To jsme asi dobře v háji, co?

Zveřejněno 30. 9. 2018

Jsem trošku opilá a znuděná. Ne každej večer se vydaří a to, co se tvářilo jako sranda ve skutečnosti byl jen další zbytečnej večer. Kdybych aspoň neměla tak blbou náladu. Hlavně nevím, proč. Asi protože se nudím a to je ten nejlepší moment na to, rozebírat si různé křivdy a věci. Metro zastavuje ve stanici a hlásí, že dál už nejede. Lidi vybíhají a nadávají na nějakého skokana v metru. Je 11 hodin večer a já vystupuju v půli cesty. To na náladě nepřidá.

Kamarádka jela ke své téměř vážné známosti a já tu klopýtám na zastávku, kam slibují, že přijede náhradní autobus. Kdy, to už nikdo neví. Mohla bych si vzít nějakou tramvaj a jet někam a tam přestoupit, ale nechce se mi. Nechce se mi domů. Sedím na lavičce a uvažuji, že si zapálím svou poslední cigaretu. Vlastně to tu znám moc dobře, kousek tady bydlela moje první láska P. Že by znamení? 

Občas nemůžu být sama se sebou, protože se moc štvu. Jako třeba teď. Ale současně nevěřím na lásku. Už vím, proč mám tak blbou náladu. Když jsem vyrážela za kamarádkou do baru, zjistila jsem, že má moje letní známost vztah. Je listopad a já pořád nic. Ne, že bych něco chtěla, nevěřím přece na lásku. Na Halloweenské oslavě před pár týdny jsem potkala někoho, ale stejně z toho nic nebude. Láska je na houby. Vlastně jsem ani nikdy pořádně nemilovala. A mám takovou teorii, že vztahy jsou pro ošklivý lidi, co se bojí, že zůstanou sami. Jsem hroznej člověk, nevím jestli tomu vlastně v hloubi duše věřím. Myslím, že moje mysl je mnohem hlasitější a většinou přeřve všechno, co skutečně cejtím. Jak říkám, nemůžu být sama se sebou a musím využít toho, že jsem opilá. Hurá za ex! A vybil se mi telefon včas než bych své úmysly napsala někomu, kdo by mi je mohl zkusit vymluvit. 

Vydala jsem se po tý starý známý cestě, vystoupala po schodech a došla k jeho dveřím. Přivítal mě, měl blbý kecy. Vždycky si začnu myslet, že byl vlastně v pohodě, ale pak ho vidím a dojde mi jak moc arogantní a blbej je. 

Když nás představili poprvé, nevěřila jsem že někdo skutečně může být tak namyšlenej. Ha. Slovo namyšlenej zní tak hrozně jako z roku 2011, my, ve 2014 bychom použili spíš arogantní. Nevím proč, asi že jsme víc cool. Takže jsem si myslela, že to hraje, smála jsem se, ale pak jsem se přestala smát, když jsem zjistila, že to myslí vážně. Ale jak se říká, holky jsou na šmejdy a hodným klukům zůstanou oči pro pláč. Takže hodnýho kluka jsem nechala a začala se vídat s tímhle. Možná je to tím, že mě hodnej kluk vzal na Vánoční trhy, neustále nás fotil a říkal mi “Selenko”. Byl to totiž kluk, co se v té době veřejně hlásil k tomu, že je fanoušek Justina Biebera a nosil boty jako on, oblečení, a proto mi říkal Selenko. Ačkoliv jsem blondýna a nejsem Seleně Gomez ani trochu podobná. 

“Chceš vodu? Vypadáš hrozně!” smál se.

“Jo, dík.”

“Nebo víno, abych tě mohl pořádně opít a ty by jsi se nemohla bránit?”

“Hm.”

“Co je ti? Normálně už bych si vyslech”

“Nemám náladu.”

“Tak to jsi za mnou neměla chodit.”

“Já ale chtěla!” Vím, že se chovám jako dítě. Uvědomuju si to a nemám nejmenší chuť s tím něco dělat, protože jinak bych musela říct pravdu a to tu, že nechci bejt sama a to by znamenalo ukázat, že jsem zranitelná. Ale já jsem zranitelná, uff.  Objal mě. To neměl dělat, proč to dělá? Proč mě objímá? Doháje. Slzy. Fakt super.

Tohle byl můj první takovej faktickej vztah. Vzpomínáte si na první faktickej vztah? Většinou je to s člověkem, kterej vám fakt padne. Je to člověk se kterým dospějete svým způsobem. Poprvý si hrajete na dospěláky i když vám je třeba zrovna 15. My s P jsme si byli v mnohém dost podobní. Tak třeba na začátek ačkoliv bych to v té době nikdy nepřiznala, oba jsme měli velký ego. Mysleli jsme si, že ostatní jsou automaticky horší než my. A když najdete někoho, kdo si to myslí s váma, pak můžete všechno. Myslíte si, že můžete pokořit celý svět. Oba jsme měli také v oblibě zúčastnit se různých lidských her. Kde bylo drama v partě našich přátel, tam jsme byli my.

Do dneška s tím mám trochu problém a proto nevěřím na emoce a jak já zbožňuju pohrávat si s chlapama. Co když za to všechno může právě on, moje první láska, kvůli který jsem se vyvinula úplně blbě? 

“Je všechno dobrý?” podíval se na mě. 

“Ono jsme asi oba špatný lidi co?”

“Nad čím zase přemýšlíš?”

“Neděsí tě někdy, že prostě zůstaneš sám? Nebo spíš že se nikdy nezamiluješ, takže i když si třeba někoho najdeš, tak ho nebudeš moct milovat a prostě to nebude ono a to pak je lepší být sám nebo ne?”

“Proč bysme ty nebo já měli bejt sami? Nesmysl.”

“Ty to nechápeš.”

“Já mám ale přítelkyni teď.” směje se.

“A miluješ jí? Jako fakt?”

Ježiž PJ, do toho ti nic neni. Že jsi opilá a nevěříš na lásku ještě neznamená, že všichni ostatní kolem tebe musí bejt automaticky nešťastný. Je ticho. Dlouhý ticho, nebo mi to tak aspoň přijde.

“Chci říct, že nám na gymplu profesorka na občanku říkala, že děti rozvedených rodičů pak většinou opakují stejné chyby, že tím jak jsou z rozpadlý rodiny, tak maj problém si vytvořit úspěšný vztah, protože nemaj ten správněj vzor. A v naší generaci má pomalu každej rozvedený rodiče, takže jsme vlastně předurčeni k tomu mít na houby vztahy. Jestli možná láska byla už prostě neni, protože nám vymřel vzor toho, jak vypadá. Láska vyhynula.”

“Dobře, tak jsem třeba v háji já, ale nevim, proč to vytahuješ ty.”

“Naši se rozvedli.”

“Cože? Vaši?”

“Jo. Před pár dny jsme slavili, že je to oficiální.”

“Tak to jsme asi dobře v prdeli co?”díval se na mě s úsměvem. 

Začala jsem brečet. Alkohol by měli zakázat, lidem co na něj nejsou ten den připravený. Což je ironický, ze si vůbec myslím, jelikož zrovna já bych si měla ještě měsíc počkat na to, abych mohla být takhle opilá. Lehce. 

Objal mě. A tak jsme seděli na posteli, kde jsme si kdysi mysleli, že jsme páni světa a objímali se. A nic bych za to nedala, že i P měl trochu uslzený oči. Ale to bych si toho musela víc všímat, na to jsem byla příliš opilá a zahleděná do sebe.

Pro lepší časovou orientaci v této rubrice. Tento příspěvek se datuje do roku 2014, bylo mi 17 a předtím se odehrál například i příběh o Honzovi, který se tu už také objevil.

Týden od tvého odchodu

Týden od tvého odchodu

Toto nikdy neměl být úplně článek. Je to vzpomínka na dobu mého vztahu na dálku. Vztahy na dálku jsou něco úžasného a otřesného zároveň. Máte všechno a nemáte nic. Když jste spolu je to vždycky romantičtější a vrušující než obyčejné vztahy, ve kterých spolu dva tráví...

Jaký to je, když je ti osmnáct?

Jaký to je, když je ti osmnáct?

21/12/2014 Sedíme v autě a pozoruji jak se v bočním okýnku rychle mění panoráma. Řeka, lesy, skály, řeka, vesnice,... vše se to míchá a splývá do sebe. Domy se rozpíjí a můj mozek si z nich skládá surrealistické dílo podobné tomu od Dalího. Cesta za rodinou má vždycky...

Večery a místa, kterým propůjčíme duši

Večery a místa, kterým propůjčíme duši

Večer, co večer ožívám. Obzvláště teď, kdy je brzy tma, což je ideální pro nočního tvora, za kterého se považuji. Z repráku se line hudba Iron Maiden. Deska se točí a občas zaskřípe. To je to krásné na starých deskách. Tuto mám z obchodu pro staré desky, který se...