Móda je divná. Móda říká něco jako vytáhni si kalhoty po prsa, vyhrň si nohavice a to co jsi vyhrnula zakryj vysokejma bílejma ponožkama s logem třeba Nike a k tomu si vem bílý tenisky z devadesátek (takový ty dad shoes) s logem třeba Fila. Protože kdo říká, že všechno co děláš musí dávat smysl?
Pražský fashion week je za námi! A jelikož jsem osobnost, která v sobě má spoustu, spoustu a spoustu rozporů, zanechala ve mne tato událost spoustu, spoustu a spoustu dilemat.
#MBPFW den první
#1 Dilema – proč tam musíš?
Letos poprvý v životě jsem musela vysvětlit příteli, proč je fashion week událost, kde nepřijde ani na mysl vysvětlovat, proč tam musím jít. Nemusím. Je úplně jen a jen na mém rozhodnutí zda-li tam půjdu. Ale přitom musím. Protože můžu. Nedává to vůbec smysl. Ale chci. Protože vím, že by mě mrzelo, kdybych tam nešla. Proč? Já nevím. Prostě tam jdu. Nechci přemyšlet nad tím proč. Co kdybych se dozvěděla něco nehezkýho o sobě nebo naopak o módním světě. Jen to ne. Neberte mi moje iluze!
#2 Dilema – jsem masochista?
Fashion week je hrozně bolestivá událost. (ironie, jen co jsem tu větu dopsala dostala jsem křeč do břicha, vesmír se mě poslední dobou snaží naučit sílu slova asi) Na fashion weeku není nejtěžší ráno se rozhodout, co na sebe. Ale pak se tam v tom pohybovat a zjistit, že stejně vypadáte nedostatečně. Protože nemáte ujetý věci od Balenciagy a chybí Vám pytlovina kolem kotníků. A věřte mi, že jakmile tam jste, nepřijete si nic jinýho než mít pytlovinu kolem kotníků. Všichni se tam cítíte být na stejný lodi, ale každej se posuzuje podle toho, co má na židli za cedulku nebo na náramku napsaný. Navíc rozhovory na fashion weeku. Nevyhnete se tomu. Pokaždý se najde někdo, kdo vás zná od vidění a nebojí se s vámi začít mluvit. A tak se občas ocitám uprostřed skupiny lidí, který neznám, poslouchám co řeší a jako introvert nemám absolutně páru, co dělat a hlavně jak se od nich odpojit.
#3 Dilema – chci spát na modelkách
Vždycky, vždycky, vždycky je tam nějaká postel. Na každém fashion weeku poslední dobou je nějaký model, co připomíná deku nebo polštář. Letos to byla Monika Drápalová. Krásný čistě bílý povlečení ve mne způsobovalo dilema, že jsem se chtěla vrhnout po modelkách a ustlat si s nima. A pak tam prošla malá roztomilá holčička jako plyšovej dinosaurus. Což moje dilema akorát zhoršilo, ale bylo to roztomilý. Vlastně to pro mě byla největší hvezda toho dne. (Možná protože už se nedokážu orientovat v českých influencerech, youtuberech, modelkách, nemodelkách a důležitejch lidech.)
#MBPFW den druhý
#4 Dilema – už se mi nechce chodit na všechno
Když fashion week začínal. Nemyslím teď ty pokusy o fashion week v roce 2011 a dál, ale takovej ten skutečnější ve 2015. Nechtěla jsem změškat žádnou přehlídku. Nebylo to naštěstí tak těžký většina byla na jednom místě. Ale nejít na jednu? A co když mi něco unikne? Jenže mě se teď už fakt nechtělo. Je to vyčerpávající, 4 dny se někde snažit bejt v pozoru. Navíc jsem první den trošku protáhla do večera a ráno mi na dveře klepala nepříjemná kocovina. A postel ve které ležel svalnatý muž vypadala mnohem příjemnější než zima tam venku s módníma supama kolem. Nakonec trošku lituju, že jsem nebyla na přehlídce Pietro Filippi, protože vypadala božsky na instagramu. Ale co už. Tak mi něco uniklo. Vždyť je to fuk.
#MBPFW den třetí
#5 Dilema – je to kolekce na zimu, ví to ale návrháři?
Jsem z toho hrozně zmatená. Všude na programu a na cedulícha na instagramu se píše že je to Mercedez-Benz Prague Fashion Week FW19. Takže podzim zima. Ale na mole, nezlobte se na mě, já vidím jaro léto 2019. Asi teda. Nemyslí si, že mě někdo přinutí v zimě nosit rozepnutý světřík přes podprsenku. Ale možná, že trend českých návrhářů na podzim-zima bude podchlazení? Ne, teď vážně. Já zbožňuju teda hlavně pařížský fashion week, právě kvůli tomu, že přesně vím, co bude cool následující sezónu. Vím, že aby takový vliv měli i čeští návrháři je zatím utopie a na to jsme příliš malý rybníček, ale nezdá se mi, že by ty kolekce skutečně měli nějakým způsobem reprezentovat to období. Což mi vlastně ani tak nevadí, ale proč se teda pak všude píše ten podzim-zima. nedává to smysl a já mám dilema.
#6 Dilema – Kotva je super ale…
Chovám určitý respekt ke starým klasickým obchoďákům jako je Kotva, Máj nebo Bílá Labuť. Líbí se mi, že reprezentují zbytky toho, co jsme ztratili. Že jsou ještě takový Český. Nezlobte se, ale já se nikdy nebudu cítit dobře na Chodově, v Palládiu, Novém Smíchově. Je jich hrozně moc a kradou duši! Kotva je super. Ale jsem trošičku ve skrytu duše z malinký části hroznej snob. A dělá mi (nebo mému egu) radost, když je fashion week v honosných prostorách. Takže loňský ročník v Clam-Gallasově paláci? Ano prosím. Kotva ve mě tu dušičku snoba neukojila. Něco jiného pak byly přehlídky v Lobkowitz paláci nebo (ach, moje věčná láska) Zuzana Kubíčková ve Four Seasonu.
Co bylo super:
Zuzana Kubíčková – protože udělala zase něco jinak. Molem jí byl úžasný pokoj ve Four Seasonu a modelky herečkami. Jedna u okna s výhledem na Pražský hrad cvičila balet, druhá hrála na piano, další se modlila,… a všechno to mělo úžasnou atmosféru.
Vanda Janda – byla všude, měla model na přehlídce z UMPRUMU, měla svojí první přehlídku na FW a pak jako modelka. A nikdo si nestěžoval.
Božidara – další nová tvář na fashion weeku. A je to super, hrozně ráda vidím nová jména v programu. Obzvláště když je všechny znám předem z instagramu a vím, tak že to bude boží.
Michael Kovačik – protože chci všechno, co tam předvedl. Prosím.
Monika Drápalová – protože polštáře a malej dinosaurus.
Tereza Vu – další můj fetish jsou krajky. A tohle bylo moc příjemný.
Nehera – protože zbožňuju nude odstíny a tato přehlídka ukojila můj béžový fetish.
Tique by Petra Balvínová – kvůli výše zmíněménu paláci. A taky protože tam hrál klavír. Vlastně dost často teď na fashion weeku byl hlavní rekvizitou klavír. Každopádně princeznovský svatební, ženský šaty, klavír a palác. Může to tak být každý den?
