Udržitelná móda – téma, které se skutečně řeší, nebo jen laciný pojem?
Zhruba posledních pět let slýcháme o tomto fenoménu více něž kdy dřív. Však jak by také ne, po ropném průmyslu je ten oděvní nejfatálnějším ničitelem životního prostředí.
Odborníci ale věří, že se časy začínají měnit. Do pár let by se ceny ekologičtějšího oblečení měly snížit, ba dokonce srovnat se stávajícím standardem.
Většina velkých módních řetězců reaguje hlavně na nejviditelnější z ekologických problémů – zamoření planety plasty.
Asi každý z nás už někdy slyšel o ostrovu z odpadků (převážně pak plastů) o velikosti Francie, který už léta nerušeně proplouvá Tichým oceánem. Mnohé jistě nepřekvapí ani to, že za znečišťování mezinárodních vod je podle Nature (prestižní vědecký časopis)z 86 % zodpovědná Asie.
Svůj díl viny ale nejspíš neseme všichni. Ruku na srdce, fakt, že Evropa je ve své podstatě v porovnání s ostatními kontinenty vcelku ekologická, dá oddychnout nejednomu z nás. Zamysleme se ale nad tím, kdo si u každého nového kusu oblečení skutečně zjistí, co a kdo stál za jeho výrobou? Kdo z nás si u kupování nových džín vzpomene na to, že k jejich výrobě bylo potřeba dobrých 20 000 litrů vody? Kdo se zamyslí nad tím, zda bylo za šaty vyrobené v Maroku dělníkům adekvátně zaplaceno?
Naštěstí čím dál tím více lidí! Jsem si jistá, že i proto se k jistým ekologickým opatřením pomalu rozhoupává jeden oděvní gigant za druhým.
V čele těchto změn se ráda nechává vidět společnost H&M. Je ale skutečně lídrem udržitelné módy, nebo se jen svezla na zelené vlně posledních let?
Svoji pozici H&M každoročně upevňuje řadou cen, a to kupodivu i přes to, že s ní sem tam otřese nějaký ten skandál. Jako když se zjistilo, že k výrobě oblečení používá řadu toxických chemikálií. Firma se ale v návaznosti na toto faux pas zapojila do akce Detox, kterou pořádalo Greenpeace, a pokusila se tak ostudu zažehnat. V roce 2017 se jí údajně podařilo ušetřit okolo 12 % vody spotřebované na výrobu. To nezní špatně. Nesmíme se ale nechat ukolébat k nevšímavosti. Zprávu o ušetřené vodě totiž vydala firma sama, o její objektivitě by tedy bylo možné vést diskuzi. Ostatně mnoho informací spojených zejména s udržitelností si H&M velmi bedlivě střeží, není proto vůbec lehké se na situaci důkladněji podívat.
Firmě se ale musí nechat, že podporuje skutečně zajímavé a do budoucna jistě užitečné projekty. Například v roce 2016 investovala nemalé peníze do H&M Foundation, které se za pomoci hongkongského institutu textilu a oděvu snažilo najít technologii pro rozdělení látkových směsí určených k recyklaci na nová vlákna. A to se v roce 2017 opravdu podařilo!
Tahle mince má ale o mnoho více stran než dvě. Zarážejícím faktem je, že i přes viditelnou snahu snížit svoji ekologickou stopu se firma dala slyšet, že v budoucnu hodlá zvýšit počet svých prodejen zhruba o polovinu a to nikomu moc nejde dohromady…
Kromě několika ekologických skandálů se H&M podařil i přešlap spojený s rasovou problematikou. A to když na své propagační fotografie umístila afroamerického chlapečka v mikině s nápisem: coolest monkey in the jungle. V Jihoafrické republice tento přečin dokonce zvedl vlnu takových protestů, že H&M musela uzavřít tamní pobočky.
Na závěr ještě několik slov o kolekci Conscious, aneb takzvané udržitelné kolekci, kterou H&M od 2011 jednou za rok vydává. Ani ta se nevyhnula kontroverzi. Myšlenka je sice skvělá, provedení ale zaostává. Mimo to, že kolekce musí splňovat jistá (snadno dohledatelná, proto je sem nevypisuji) kritéria, firma okázale upozorňuje na využívání organické bavlny certifikované neziskovou organizací Better Cotton Intiative. Tento certifikát zajišťuje, že farmáři spotřebují méně vody, používají méně hnojiv i pesticidů a svým zaměstnancům poskytují férové platební ohodnocení. France 2 (francouzská televizní stanice) však poukázala na fakt, že ve výsledku jsou tito farmáři znevýhodněni vůči konkurenci. H&M totiž sice požaduje ekologičtější podmínky výroby, tím také nákladnější výrobní proces surovin, není za to ale ochotna platit více.
S výčtem podobných dvousečných situací by se asi dalo pokračovat ještě notnou chvíli, ale myslím, že jako příklad tyto bohatě postačí.
Zůstává asi zase na nás a našem morálním přesvědčení, rozhodneme-li se od velkých obchodních řetězců a jejich neblahého dopadu na životní prostředí plně distancovat, nebo oceníme alespoň jejich snahu o změnu (která tu určitě je) a budeme doufat, že postupem času přeroste v něco víc.
