Přehledně: Základy etikety do běžného života (a proč to má smysl)

Zveřejněno 12. 10. 2022

Když jsem se ptala svých přátel na to, jak ovládají etiketu, všichni se ve svých odpovědích shodovali. „No asi vím, koho pustit do dveří, ale dál netuším. Toho je strašně moc, co by si měl člověk pamatovat.“ Vyvedu vás z omylu. Není to tak zlé. Etiketa není učebnice, kterou byste museli složitě studovat. Základy etikety jsou vcelku logická pravidla, která zajišťují to, abychom se ve společnosti všichni cítili dobře. Mluvím zde samozřejmě o moderní etiketě. Všechna „pravidla“ mají svá opodstatnění – buď taková, že chceme být uctiví a slušní ke svému okolí (víte, jak se říká, chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě). A nebo taková, která zajistí, že na nás je pěkný pohled. Sepsali jsme pro Vás několik bodů etikety dle situace, ve které se můžete ocitnout.

Pozdrav

Správný pozdrav jistě všichni ovládáme, ale pojďme si projít několik bodů. Ve většině případech mi dáte za pravdu, že jde spíše o pravidla slušného chování.

  • Žena nabízí ruku jako první. Tento bod dává smysl, když vezmeme v potaz, že žena se rozhoduje, zda-li se chce představit nebo nikoliv.
  • Ženy se zdraví jako první, pak se zdraví s muži a nakonec se zdraví muži společně.
  • Ruce by se neměly podávat přes stůl nebo křížem. Jednoduše je to nepohodlné a nevypadá to dobře. Samozřejmě na mnoha pracovních schůzkách zažijete, že se postavíte naproti sobě u stolu a podáte si ruce přes stůl – je to nepohodlné a hlavně opravdu nedbalé. Jakoby tím obě strany dávaly najevo, že si za to nestojíte. Mnohem lepší a osobnější je, pokud stůl obejdete a podáte si ruce vedle. Hned z takového pozdravu budete mít lepší pocit na obou stranách.
  • Pokud váš doprovod pozdraví na ulici známého, měli byste pozdravit také i když jej neznáte. Opět vypadáte směšně, když to neuděláte. Rozhodně nezanecháte dobrý dojem.
  • Sluchátka si při rozhovoru vždy sundejte – i když máte připoslech nebo když hudbu pozastavíte. Sluchátka v uších dávají jasně najevo, že vás okolí nezajímá a není pro vás důležité, že na vás dotyčný mluví. To, že je máte vypnutá nebo ztišená nikdo nepozná.

Základy etikety v restauraci

Jíst v restauraci je něco, co by mělo mít úroveň. Ať jde o pracovní schůzku, oběd s přáteli nebo s kolegy z práce, rande nebo když tam jste sami. Přeci jen – je to dražší, platíte si za celý zážitek, v opačném případě se najezte doma. Něco jiného je však bistro nebo kavárna – tam je to samozřejmě uvolněnější. Každou návštěvou podniku a tím, jak se tam chováme určujeme jeho úroveň a prezentujeme sami sebe. Jako vyladěný feed na instagramu o nás vypovídá to, jak se chováme.

  • V místnosti nenosíme černé brýle ani když máme kocovinu nebo nemáme řasenku.
  • Na stůl neodkládáme věci jako jsou klíče, peněženka, brýle, mobil,… Na stůl patří jídlo, rozhodně by se tam neměly válet věci, které pohodíte všude možně. Nehledě na to, že ta fotka jídla na instagramu pak nevypadá tak hezky.
  • Sako či kabát nepatří na opěradlo – to můžeme pouze v kavárně. Tím, že si to dáme přes židli tím snižujeme úroveň podniku. Podnik, který nemá věšák si tak o své úrovni rozhodl sám. Restaurace má být zkrátka něco slavnostního – obzvlášť když tam za porci necháte přes 300 Kč (když máte štěstí). Navíc takový kabát jehož část povalujete po zemi a o jeho druhou půlku se opíráte, také pak nevypadá pěkně.
  • Pečivo neukusujeme, ale lámeme na malé kousky. Tady je to jednoduché – je to praktičtější. Každý vypadá komicky, když se snaží upižlat zubama kůrku u chleba nebo když zaboří nos do nadýchaného croissantu, který se snaží ukousnout a přitom kolem něj všude lítají drobky tohoto křehkého pečiva.
  • Sousta nezapíjíme, počkáme až skutečně dožvýkáme. Zase to vypadá fakt blbě. Nejste v soutěži jedlíků, máte času dost. A je to zdravější.
  • Látkový ubrousek neprotřásáváme a nedáváme si jej za límec, pokládáme jej na klín (nic víc s nim neděláme). Vypadá to komicky. Má nám chránit klín od toho, co by nám nedej bože upadlo. Navíc nemá být příliš vidět.
  • Ženy nechávají šátek přeložený napůl. Protože chtějí působit elegantním dojmem.
  • Kabelka nepatří na stůl. Ta kabelka, která se válela všude možně – fakt ne prosím.
  • Líčení nepatří ke stolu. Od toho jsou toalety. Navíc vy jste takto dokonalá pořád přeci – vy jste se s tou rudou rtěnkou probudila. Neprozrazujte své triky.
  • Kabelka se dává na židli za záda. Pokud je větší, může se dát na vedlejší židli, popřípadě k nohám (nesmí ale nikomu překážet). Ale pro ty nákladnější kabelky věřím, že místo za zády naleznete rády.
  • Žena usedá ke stolu jako první.
  • Ženy sedí pouze na 1/3 židle. Díky tomu vypadají za stolem elegantně a mají za sebou prostor k odložení kabelky. Navíc jste blízkou stolu, takže riziko, že se něčím umažete minimalizujete.
  • Ruce bychom měli mít po celou dobu stolování nad úrovní stolu. Je to jednoduché – nikdo neví, co děláte s rukama pod stolem a to není ideální. Je za tím psychologie – chceme ukázat našemu společníkovi, že před ním nic neskrýváme.
  • Kdo zve, ten platí. Ten, kdo řekl, že někoho zve na rande/drink,.. musí počítat s tím, že placení je na něm, ať je to kdo je to. Výmluvně však může znít „pojďme do restaurace“ – to se nepočítá jako pozvání a placení je tedy na vzájemné dohodě.

Základy etikety v kavárně

Kavárna je místo, které slouží k odpočinku. Pravidla zde jsou uvolněnější. Zde se nemusíme stresovat nevhodným chováním, protože jsme sem šli na chvilku vypnout. Pobýt tu nějaký čas a vychnutnat si kávu nebo dort. Zatímco v restauraci bychom neměli trávit spoustu času nad jednou kávou – v kavárně můžeme být několik hodin. Proto by i obsluha měla vždy nechat na vašem stole alespoň jednu skleničku či hrníček i v případě, že jste dopili.

  • Z toho vyplývá, že v kavárně si k nikomu nepřisedáme. Zde je velmi důležitý osobní prostor je jedno, že nikde jinde není místo.
  • Čajový sáček vytahujeme pomocí lžičky (i v případě, že je na provázku) sáček se lžičkou pak odkládáme na tácek či podšálek. Neudělá to takový nepořádek.
  • Lžičky od kávy se neolizují, ale otřou o okraj a odloží na podšálek. Ale pokud máme kávu s pěnou (cappucino, café latté atp.) můžeme ji lžičkou ochutnat. Jakmile naberete pěnu – kvůli které jste si ten nápoj dali – tak je to v pořádku – nevypadáte směšně, ale pouze „jíte“ pěnu. Kdežto pokud na lžičce nic nemáte, její olizování (jako fakt olizování) vypadá hrozně. Není to svůdné, ale nechutné.
  • Kávu držíme jednou rukou nikoliv oběma.
  • Pokud sedíme dále od stolu, například na gauči, bereme si kávu i s podšálkem před sebe. Lepší vylitá káva na podšálku než na bílých kalhotách/šatech.

Etiketa a víno

Fascinuje mě, že když přijde na pití vína, všichni k němu přistupují jako k vodě nebo pivu. Víno samo o sobě přeci působí tak elegantně, sofistikovaně. Špatným držením dokonce škodíte sami sobě, jelikož vychází z toho, jak víno chutná nejlépe.

  • Skleničku nikdy nedržíme za její tělo, ale vždy za nožičku. Zaprvé, na skleničce jinak zanecháváme otisky a taková osahaná sklenička vypadá nehezky. Ale hlavně! Víno si tím ohříváme a jsou vína, která teplá opravdu pít nechcete.
  • Červená vína držíme v horní části nožičkyprotože se servírují většinou za pokojové teploty.
  • Bílá vína uprostřed protože by měla být lehce nachlazená.
  • Šumivá vína držíme úplně dole, protože jsou nejlepší hodně, hodně vychlazená.

Základy etikety na ulici

  • Žena nechodí po nepohodlné nebo nebezpečné straně chodníku, naopak pokud jde žena vedle muže, jde po jeho pravici (pokud to neznamená horší cestu samozřejmě). Protože jestli vidíte boty, ve kterých chodím, uznáte, že potřebuju co nejlepší cestu.
  • Při zúžení chodníku pouští muž ženu před sebe (v případě, že nejde o temnou uličku).
  • Do schodů chodí první žena – muž ji „jistí“, v případě, že jdou ze schodů, jde první muž – ten může ženě nabídnout pomocnou ruku. Opět na podpatcích se to velmi hodí. A z čistě fyziologického hlediska pravděpodobně spíše muž chytí ženu než žena muže.
  • V případě, že jdou po ulici se ženou dva muži, žena jde uprostřed. Zde přidám osobní zkušenost. S mým bývalým přítelem a jeho kamarádem jsem šla na kraji dokud si nevšiml, že se mnou flirtují cizí muži. Jak rád mě vzal doprostřed.
  • Muž deštníkem zakrývá primárně ženu, žena se takto může muže chytit, aby mu manipulaci s deštníkem usnadnila – zde nezáleží, jaký máte k muži vztah, nepovažuje se to za důvěrnost. A odůvodnění? Tak si schválně porovnejte ceny za kadeřníka ženy a muže. Uvidíte, že ten deštník si žena zaslouží.

Jak se chovat ve výtahu/autobusu/tramvaji

Víme, že pouštíme sednout starší lidi a těhotné ženy. Zkrátka každého, kdo to „potřebuje“ více než my. Jednou mě pustil sednout muž, který seděl a já nad ním stála s otevřenou knihou, kterou jsem opravdu nemohla odložit, protože jsem byla ponořená uprostřed francouzské revoluce. Není to pravidlo, ale tak moc mě to potěšilo, že si pánovu tvář pamatuji dodnes.

Ale pojďme si ještě říci něco o vstupování, zde už promlouvá etiketa a to tak, že se necpeme dovnitř. Výtah, tramvaj i autobus počká. Nezavře se jen tak. Správně nejprve všichni vystoupí, pak by měly mít prostor ženy a společensky významnější osoby (starší lidé) a pak zbytek. Dokážete si představit, jak by se nám všem hezky žilo, kdyby to tak fungovalo? Všichni musíme začít u sebe.

Jak se chovat v divadle/ v kině

  • Lístky a šatnu má vždy na starost muž. Má větší kapsy.
  • Do uličky vchází první muž, žena usedá po jeho pravici (pokud nejde o sedadlo na kraji řady, tam usedá muž).
  • Uličkami mezi sedadly nechodíme zády k sedícím divákům, ale čelem. Nemusíme cpát každému do obličeje náš zadek.
  • Když sedíme, snažíme se zajistit, aby ulička byla pokud možno průchozí dokud představení nezačne.
  • Snažíme se přijít vždy včas. Pokud přijdeme pozdě, měli bychom správně počkat na přestávku a usednout až poté. (Nebo si sednout na nejbližší volná sedadla, abychom se necpali.)

Jak se chovat na společenské události

  • Nesundáváme si ani ty nejnepohodlnější boty. Pokud víme, že takové máme, raději máme v kabelce alternativu. Zaprvé, není příliš hygienické chodit s bosýma nohama a zadruhé, pohled na špinavé nohy také není moc fajn. Jo a za třetí – můžete se zranit. Vrazit si něco do nohy, nebo vám někdo obutý šlápne na nohu.
  • Pokud máme roztržené silonky, vyměníme za nové. Vždy byste měla mít náhradní silonky v kabelce, vejdou se i do těch mini mini od Jacquemuse.

Je devět témat, která nevytahujeme: věk, majetek, rodinné hádky, náboženství, zdravotní problémy, milostné pletky, dary, pocty a skandály.

Připsala bych k tomu za sebe i práci pokud se nejedná o pracovní záležitost. Jednoduše, protože nikdo nepotřebuje ve svém volném čase myslet na práci.

Etiketa a vizitky

  • vizitky bychom neměli při předávání hledat, to působí neprofesionálně,
  • vizitky by neměly být špinavé nebo jinak poničené,
  • vizitky hned neuklízíme, je to neslušné, místo toho si ji prohlédneme, případně pochválíme vzhled,
  • vizitku nepřekládáme a nedávám někam, kde by se mohla poničit, chováváme se k ní s úctou.

Tip: spoustu tipů pro ženy i pro pány, naleznete na @etiquetteforeveryday

Jak Stanley Kubrick zinscenoval přistání na Měsíci

Jak Stanley Kubrick zinscenoval přistání na Měsíci

Setkali jste se někdy s člověkem, který byl na Měsíci? Zbývají už jen čtyři. Zhruba do deseti let bude poslední z nich mrtvý a tento úžasný výkon přejde z živé paměti do historie, která je vždy dříve či později zpochybněna a proměněna v báji. Příběh o přistání na...

Pravda za clonou kouře: pasivní kouření z vapování

Pravda za clonou kouře: pasivní kouření z vapování

Přestože se objevuje stále více literatury o tom, jak škodlivý pro nás i naše okolí může vapování být, trend vapingu stále pokračuje. Není nic neobvyklého, že jdete po ulici a najednou vstoupíte do růžového oblaku žvýkačkového kouře, což znamená, že pokud s sebou máte...

E. Fromm: Láska jako umění

E. Fromm: Láska jako umění

K lásce mám zvláštní vztah - myslím si, že je naší společností velmi přeceňována. Člověk by si mohl myslet, že pokud není "zamilovaný", tak je s ním něco šeredně špatně. Dlouho jsem si hrála s myšlenkou, že romantická láska neexistuje. Byla jsem přesvědčená, že jde o...