nejlepší léta svýho života a pak už nebylo pozdě”
Na to jsem taky neměla co říct a rozhodla se to odložit na později. Jelikož pochybuju, že je někdo na téhle planetě, kdo by neměl aspoň chvíli strach, že plýtvá nejlepšími léty svého života – ať mu je kolik mu je. A navíc, protože to prostě nevím. Neprožívám bláznivou zamilovanost. Nevím ani. Jestli je to to, co chci na celej život. A je to, co si dokážu představit jako společnost na zbytek života opravdu to ideální?
A tak tu sedím, popíjím matchu a pomalu vytahuji sešity a tužky a ipad z kabelky, připravena každou chvíli začít pracovat. Dohnat práci, kterou jsem odsunul v pátek, když mě začal bolet ten moudrák. Jak tak přemýšlím, zdá se, že poslední dobou pořád jen něco odsouvám. Ale dneska už s tím zatočím. Mám svůj stůl, to půjde.
Když už jsem odhodlaná se do toho fakt pustit mou pozornost upoutá starý pán, více než 70 let, který přišel se svou paní. Pán v čepičce a paní v kloboučku. Jako ze žurnálu oba dva. Pán běží k mému stolu s dotazem, zda-li si může vypůjčit jednu mou volnou židli. Tu dává paní aby si na ni mohla dát kabelku. Sejme ji kabát, zkouší posunout stůl do lepší polohy a pak usedají. Oba popíjí kávu, moc toho nepromluví, jí croissant a jde z nich naprostý klid. A to je ten pohled, který mi chyběl. Je to až trochu klišé, obdivovat páry starých lidí. Přesto v tom hledáme něco víc.
O co tady jde?
Nejde o ty šílené emoce, vášeň a lásku. Jde o ten klid, který z nich vyzařuje. Prostě v neděli odpoledne vyrazili na kafe a croissant. A to je to, co chci. To je to, o co bychom měli usilovat.
Nejde nutně o to mít ty bláznivý a neuvěřitelný emoce. To člověk může cítit kdykoliv ke komukoliv cizímu a jak to rychle přijde tak to rychle odejde. A je naprosto v pořádku je cítit. Zamilovávat se každý den do někoho jiného, prožívat to zbláznění se hormonů a všech chemikáliích v našem těle. Cítit motýly v břiše a pak na ně zapomenout v momentě, kdy je cítíme k někomu jinému. Samozřejmě to chce promyslet v nějakých stanovených mezích, dokud tím nikomu neubližujeme. Ale užívat si tohle všechno, ale pak mít ten domov. Něco, kam se vrátíte a kde máte vzájemný respekt a místo, kde se o sebe postaráte.
Nehlásám monogamii ani bigamii. Striktní monogamie je nesmysl, protože chemie není omezená morálníma závazkama, který si vymýšlíme my lidi. Pak z toho plynou problémy. Na druhou stranu, každá chemie zevšední a vybudují se na ní protilátky. Věčná, velká láska neexistuje, protože nemůže existovat. A hledat ji, je nesmysl.
Monogamie ani bigamie
A já po ní ani netoužím. Toužím po tom, jít v neděli odpoledne v sedmdesáti letech jít s někým do kavárny. Jíst croissant a pít kávu. Chci cítit ten klid po boku někoho, kdo se o mě postará. Jde o to najít v tom nepřeberném množství člověka, který ti pomůže, bude tu pro tebe, je jakž takž na stejné úrovni vyspělosti) jako ty a můžete spolu být. Někdo, kdo ti nebude bránit v tom, co chceš, nebude tě omezovat, ale budete mít podobnou cestu, kterou se rozhodnete jít spolu.
Nehledat to nekonečné “my” ale “já a” není to sobecký, je to zdravý. Žij, jako bys byla single. Užívej si, co můžeš. Všechny ty výhody single života ničím nikdy nekončí, pokud budeš chtít. Reálně kolikrát je pak sex s někým cizím dobrý? Minimálně. Spíš ne. Co je na tom vzrušující je to flirtování s cizíma lidma. To nekončí. Adrenalin, oblékat se hezky aby se za tebou muži ohlíželi, navazovat oční kontakty a klidně se s někým bavit. Ale mít to nejlepší z toho vztahu. Jít domů, za někým kdo s tebou bude a pomůže ti se o tebe postarat, když ty nebudeš moct.
Zatímco, dopisuji tento článek – a odsouvám opět práci na později – ke mě přichází pán a ptá se mě, jestli se občas koukám na klávesnici, když píšu. Říkám mu s úsměvem, že občas jo, že neumím jinak. A on s obdivem říká “ale stejně, píšete fakt rychle, to bych taky potřeboval” a s poklonou se loučí a odchází.
Kdyby věděl, že zrovna on je tím důvodem, proč píšu tak rychle.