#hudba 

Patti Smith je ikonou již více než půl století a pro ty, kteří se ji snaží zaškatulkovat, zůstává záhadou. Ve svých 75 letech Smith stále nachází poezii na nepravděpodobných místech. Všechno nejlepší k narozeninám punkové kmotře!

Někteří ji nazývají kmotrou punku, jiní velkou dámou alternativního rocku. Ve skutečnosti je však Patti Smith hluboko ve svém srdci básnířkou. Její hudba je až na druhém místě.

Smithová se narodila 30. prosince 1946 v Chicagu, ale vyrůstala v New Jersey spolu se třemi sourozenci. Zatímco její otec byl ateista, matka byla svědkyně Jehovova a vychovávala své děti k náboženství.

Chtěla se stát učitelkou. Během studií otěhotněla a porodila dítě, ale dala ho k adopci. Pak studií zanechala a – ani ne dvacetiletá – si našla cestu na newyorskou uměleckou scénu, kde se zapletla do umění, drog, večírků a hudby.

Tehdy byli jejími idoly básníci Charles Baudelaire a Arthur Rimbaud a hudebníci Jimi Hendrix, Brian Jones a Jim Morrison.

Poezie v punkovém klubu
V klubech a barech Smithová předskakovala rockovým kapelám tím, že na pódiu recitovala své básně. Své první velké vystoupení měla v únoru 1971. V rámci plánovaného cyklu básní recitovala Smithová svá díla pro newyorské hvězdy, jako byli Allen Ginsberg, Andy Warhol, Lou Reed, Sam Shepherd a další, a nakonec vydala dva svazky poezie.

V té době také jamovala s kytaristou Lenny Kayem a klávesistou Richardem Sohlem.

“Naše písně se skládaly ze tří akordů, abych na ně mohla improvizovat.”

Tři hudebníci si dlouho hráli s písní Vana Morrisona “Gloria”, až se Smith rozhodla do této písně zapracovat svou slavnou báseň “Oath”:

“Kristus zemřel za něčí hříchy, ale ne za moje (…) Kriste, dávám ti sbohem, dnes večer tě vyhazuju. Můžu si svítit svým vlastním světlem.”

Odkaz na dusivou religiozitu její matky nešlo přehlédnout.

Zrod garážového rocku

V roce 1975 byla skupina Patti Smith kompletní. První album “Horses” vzniklo za pomoci producenta a veterána Velvet Underground Johna Calea. Na obalu vypadá Smithová androgynně s rozcuchanými vlasy – štíhlá, oblečená do pánské košile a saka a s černou stuhou vypadající jako volná kravata.

Album obsahovalo čistou poezii, někdy hlasitou a nekontrolovanou, jindy intenzivní a okouzlující. Smithová naplno využívala svůj hlas, zapojovala melodie, rap, recitace a improvizace.

“Horses” se dostalo do hitparád jako vůbec první takzvané nové undergroundové album. Časopis Rolling Stone zařadil desku do svého seznamu 500 nejlepších alb všech dob.

Punková kmotra?

V reakci na její divoká vystoupení ji hudební svět zařadil přímo do škatulky punku, a dokonce ji nazval kmotrou punku. V rozhovoru pro BBC později řekla, že lituje, že se jí dostalo nejrůznějších titulů, například “princezna chcanek” nebo “divoký rock’n’rollový mustang”.

Řekla také, že ona a její kapela nikdy nebyly ve skutečnosti punk. A přesto rozhodně hrála v punku klíčovou roli – přinejmenším v USA. Podstatou její hudby však nebyl anarchismus a nihilismus, ale spíše pevná víra, že rock’n’roll může změnit svět – stejně jako to dokázali její rockoví hrdinové z 60. let.

I dnes “Horses” znamená hudbu, která pochází z ulice, přenáší špínu a pocity a je nemilosrdná, upřímná, neokázalá a nepříjemná. Patti Smith říká, že promlouvá k těm, kteří jsou na tom podobně jako ona – k lidem bez práv, k maverickům – a vzkazuje jim: “Neztrácejte srdce, nevzdávejte se.”

Přestávka po Frederickovi

Druhé album skupiny Patti Smith, “Radio Ethiopia” (1976), nebylo tak úspěšné. Podle některých pozorovatelů to trochu přeháněla s intenzitou, která občas hraničila s “extravagantní zmateností” (“Rock Rough Guide”). Zároveň však bylo album respektováno pro svůj drsný rockový zvuk.

V roce 1978 následovalo album “Easter” s prvním velkým komerčním hitem. Vydala skladbu “Because the Night”, kterou podpořil Bruce Springsteen. Ten se stal jejím mezinárodním průlomem a následovaly ještě další hity. Album “Wave” (1979) obsahovalo dvě slavné písně, “Dancing Barefoot” a “Frederick”, obě však postrádaly část její původní divokosti.

Poté se hudební život uzavřel Patti Smith – alespoň na nějaký čas. S manželem Fredem Smithem a jejich dětmi se stáhla do ústraní rodinného života. Opět psala básně a v roce 1988 natočila s manželem desku, kterou nikdo nechtěl poslouchat.

Polovina devadesátých let pro ni byla temným obdobím, protože během pouhých několika měsíců přišla o manžela, nejlepšího přítele a bratra. Také přišla na mizinu – ale nezapomnělo se na ni. Koneckonců stále fascinovala hudebníky, mimo jiné Kurta Cobaina a Michaela Stipea z R.E.M. A tak začala znovu tu a tam vystupovat, protože ji začali volat staří přátelé.

A pak přišel Bob Dylan

Nakonec ji Bob Dylan znovu přivedl na výsluní. Patti Smith reaktivovala svou starou kapelu, a než se nadála, předskakovala Dylanovi. Publikum bylo nadšené. Dvacet let po vydání alba “Horses” se skupina vrátila do studia, aby natočila album “Gone Again” – kolekci pochmurných a dojemných písní na památku svého zesnulého manžela.

Patti Smith se hudební produkci věnuje dodnes. Její vlasy zešedivěly, ale síla jejích písní ani trochu nezestárla. Ať už zpívá své staré hity, nebo se pokouší o covery rockových klasik jako “Smells like Teen Spirit” od Nirvany, zůstává básnířkou, která své verše přenáší prostřednictvím hudby.

Patti Smith v Praze

Letos se snad již konečně dočkáme Patti Smith i v Praze. Vystoupí ve fóru Karlín 19. července. A věřím, že za to čekání to stálo! Vstupenky např. na GoOut