#brnodesigndays  #reportáž 

Pátek, chvíli před půl devátou. Rychlým krokem jsme se blížily k paláci Bochnerů. Bylo chladno, ale to bylo dobře. Večer přinesl přesně to počasí, které vás láká uvařit čaj, popadnout knihu a zabalit se do deky, to ale nebylo v plánu. Ve vzduchu byl cítit déšť a já se začínala bát, že dřív než se vymotáme z postraních uliček, stačíme ještě zmoknout. Že jdeme správně, jsme poznaly okamžitě, když jsme před vchodem uviděly postávat nápadně velkou skupinu lidí, kteří se choulili do kabátu a snažili se vykouřit cigarety, než začne pršet. Cigaretový kouř stoupal vzhůru, tam kde v oknech svítilo fialové světlo. Lidé spolu hlasitě mluvili a všudypřítomná dobrá nálada nás stačila pohltit dřív, než jsme vešly.

Přehlídka začala chvíli po našem příchodu. Runway byla fialově nasvícena, všude byla spousta lidí, všichni nedočkaví. 

Ekotextil SŠUD

První se předvedla kolekce studentů Ekotextilu ze SŠUD. Klauzurní práce, už jsem je viděla na konci školního roku. Jako inspiraci uvedli moudrost našich předků. K výrobě modelů tedy použili tradiční metody. Barvili látky pomocí cibule, ořechů, jablek, nebo třeba avokáda. (Mimochodem jak moc eko je avokádo v ČR?)

Přírodní metody jsou fajn, ale… Znamená to, že se uchýlíte k nenápadným barvám. Hnědá, béžová, možná černá, jiná hnědá a jiná béžová. A proč taky ne? Taková kolekce by mohla fungovat! Originality lze u designu oděvu dosáhnout mnoha způsoby. Výsledek ale nebyl tak originální, jak jsem doufala. Modely samy o sobě nebyly vyloženě špatné, chybělo jim ale něco podstatného, něco, co dává kolekci život, co si prostě zapamatujete. Modelky přišly, nenápadné, hnědé a béžové, možná trochu unavené (mám na mysli celkový dojem) a zase odešly, všední, nepříliš invenční. Abych ale jen nekritizovala, u několika modelů se objevila zajímavá struktura a věřím, že v jiném kontextu by vyzněla skutečně dobře. Také bych ráda připomněla, že šlo jen o můj subjektivní pohled, jsem přesvědčená, že se najdou lidé, které kolekce Ekotextilu oslovila. Osobně bych k tomu řekla asi už jen to, že v tomto konkrétním případě pravděpodobně trochu uškodilo prostředí, tedy akce, na které byla daná kolekce předvedena. Určitě by se mi práce Ekotextilu líbily více na nějaké menší přehlídce, někde, kde bych je nesrovnávala s A-LAB Milano nebo Alešem Hnátkem, někde, kde by vyzněly patřičněji.

NĚHA Romany Lidiakové.

Žena je květina. Heslo celé kolekce. Těžko uchopitelné, nechcete-li spadnou do genderových stereotypů. To se ale nestalo, naopak. Modely působily křehce, ne poddajně, žensky, ale ne vulgárně. 

Poprvé kolekci předvedla už  na prezentaci bakalářských a magisterských prací Zlínské univerzity. 

Tvořily ji pouze šaty, všechny bílé, s prvky tylu a s ručně vyšívanými květy, každé, ale jiné. Celá kolekce působila trochu zasněně, lehce, jako pára nad hrncem. Modelky prošly v závoji tylu a zase zmizely. 

Zpětně jsem si uvědomila, že mi NĚHA připomněla jedny šaty od Stelly McCartney na rok 2020, měly v sobě stejnou nadnesenost a jemnost. Celkově mi nálada, která kolekci provázela, připomněla přehlídky této britské designerky. Pravděpodobně jde jen o osobní pocity, styly obou návrhářek si ve své podstatě nijak zvlášť podobné nejsou. 

Kolekce Romany Lidiakové se mi skutečně líbila, někdo by možná mohl vytknout, že je příliš romantická a že tyl a květiny bychom našli napříč řetězci fastfashion asi rok nebo dva zpátky, na mě ale jako celek udělala dojem. Možná ne přímo inovativní, v každém případě ale působivá. Líbil se mi i lehký dotek mainstreamu v podobě obyčejných tenisek a vysokých ponožek.  

Marie Mukařovská

Jako třetí se představila Marie Mukařovská, která své kolekci dala název OBSESE. Slovo z latinského obsidere (obléhat), jednoduše definované jako posedlost. Kolekce celá, ale už tak jednoduše definovatelná nebyla. 

Kdo trochu zná tvorbu Mukařovské, dobře ví, že jde z velké části především o svatební šaty. Nápadité, přesto vesměs tradiční.

V OBSESI se ale nejednalo o tradiční šaty a už vůbec ne svatební. Právě naopak, všechny modely byly laděny spíše do tmavších barev, střihy byly kratší. A celá kolekce působila poměrně tvrdě. Nechápejte mě ale špatně, skutečně si mi líbila. 

Myslím, že právě tímto designérským počinem se Mukařovská vymanila z lehce rutinních prací, které jsme u ní mohli v poslední době vidět. A právě i proto mě OBSESE nadchla, měla v sobě něco neotřelého, na co jsem se tolik těšila! 

Hana Kubešová

Jako poslední se v první čtveřici návrhářů představila Hana Kubešová. I její kolekce byla tentokrát laděná spíše do temnějších barev. 

Jak někteří z vás vědí, Kubešová velkou část svých modelů přešívá, dává tak zapomenutému oblečení nový život a dělá to dobře. 

Jak bych novou kolekci charakterizovala? Teatrálnost, nekonvenčnost a street, to všechno se dohromady doplňovalo a překrývalo, tak jak je pro její práci typické. Mě osobně nadchly dva kabáty, černý a červený, oversize a oba přinejmenším hodně desingové.

To by bylo asi všechno podstatné k pátečnímu večeru. Jak už jsem psala, atmosféra byla přátelská, všude šuměly hovory a skoro každý se potkával s někým, koho neviděl od poslední fashion akce. 

Přestože byl celý večer naprosto pohodový, přehlídky měly svoji úroveň a to se nepovede vždycky!