Po třech vydaných singlech přichází pražská kytarovka WYFE se zatím nejpřímočařejším singlem ’95 v čase, který přináší naději na první živé vystoupení této loni vzniklé formace. Trio se již představilo v rámci streamovaného koncertu z holešovického hotelu Mama Shelter, avšak právě nový singl, který mezi výběrem také zazněl, ukazuje energii, kterou od WYFE můžeme očekávat při některém z opravdových – živých – koncertů.
Nelze snad ani spočítat, kolik kapel vzniklo ve tři ráno na baru. Jen drtivé procento z nich ale dokázalo přežít následnou kocovinu a ještě ze sebe vykřesat takový skvost, kterým se může pyšnit nově vzniklá kapela WYFE. Jejím singlem „Is This It?“ vstoupil 5. června na českou hudební scénu hlas, který tu nemá obdoby. Hluboký, tajemný, medově silný a přitom jemný. Hlas, který vás chytne za srdce a nepustí. Už s prvními tóny do Vás vstoupí nečekaný pocit satisfakce a saturace.
Pojďte se seznámit s touto zajímavou kapelou blíže!
Vaše deska vznikla při koronavirovém lockdownu, kdy jste se do její tvorby mohli ponořit naplno. Jak vývoj Vaší připravované desky probíhá nyní, když už se vše navrací do starých zajetých kolejí a není tedy tolik času? Pociťujete nějakou změnu i na poli inspirace, když nyní není WYFE jediným Vaším projektem na pořadu dne?
Probíhá pořád tak trochu stejně, akorát jsme se více z ideové a kreativní práce přesunuli do exekutivy, kdy už reálně doprodukované skladby natáčíme ve studiu. Jediným projektem na pořadu dne kapela není a pro žádného z členů ani nebyla, všichni máme ještě další projekty jako je rodina, a tak dále, ale je pravdou, že karanténa jako čas, kdy jsme se mohli opravdu koncentrovat na tvorbu, nám hodně prospěla. Zažili jsme v podstatě to, co zažívaly kapely v dobách dávno minulých: měli jsme dva měsíce nonstop zabookované ve studiu a tvořili, experimentovali, zkoušeli, vymýšleli. A tohle studio bylo v ložnici u jednoho z nás doma, takže stačilo vstát z postele a člověk byl rovnou v procesu.
Váš singl „Is this it?“ mluví o tom, že je lepší se ohledně citů vyjádřit, i když může přijít zklamání z odmítnutí. Všichni členové kapely jsou ale krotcí beránci, kteří mají šťastně po svatbě, anebo se na ni chystají. Co Vás vedlo k napsání takto retrospektivního songu, když v současné době prožíváte absolutní spokojenost ve vztazích? A kde jinak čerpáte inspiraci pro další texty na desku?
Právě díky spokojenosti vznikl prostor ohlédnout se za dobami minulými. S odstupem a rozmyslem. Není v tom žádná hořkost nebo zášť, přeci jen kdyby to tehdy dopadlo jinak, nebylo by to, co je dnes. Zážitků, podnětů a inspirace máme v šuplíku hodně, ať už vztahových či jiných. Každá lidská interakce i ta nejbanálnější může zavdat něčemu novému.
Videoklip, který Vám k singlu vytvořil všestranně talentovaný Matyáš Vorda, poukazuje na Vaši vášeň pro sovětský betonový brutalismus. Vaše dosavadní prezentace je faceless a černobílá – jak takový koncept vznikal? A bude signifikantní pro celou desku, anebo jen pro tento singl?
Je to spojení všeho, co nás ovlivňuje. Jsme děti postsovětský země, tohle jsou naše kořeny. Beton musíme milovat, jinak bychom byli ztracený. Kromě přiznání toho, že náš původ je ve východním bloku, má pro nás tahle brutalistní a betonová architektura jasnou spojitost s jakousi džunglí města, který je chladný, trochu temný a anonymní. Právě ta anonymita se projevila tím, že jsme se zatím pořádně nikde neukázali. Chceme, ať za nás promlouvaj tyhle postsovětský kulisy a muzika, kterou jim dodáváme nový rozměr. Až přijde správnej čas, určitě se rádi ukážeme.
Kolik písní máte již napsaných či natočených?
Napsaných a zaranžovaných máme teď v podstatě deset věcí a vrháme se na jejich nahrávání a další finalizaci.
Jaká bude Vaše debutová deska? Co bude vyjadřovat? Ať už po hudební stránce, po té textové či grafické v rámci bookletu a klipů.
Věříme, že bude především fakt dobrá. A barevná, i když černobílá. Bude tam opravdu hodně odstínů černé i bílé. Bude pokračovat ve vyjadřování toho, co už jsme naznačili singlem. O dospívání a hledání lásky v kulisách trochu zabržděný postsovětský země.
Jak máte v kapele rozdělené tvůrčí úlohy? Kdo píše texty, hudbu? Praktikujete třeba i hudební brainstormingy a společný co-work při tvorbě, anebo někdo z Vás přijde do zkušebny se slovy: mám další pecku?
Hele my vlastně ve výsledku ani oficiálně zatím nemáme zkušebnu. Zatím máme to studio v ložnici. Marek napsal krásný texty a zhudebnil je, Martyn se ujal role producenta, takže je s Markovýma nápadama pak zavřenej v tom studiu a dává jim obrysy a aranže, a Vláďa je jakýsi korektor nás obou. Má nadhled, díky kterému nás s některýma věcma dokáže poslat do patřičnejch končin anebo říct „Jo, tyvole, to je ono!“. Myslíme, že jsme se po letech hledání v jiných kapelách ve svých rolích opravdu našli a je nám v nich pohodlně. A na výsledku je to, doufáme, znát.
Jaké jsou další plány a ambice kapely WYFE? Když byste se mohli zasnít a neskromně říct Vaše sny, jaké jsou?
Hrát dobrý koncerty pro lidi, který to zajímá, zažít společně ještě nějakou zábavu a hlavně prožívat ty nádherný pocity z toho, že nás muzika, kterou děláme, opravdu naplňuje. A ideálně se tomu společně věnovat co nejdýl a co nejúspěšněji.
Jaká zkušenost z Vaší předchozí hudební kariéry Vás nejvíce formovala a dostala v rámci tvorby tam, kde se nyní nacházíte?
Každá je zcela odlišná a specifická a žádná není lepší než ta druhá. Myslím, že máme natolik rozlišné zkušenosti z kapel, které fungovaly na úplně jiných principech, že všechno tohle přispělo k tomu, že jsme si teď dobře sedli. A taky jsme prostě starší a rozumější.
A na závěr největší klasika: jaký význam má neobvyklý název kapely WYFE?
WYFE je podle urban dictionary někdo, kdo je „víc než nejlepší kámoška, ale bez sexuálního podtextu“. Ale to jsme, nutno říct, při vymýšlení nevěděli. Spíš je to tak, že počínaje letoškem budeme všichni ženatí, takže budem mít každej tu svojí wife. Teda wyfe. No a tak holky předem díky, že vám nebude vadit, že si s klukama ještě pořád máme chuť plnit hudební sny.
