Téma tohoto měsíce jsou vztahy. A tak mne toto téma, současná situace venku a těhotenství přimělo k tomu, se na toto téma zamyslet.
Valná většina z nás má Instagram a Facebook, nebo aspoň jedno z toho. A na něm samozřejmě spoustu „přátel.“ Jenže kolik z nich jsou Vaši skuteční přátelé? Lidé, ke kterým máte opravdu nějaký vztah? Takoví lidé, se kterými jste v častém kontaktu i osobně nebo aspoň telefonicky a nejen tak, že sledujete, co dělají díky storíčkám na Instagramu? Je jich půlka nebo čtvrtina z Vašeho seznamu na FB? Nebo ještě méně?
Osobně si myslím, že lidí, o kterých můžeme říci, že se na ně můžeme opravdu na sto procent spolehnout, že nám pomohou v těžké situaci a že se o ně můžeme vždy opřít, je většinou skutečně jen pár. A s těmi stojí za to, být v dobrém i ve zlém.
Dobří přátelé
Pak jsou dobří přátelé, kterých už je více. Přátelé, se kterými i když se déle nevidíte, tak navážete tam, kde jste naposledy skončili i když je to už třeba nějaká doba. Zkrátka takoví lidé, se kterými si máte stále co říct, máte se rádi a nějak prostě víte, že se vždy rádi setkáte. Ale už to není takové, že kdyby se něco naléhavého dělo, tak že byste si byli jisti, že za vámi uprostřed noci přijedou a pomohou s čímkoliv. Stejně tak vy jim.
Známí
Další taková skupina jsou známí. Jsou to lidé buď z dob studií, se kterými se už dávno nevídáme, kolegové z dřívějších brigád nebo prací, které s největší pravděpodobností už také neuvidíme. (Protože kdybychom chtěli, nebo oni, tak už jsme se asi viděli, ne?) A další a další.
Speciálně však teď, když se svět na pár měsíců zpomalil, je podle mne dobrá doba na to, tohle vidět a udělat si v těchto vztazích pořádek.
Kdo si skutečně zaslouží náš čas – aneb úklid ve vztazích
Každý asi víme, kdo v našem okolí je (tedy kromě rodiny) takový, že by nám opravdu v nejhorších chvílích pomohl a my jemu. Myslím, že to jde většinou spočítat na několika prstech. A právě těmto lidem, bychom měli věnovat náš čas. Jít s nimi ven, vidět se s rodinou. To jsou lidé, kteří tu jsou pro vás.
Ale není ztráta času, sledovat někoho, o kom vím, že se s ním nemám v plánu možná ani nikdy vidět, nechat je, ať sledují naše život na sítích?
Dříve jsem měla pocit, že se nestíhám se všemi scházet, tak, jak bych měla. Aby si neřekli, že na ně nemám čas nebo je nechci vidět. Vždy to naplánovat a zkoordinovat s prací a dalšími aktivitami bylo náročné, ale i tak jsem se snažila to stíhat. Pak jsem se ale zastavila a řekla si, jestli to samé dělají i oni? Někdo ano, ten kdo vás chce opravdu vidět, tak sám vyvine iniciativu a přijede za vámi. Ale ti, co tohle neudělají, tak u nich už si tak jistá nejsem.
Přátelé za všech okolností
Je to i znát na mojí momentální situaci. Čekám dítě, na party jsem už nějakou dobu stejně nechodila, ale společenská jsem. Mám kolem sebe kamarádky, co už děti mají, ale zrovna tak i ty, které je nemají a ještě ani neplánují. Nejsem typ, že bych jim to neustále cpala a mluvila jen o tom, že budeme mít miminko, ale řeším a bavím se s nimi o věcech stejně jako předtím. Ale i tak je znát, kdo je kamarádka za každých okolností a kdo, jen proto že máte teď i jiné povinnosti už nemá najednou tolik potřebu se vidět, i když dřív byla na drátě pořád.
Podobným způsobem bych tu psala ještě asi dlouho. Ale je čas dobrat se k závěru. Myslím, že je nejdůležitější, aby člověk žil v nějaké klidné harmonii sám se sebou a svými blízkými. Aby si řekl, o kom je přesvědčen, že tu pro něj vždy bude a s těmi lidmi se snažil trávit čas. Vztahy bývají pomíjivé a je škoda, ztrácet čas udržováním těch, které jimi vlastně ani opravdu nejsou.
Tak tedy pracujme a pěstujme vztahy s těmi, se kterými to opravdu stojí za to. Vždy bude lepší mít méně pevných vztahů na celý život, než více pomíjivých.
